Někde v Šestém nebi o dva dny později
Po nečekaném Luciferovu útoku na První nebe před dvěma dny, se andělé začali ptát. Bylo totiž velmi netypické, že Michael nebojoval svým mečem a taky už to byla nějaká doba, co Nebe válčilo proti peklu. Gabriel měl plné ruce práce, protože musel neustále odpovídat na všetečné otázky, Raziel se pokoušel zjistit, co měl Luciferův útok-neútok znamenat, Sariel zmizel neznámo kam, Rafael stále uzdravoval zraněné a Michael s Atanaelem se snažili urovnat nevoli, která v některých Nebích přerůstala až do nepokojů.
Všichni archandělé měli plné ruce práce, takže si ani nevšimli temných mračen, které se nad nimi stahovaly. Přesněji řečeno nad Michaelem.
Ten večer se Michael jako vždy za poslední dobu zhroutil večer ve své pracovně do křesla a nalil si dvě plné číše vína, aby se trochu uklidnil. Po chvíli se rozhodl vstát a vydat se do ložnice, aby se aspoň trochu prospal. Jenže v momentě, kdy překročil práh své pracovny, ucítil strašný tlak ve spáncích, uviděl před sebou sloup barevných jisker a upadl do bezvědomí na podlahu.
O několik dní později
Rafael seděl na pohovce, Sariel byl opřený o rám okna, každý pohroužený do svých vlastních myšlenek, a oba čekali, až se vrátí Gabriel i s Michaelem. Podařilo se jim totiž za pomoci Raziela zjistit, že Michaela někdo ukryl do oblasti Sfér, což rozhodně nebylo nic příjemného. A jediný Gabriel, který, jakožto archanděl snů měl možnost procházet mezi světy a mohl se tam dostat, vyrazil před několika hodinami Michaela vysvobodit. Atanael mezitím uklidňoval vojáky, kteří zaslechli různé zvěsti a někteří začali pochybovat o Michaelově moci. Raziel zatím ve svém paláci zjišťoval, kdo mohl tak nenápadně proklouznout do Michaelova paláce, unést ho a ještě ukrýt ve Sférách.
O pár okamžiků později se naštěstí konečně dočkali, protože se před nimi zachvěl vzduch a vzápětí už před nimi stál Gabriel včetně Michaela, který mu bezvládně ležel v náruči.
„Zatracené bestie! Ďas aby je vzal!" klel Gabriel a vykašlával prach.
„Rafaeli, pomož mu!" zvolal Raziel, který se objevil o pár vteřin později po příchodu Gabriela.
Ale ani nemusel. V momentě, kdy se objevili, už stál Rafael na nohou a hned začal zjišťovat Michaelův zdravotní stav.
„Potřebuju ho přenést do pokoje, napustit horkou vanu, přinést obvazy, bylinky a léčiva. Razieli, připrav ochranná kouzla. Sarieli, dones ze Zahrad pelyňkové mýdlo do koupele. Gabrieli, ty ho tam odnes!" začal rozdávat úkoly Rafael a rázem byla pryč jeho neschopnost.
Ne nadarmo byl archandělem Uzdravování.
Vzápětí už byli Rafael s Gabrielem v jednom z mnoha prázdných pokojů, kde Michaela zatím posadili na pohovku, aby mohl Rafael aspoň na první pohled odhadnout škody.
„Vypadá to, že bude v pořádku, ale vzhledem k tomu, že nemůžu jít moc do hloubky, zatím víc nezjistím," řekl Rafael, když Michaelovi položil ruku na čelo a na pár vteřin zavřel oči.
V tu chvíli se objevil Sariel s kouskem pelyňkového mýdla.
„Rozpusť ho prosím ve vaně plné horké vody," požádal ho Rafael.
Pelyňkové mýdlo bylo velmi vzácné a jeho výroba trvala i sto let, jenže teď neměli na vybranou. Mělo velmi silné léčivé účinky a používalo se právě v případech, jako byl tento, kdy se na uzdravení nemohla použít magie, kvůli tomu, aby to zraněnému nezpůsobilo nečekané problémy.
„Hotovo," vrátil se za okamžik Sariel.
„Dobrá, pomožte mi ho vysvléct a pak ho opatrně přeneseme do vany," řekl Rafael.
I když byli všichni připravení na to, že by mohl být Michael těžce zraněn, rozsah ran je přesto překvapil.
