Náhoda nebo osud - Kapitola 3

Náhoda nebo osud - Kapitola 3

Nikola upíral zrak na svůj odraz v reflexní vrstvě brýlí maskovaného muže mířícího mu na hlavu jednou z nejsmrtonosnějších zbraní na světě. Byl rád, že v tom odrazu není na jeho obličeji vidět nic z překvapení, které se ho zmocnilo z toho, že se nechal chytit naprosto nepřipravený.
Napočítal pět mužů. Všichni byli od hlavy k patě oblečeni do černých, kapalinou chlazených bojových obleků, ovšem něco takového armáda nevydávala jen tak obyčejným lidem.
Oči jim kryly brýle odrážející sluneční paprsky a chránící před prachem, ostatní části obličeje zakrývala speciální kovová maska, kterou se přiváděly čistý vzduch a voda. Oblek sám moc dobře znal, protože podobné testoval, ovšem ani on neměl pravomoce k tomu, aby některý z nich mohl použít ve skutečném boji.
„Nikola Shihenberg, krycí jméno Císař," pronesl muž, který mířil Nikolovi na hlavu. Jeho hlas zněl kovově, jako straší brácha Dartha Vadera.
„Jsi tu dřív, než bylo v plánu."
Nikola se teď musel opravdu snažit, aby skryl údiv. Jeho krycí jméno byla přísně tajná informace, neznal ho dokonce ani Frank, který vlastně ani nevěděl, co skutečně dělá. Věděl to pouze jeho tým a hrstka vládních činitelů.
„Vědět, že budeme mít společnost, upekl bych pár koláčků," ušklíbl se, když se trochu uklidnil a snažil se, aby to znělo přirozeně.
Rychle přelétl zrakem okolí, zbraň vznášející se mu před obličejem pro teď ignoroval. Tři muži odění v tmavých bojových oblecích svazovali ruce skupince klečících lidí, kteří pracovali na vykopávkách.
Nikola jen stěží spokl kledbu, když viděl, jak jim Nakah pomáhá.
Není divu, že se choval tak divně...
Další muž mířil na doktorku a Franka. Pytel s artefaktem ležel mezi nimi.
Nikola chvatně probíral v mysli své možnosti. V pistoli, kterou měl za pasem bylo dost nábojů na zabití všech pěti vetřelců, kdyby střílel přesně, o čemž samozřejmě nepochyboval, ale ještě než by zabil toho, který mířil na něj, druhá smrtonosná zbraň by Franka a doktorku rozervala vedví.
Akci tedy odsunul na jindy a rozhodl se pro druhou nejlepší strategii.
Získání informací.
„Co chcete?"
Prst na spoušti se nepatrně zachvěl.
„Jdou po tom artefaktu!" vykřikla dokrotka a hrst písku hodila po muži, který ji hlídal.
V životě už narazila na ledacost, takže se jen tak něčeho nezalekla.
Nikola ale věděl, že tihleti nejsou jen tak obyčejní vykradači hrobů a nebude jim dělat problém je bez mrknutí oka všechny zastřelit.
„Mírněte se dámo," řekl nevzrušeně ten, co ji mířil na hlavu.
Samozřejmě i on věděl, že nějaká postarší dáma, byť sebe víc odvážná, nemá ani proti jednomu z nich nějakou šanci.
„Jděte do hajzlu," odsekla a Frank ji musel chytit, protože se chystala na muže vrhnout.
Nikola sice obdivoval její odvahu, věděl však, že si tíhmle přivodí jen smrt. Situace se musela vyřešit rychle, i za cenu toho, že nechá ty lidi uniknout.
„Tak si seberte, pro co jste přišli, a jděte."
Muž stojící nad ním poklekl a sklonil se až těsně k němu.
„To taky máme v plánu," zavrčel.
„Seberte doktora Strausse. Ostatní tady nechte usmažit. Tu mrchu zastřelte," řekl když znovu vstal a zamířil na Nikolu.
„Ne!" vykřikl Nikola a chtěl se vrhnout vpřed, ale instinkt ho přiměl přikrčit se ve zlomku vteřiny a uskočit zpátky do tunelu.
Kdyby to neuděl, tři kulky vypálené na jeho hlavu, by se teď zavrtali do něj, ne do stěny tunelu.
Teď mohl vytáhnout svou zbraň a opatrně popošel zpátky k východu tunelu. Měl v úmyslu složit každého, kdo by se mu dostal do cesty.
Ovšem ti, proti kterým stál, nebyli žádní zelenáči.
Ve zlomku vteřiny spatřil granát, který byl odjištěný a skákavě se vkutálel do tunelu, kde ho po půl metru zastavil písek.
Nikola se vrhl pryč z tunelu do jeskyně, kde se přitiskl na zem mezi mrtvoly, přikryl si uši a zhluboka se nadechl.
Tunelem se rozlehly tři výstřely jen okamžik před tím, než granát explodoval.
Tlaková vlna vrhla do jeskyně sloup prachu a nápor vzduchu přirazil Nikolovi hlavu k tvrdé podlaze takovou silou, že ztratil vědomí.