Dlouhé šrámy více či méně zahojené, mokvající rány, polámané kosti, ochablé svaly, roztrhaná kůže, vylámané nehty, modřiny, popáleniny. A to byla jen povrchová zranění. Vidět v takovém stavu někoho, kdo byl elitním rytířem Království a jeden z nejlepších bojovníků, bylo moc i na Gabriela, který se stěží držel, aby se neotočil a neutekl. Někdo ho krutě mučil, zřejmě proto, aby z něho dostal nějaké informace, i když ani jednomu z nich nebylo jasné, co přesně dotyčný hledal.
I když...
Jeden nápad by tu byl.
Ale ten Gabriel okamžitě zavrhl.
Tohle Luciferova práce nebyla, protože ten takhle nejednal. Neunášel tajně anděly, spíš dělal všechno tak, aby o tom hlavně Gabriel věděl a mohl ho tím ještě víc ponížit a ublížit mu.
Ne.
Jeho únos a mučení měl na svědomí někdo úplně jiný. Otázka byla, kdo. Kouzlo samo o sobě bylo velmi mocné, takže to mohl být jen někdo, kdo se vyznal velmi dobře v magii, což podle Rafaela moc andělů nebo démonů nebylo. Každopádně, teď se museli zaměřit na to, aby ho dali znovu dokupy, teprve pak začnou hledat viníka.
Přenesli Michaela opatrně do vody, Rafael pak každému z nich podal houbičku a společně začali jemně vtírat vodu smíchanou s pelyňkovým mýdlem do ran.
Takhle strávili asi hodinu, dokud Rafael neusoudil, že do jeho kůže vetřeli dostatečné množství léčivého přípravku.
Raziel mezitím nachystal odvary z léčivých bylinek a ochranné kouzlo kolem postele, aby se zabránilo čemukoliv nežádoucímu.
Další tři hodiny pak společně rovnali kosti, čistili velké rány, vyhlazovali kůži, obvazovali mokvající rány a léčili vnitřní zranění.
Po další době, která jim přišla jako nekonečná, dali Michaela alespoň natolik dohromady, že si byl Rafael jistý, že je z nejhoršího venku. Aspoň po fyzické stránce. Co se stane, až se probudí, bylo záhadou i pro něj.
„Každé tři hodiny se budeme střídat ve hlídání. Rafaeli, ty si běž lehnout, na hlídku půjdeš až jako poslední. Potřebuju, aby sis co nejvíc odpočinul. Já vezmu první hlídku, pak půjdeš ty, Sarieli, a pak ty, Razieli," obrátil se ke každému z nich Gabriel.
„Tohle mu každou hodinu vtírejte do rtů a kapku kápněte na jazyk. Ne víc, jinak mu to ublíží," poučil je Rafael a podal Gabrielovi lahvičku s čirou červenou tekutinou.
O několik dní později...
Michaelovi rány se nakonec zahojili během dvou dnů, přesně jak Rafael předpokládal, ale když se ani po pěti dnech neprobouzel, začal mít trochu obavy, se kterými se svěřil i Razielovi s Gabrielem. Bohužel ani jeden z nich si nevěděl s tímto problémem rady. Byli tak mocní, a přesto nedokázali pomoci svému nejbližšímu, kterému přísahali, že ho budou chránit.
Bylo to vážně frustrující.
Ke konci šestého dne, zrovna když hlídal Sariel a bylo už hodně pozdě v noci, se Michael poprvé pohnul. Slabě zasténal a pootočil hlavou. Sariel k němu okamžitě přiskočil a čekal na další reakci. Ta ovšem nepřišla. Přesto na něho zkoumavě hleděl, dokud ho nepřišel vystřídat Raziel.
„Tak co? Nějaká změna?" zeptal se.
„Ne, vůbec nic. Pořád jen spí," odpověděl Sariel a pohlédl směrem k posteli.
„Dobrá, tak jdi spát," rozloučil se Raziel a ještě dlouho potom, co klaply dveře, stál zamyšleně na místě. Měl pocit, že mu Sariel lhal, i když nevěděl, proč by to dělal.
Už dlouho měl totiž podezření, že Sariel něco tají. Vlastně od doby co Lucifer zaútočil před několika týdny na Nebe, ale zatím kolem toho nechtěl dělat zbytečný rozruch.
Zamyšleně přešel k posteli a zadíval se na Michaelovu klidnou tvář. Vypadalo to, jakoby jen klidně spal, ale Raziel se obával toho, že tak jednoduché to nebude. Povzdechl si, pohladil Michaela hřbetem ruky něžně po tváři, a pak si přesedl do křesla, které tam bylo připravené.
O 24 hodin později, když měl Sariel znovu službu a žádná změna se do té doby neudála, rozhodl se pro radikální řešení. Mohlo ho to sice stát všechno, ale doufal, že to vyjde.
Zatáhl závěsy, na dveře použil ochranné kouzlo a to, které Raziel vytvořil kolem postele, zrušil. Přešel doprostřed místnosti a rukou udělal do vzduchu pár rychlých gest.
Netrvalo dlouho a vzduch se zachvěl a zhoustl. Naproti Sarielovi se objevil stín a z něho vystoupila postava.
„Myslíš, že je to dobrý nápad? Až tě chytí, nedopadne to s tebou dobře," řekl neznámý tichým posměšným hlasem.
„Pochybuju, že máš o mě starosti. Prostě to udělej a o mě se nestarej," odvětil mu Sariel.
Neznámý přešel k posteli, vzal Michaela do náruče a přešel s ním zpátky ke stínu, do kterého vstoupil.
„Jak jsme se domluvili. Doufám, že dodržíš slovo," houkl ještě Sariel, než se všechno otřáslo v ohlušující ráně a on omdlel. Naštěstí stihl odstranit ochranné kouzlo ze dveří.
„Sarieli, Sarieli, Sarieli!" volal na něho někdo jakoby z velké dálky a lehce ho poplácával po tvářích.
Zasténal, hlava ho příšerně bolela, a když se probral, pořádně se rozhlédl kolem sebe.
Hned se mu vrátily všechny vzpomínky.
„Sarieli, můžeš mi říct, co se sakra stalo?!" vyjel po něm Gabriel hned, jak se trochu vzpamatoval.
„Nevím. Nekřič na mě. V jednu chvíli jsem stál u dveří a v druhé přišla ohromná rána. Co se kruci stalo?!" zeptal se taky a mnul si čelo.
„To se můžeš podívat sám. Michael je pryč," odpověděl prudce Gabriel.
„Cože?! Jak je to možné?!" zvolal Sariel.
„Zase jsme ho ztratili," řekl Rafael a začal znovu popotahovat.
Rázem byla pryč jeho rozhodnost a síla posledních dní.
„Přestaň, sakra! Nech už toho, nebo mě nasereš ještě víc! Co se to tu kurva děje?! Co se to děje s vámi?! Chováte se jak banda idiotů a přitom máte být nejsilnější z andělů! Je teď nějaký důvod, proč bych vám třem neměl rozbít huby?!" řval Gabriel a z očí mu šlehaly blesky.
„Neřvi, a vůbec proč do toho zatahuješ mě?!" odvětil mu Raziel, který zkoumal zbytkovou magii.
„Protože máš být nejsilnější mág, a protože jsi údajně použil nejsilnější ochranné kouzlo! Proto! A budu řvát, jak budu chtít, tak mě laskavě nepřerušuj!" vypadalo to, že tentokrát se Gabriel jen tak neuklidní.
„C-co budeme dělat?" zeptal se tiše Rafael.
„Co budeme dělat?!" opakoval po něm Gabriel a už to vypadalo, že po něm skutečně skočí.
„Ty se sebereš, vezmeš s sebou tady pana úžasně hlídajícího a podíváš se, jestli nemá místo mozku nasráno a oba dva vás až do zítřka nechci vidět! Rozuměli jste?!" hulákal dál.
Sariel věděl, že bude nejlepší se klidit z cesty, protože kdyby to nějakým nedopatřením prasklo, tak by ho v tuhle chvíli Gabriel zabil. Proto pomalu vstal a donutil tak Rafaela, aby ho následoval. Ten ho chytl kolem pasu a společně vyšli z pokoje.
„Tak?! A co máš ty, ty chytráku?" otočil se na Raziela, ale stále ani trochu neztišil hlas.
„Tak hele, jestli si chceš vybít zlost, tak si najdi někoho jiného! Navíc pokud hodláš takhle pokračovat, tak tě uslyší až v prvním nebi! Taky jsme v tom společně, takže by, jsi měl vinit i sebe!" odsekl mu Raziel a dál pokračoval v práci. Věděl, že tohle přehnal, ale nehodlal mu to usnadnit.
Za moment byl přimáčknutý zády ke zdi, kam ho přišpendlila Gabrielova ruka, držíc ho pevně za přední část roucha.