Frank hleděl na bezvládné tělo doktorky Millerové. Kolem ní se na udusaný písek rozlévala její tmavá krev a pomalu se do něj vsakovala.
Verdo krev během chvilky vysuší, takže tu zůstane jen skrvrna, která bude označovat místo, kde se udála tragédie. Josei si sice občas neviděla do pusy, ale byla to jeho velmi dobrá přítelkyně, která mu pomáhala a vždycky stála při něm, i když ho ostatní považovali za blázna.
Klesl na kolena vedle ní a zkoušel její tep. Věděl, že žádný neucítí, ale tohle bylo to jediné, co ho napadlo.
„Doktore Straussi, budete muset jít s námi," řekl jeden z maskovaných mužů a zvedl pytel s artefaktem, jakoby nic nevážil.
Pohlédl na něj skrz slzy. Toužil mít odvážného ducha Josei, ale pohled na tu podivně vypadající zbraň, kterou muž mířící na něj držel, a navíc na na tři průstřely v doktorčině hrudi, mu myšlenky na hrdinství hned vymazaly z hlavy.
Nebyl Nikola...
A Nikola byl...
Zavrtěl hlavou a do očí se mu opět vedraly slzy.
Člověk, kerý ho hlídal na něj namířil, protože z Frankova výrazu usoudil, že chce provést nějakou nepředloženost.
„Klid, doktůrku," varoval ho.
Pak se otočil na muže, který zabil Josei.
„Ukaž mu ten náš zázrak a sprav ji." vyzval toho, který ji zastřelil.
Muž si klekl vedle ní, roztrhl jí blůzu, kouskem vaty napuštěné dezinfekcí, ji otřel místo nad srdcem, a pak z kapsy vytáhl malý balíček, ze kterého vyndal injekční stříkačku naplněnou červenou tekutinou. Jehlu pak namířil na doktorku.
Frank mu v tom chtěl zabránit, ale další z mužů ho srazil na kolena a držel ho.
„Teď se dívejte," řekl ten, který původně mířil na Nikolu a zřejmě byl vůdcem téhle malé skupinky a přidržel mu hlavu jen kousek od mrtvého těla jeho přítelkyně.
Pár vteřin potom, co se jí do těla dostala ona záhadná tekutina se jí díry v hrudi stáhly a uzavřely.
Frank se přestal vzpírat a udiveně sledoval, co se bude dít dál.
Povšiml si lehoučkého zavlnění pod kůží na krku a potom viděl, jak se jí začala zvedat hruď.
„Vy... Vy..." zakoktal se. „Vy, jste ji oživili?" zeptal se tiše a strnule na celou situaci zíral.
„Regenerace, doktůrku. Ale o tom přece už vy něco víte, tak nebuďte tak překvapený," zasmál se mu muž do ucha a kývl hlavou na pytel s artefaktem.
Frank pokl a snažil se potlačit nervozitu.
Jak to všechno kruci věděli?
Co byli zač?
„Bude v pořádku, takže teď pojďte s námi," vstal velitel a sklonil zbraň.
Frank pomalu přikývl.
Stejně věděl, že nemá žádnou šanci. Sice mu nešlo do hlavy, proč by doktorku zabíjeli, a pak ji oživovali, ale radost z toho, že zase žije odsunula rozumné myšlení stranou.
Zadíval se na místo, kde byl ještě před chvilkou průchod do jeskyně, nyní zcela zavalený. Zmocnila se ho nesmírná lítost, ale zároveň doufal, že Nikolu ten výbuch zabil, protože se mu vybavily obličeje těch, kteří tam byli pohřbeni zaživa.
„Je mi to líto..." zašeptal a nechal si dobrovolně nasadit pouta.
Muži zastrčili zbraně do pouzder a vedli Franka nahoru, zpátky k táboru.
„Drž je spoutané tak dvě hodiny, pak je pusť!" křikl na Nakaha velitel.
„A co moje peníze?" zeptal se Nakah.
Když mu hodili svazek bankovek, který chytil v letu, usmál se a kývl hlavou na souhlas.
Jakmile došli nahoru, Frank se otočil a podíval se na Nakaha, který si sedl do písku u zajatců.
Pak vykřikl a škubl sebou, když ucítil, jak ho něco bodlo do krku. Napřed si myslel, že je to nějaký pavouk nebo hmyz, ale koutkem oka zahlédl injekční stříkačku.
Zaplavila ho vlna nevolnosti a zrakem přestal vnímat okolí.
A i když ho vědomí rychle opouštělo, slyšel něco, co v něm rozpoutalo bouři.
„Tohle od tebe nebylo hezké, Olivere."
„Pročpak?"
„Bylo by lepší je střelit všechny do hlavy, než je tam nechat s ní. Až se probere, roztrhá je na kousky," pokrčil rameny ten, který se ptal.
„Jakoby mě to trápilo," odpověděl nezaujatě Oliver.
Víc už ovšem Frank neslyšel, protože konečně ztratil vědomí a jeho tělo se bezvládně zhroutilo na zem.

 

Nikola se probral s pocitem, že ho cosi tvrdého tlačí do boku. Hmátl po té věci a odhodil ji stranou.
S klepavým zvukem poskakovala tmou znovu uzavřeného hrobu. Uvědomil si, že odhodil kost, což mu připomnělo kde je a co se stalo.
Otevřel doširoka oči.
Věděl, že v bezvědomí nebyl moc dlouho.
Ještě pořád dýchal, což v uzavřeném prostoru, jakým byl tenhle, kam nepronikal žadný vzduch, byl skoro zázrak, ale uvědomoval si, že mu stejně brzo dojde.
A pokud mu nedojde vzduch a neudusí se, tak se brzo dostaví dehydratace. Naposledy pil před jízdou džípem, což vzhledem k situaci a tím, čím si zatím prošel bylo hodně dávno.
Zatím se ale cítil, až na zvonění v uších, dobře, proto se rozhodl využít ten zbytek času, co mu zbýval, aby se z toho nějak dostal.
„Krucinál," zaklel, když vstal a hlavou se udeřil o strop.
Uprostřed byla sice jeskyně vysoká přes dva metry, ale tady při kraji, kam ho exploze vrhla, byl však jen zhruba metr a půl. Opatrně tedy přešel v předklonu doprostřed. Sehnul se, aby rukama prohrabal zem, protože si vzpomněl, že tu zanechal lapmu, která by se mu teď mohla hodit.
Štěstí mu přálo.
Ve světle, které malou jeskyni zaplavilo, vystoupil kruh tváří s vyděšeným výrazem, vybělené oči, rozevřená ústa, rozdrzené kosti, rozbité hlavy. Většina z mrtvých explozi "ustála", mnozí z nich se však rozpadli, jak je výbuch smetl napříč jeskyní a mrštil jimi na opačnou stěnu.
Nikola znovu stiskl vypínač.
Světlo bliklo a zhaslo.
Možná bude líp, když nechá zhasnuto.
Blbost.
A znovu rozsvítil.
Obcházel jeskyni kolem dokola  a pažbou pistole tloukl do stěn a kameného stropu. Pevně slehlý, jakoby udusaný písek a kámen se nedaly prorazit ani tam, kde býval vchod.
Bez lopaty se prostě ven dostat nedá. Přesto věděl, že se o to musí aspoň pokusit.
Několik minut bušil do stěny v místě, kudy se před tím dalo vlést dovnitř. Uvolnil kus tvrdé hlíny a potom začal hrabat prsty. Postupoval pomalu a cítil, že vzduch plný prachu dodává jeho tělu při každém nádechu stále méně kyslíku, po kterém tak zoufale dychtil. Při fyzické námaze spotřebovával organismus mnohem víc kyslíku než při odpočinku. Přestal hrabat a opřel se dlaní o stěnu. Několikrát se, co nejpomaleji nadechl. Pak pocítil v konečcích prstů tupou bolest.
Odtrhl dlaň od stěny a tam, kde se jí dotýkal prsty, uviděl krvavé skvrny. Velmi podobné těm zaschlým, které tam zanechali pohřbení lidé před ním.
Stal jsem se jedním z nich.
Hořce se zasmál.
Už zažil spoustu situací, při kterých mu šlo o život a nakonec zemře pohřbený v nějaké pitomé díře na své vlastní dovolené.
Bříška prstů mu krvácela, měl je odřená až do živého masa.
Jestli ho někdo přijde hledat, tak už v době, kdy z něj bude sušenka.
I když se nerad vzdával, věděl, že zázrakem, na které stejně nevěřil, se odsud nedostane.
Každé nadechnutí vysávalo ze zatuchlého vzduchu další kyslík a místo něj vracelo oxid uhličitý.
„Tohle je hodně blbé umírání, co?" usmál se a posadil mezi dvě mumie na zem.
Povzdechl si a svěsil hlavu.
Horko v jeskyni mu doráželo na tělo, těsné tričko jakoby splynulo s jeho kůží. Toužil ze sebe všechno svléknout, ale nedokázal se pohnout. Oči se mu klížily, upadal do spánku, mysl i tělo se začínaly uzavírat do sebe. Jedinou útěchou mu bylo, že nebude umirat v dbělém stavu.
Hlava mu klesala stále níž.
Myšlenkami se vrátil k Fankovi. Svého přítele zklamal. Takhle neselhal ještě v žádné misi, i když tam by bylo takové selhání možné odpustit. Válka je prostě peklo, a i ti dobří v ní prostě někdy prohrají. Jenže, Frank byl jeho přítel. Tohle se nikdy nemělo stát, a on si to nikdy neodpustí.
Teda, ne že by mu zbývalo dost času na to, aby si nad sebou zoufal.
V okamžicích, kdy ho opuštělo vědomí, si usmyslel, že se vrátí jako duch a bude strašit až do smrti ty, kteří tohle celé způsobily. Jeho oči přestaly vnímat a hlavou narazil do jednoho mrtvého těla.
Stane se další obětí, kterou pohltí písek.

 

xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Dodatek autora: Jak to celé bude s Nikolou? A co ti tajemní muži? Sice jsem chtěla příběh Nikoly ukončit už v téhle kapitole, ale nějak mi to zase nevyšlo =((((.

Kapitola 3

........

topka | 05.11.2015

Doktorka je mrtvá, teda vypadá to tak, ale potom co ji udělali, bude to ještě ona? Frank je někde v říši farmaceutického snu a Nikola je v prdeli. Jo je... protože tam kde je, opravdu taková tma je. A psala jsem ti, že se mi Nikola líbí? Doufám, že ho nechceš hned zabít jen co jsem se do něj zamilovala, co?
Ale Oliver se oproti minula pěkně vybarvil. Jsem si nemyslela, že bude takový. Klame tělem. :D

Re: ........

Peg | 07.11.2015

Doktorka... Kurňa nemůžu prozrazovat... A Nikola má opravdu namále, doktor to bude mít ještě těžké, ale neboj, někdo se z toho dostane =))). A o Oliverovi sem nikdy nenapsala, že bude hodný =))). A díky, sem ráda, že se líbilo...

:-)

jaja | 05.11.2015

to by byla škoda Nikolu odstranit,Oliver překvapil to jsem nečekala .Krásný moc hezky se to četlo

Re: :-)

Peg | 07.11.2015

Díky moc... A tak já nikdy neřekla, že Oliver bude hodný =))). A jak to dopadlo s Nikolou uvidíš příště...

Přidat nový příspěvek