„Neštvi mě, Razieli, teď ne! Mohl bych ti ublížit a to nechci," řekl přidušeně Gabriel a tiskl Raziela ke stěně tak silně, až se začala drolit okolní omítka.
Raziel se mu ovšem klidně podíval do očí, jednou rukou ho chytl za tu, která ho držela, druhou ho chytl zboku za krk a donutil ho přistoupit k němu ještě blíž.
„Neublížíš mi. To nedokážeš. Ne mně. A navíc, pokud budeš takto vyvádět, uškodíš nám všem. Ty nás máš vést a ne při každém problému vyvádět jak malá holka."
Gabriel zbledl a ještě víc zesílil svůj stisk. Tentokrát to skutečně zabolelo. Raziel sykl a mimoděk sevřel Gabrielův krk o něco víc. Teď stáli tak, že se jeden o druhého opírali.
„Tak ty mně chceš dávat rady o tom, jak vést anděly?! Ty mně chceš poučovat?! Zapomínáš snad, kdo jsem?!" vrčel Gabriel.
„Ne, nezapomínám, ale momentálně se chováš jako panovačné děcko, kterému sebrali lízátko!" zvýšil i Raziel hlas. Už toho jeho chování měl dost. Chápal, že je toho na něj v poslední době moc, ale všichni si teď procházeli těžkým obdobím a rozbroje mezi sebou by je mohli zničit úplně.
„Pokud jsi tak dobrý, jak tvrdíš, tak začni myslet, nebo k Rafaelovi na prohlídku mozku pošlu i tebe!" skoro křičel Raziel.
„Ty se mě vážně snažíš nasrat, co?! A pokud jsi ty tak chytrý, pane dokonalý, tak jak to, že nefungovala ta tvoje úžasná magie?! A vůbec, nechceš náhodou nastoupit na mé místo?! To by se ti líbilo?!" křičel znovu Gabriel.
„Jdi už do prdele! Chováš se jak idiot a přitom to samé říkáš o ostatních! Teď jsi jen pro smích!" křičel už naplno Raziel.
„Idiot?! A nemám snad na to právo, když dělám s takovýma ubožákama?!" zařval a stiskl Raziela ještě víc.
„To bolí, ty pitomče! Vážně ti z toho asi přesk-" zbytek už nedořekl, protože ho zastavily Gabrielovi rty, které přitiskl na ty jeho.
Rychlá a prudká změna Raziela překvapila.
Gabriel nebyl z těch, kteří by se dali snadno ovládnout nějakými emocemi a i milování a nějaké ty něžnosti mezi nimi většinou musel začínat Raziel. Ale teď to bylo jiné, během několika vteřin Gabriel ukázal i svou stinnou stránku.
Panovačnost, aroganci, nadřazenost.
Jenže Raziel věděl, že odmítnutí Gabriela by se teď rovnalo sebevraždě, proto se nenechal dlouho přemlouvat a pootevřel ústa, aby se mohl Gabriel dostat dál. Začali se prudce a divoce líbat, ovlivněni pocity, které doteď v sobě dusili.
Gabriel sundal ruku z přední části Razielova roucha, oběma rukama ho pevně chytl za boky a tvrdě přirazil znovu ke zdi.
Ta už to nadobro vzdala a první vrstva pod náporem dvou těl praskla. Ovšem ani jeden z nich to nevnímal a nehodlal přestat.
Raziel držel Gabriela jednou rukou za rameno a druhou měl vpletenou do jeho vlasů a tlačil ho tak k sobě ještě víc. Měl pocit, že pokud ho nesní, tak nebude spokojen.
Gabriel měl zřejmě stejné pocity, ale líbání mu přestávalo stačit. Jednou rukou zajel pod roucho a dlaní přejel po holém stehně až k Razielově rozkroku, kde hned sevřel penis, který už byl značně tvrdý.
Raziel, překvapen rychlostí a naléhavostí Gabrielovi touhy, se odtrhl od jeho úst, zaklonil hlavu a zasténal. Oba dva prudce oddechovali a hleděli si vzájemně do očí.
„Nemysli si, že tímhle naše debata skončila," vyrážel mezi vzdechy Raziel, zatímco mu Gabriel v pravidelném tempu masíroval penis.
„Samozřejmě, to by mě ani nenapadlo," odpověděl zastřeně Gabriel a vsunul pod roucho i druhou ruku, kterou chytl Raziela za levé stehno a zvednul mu nohu tak, aby si ji mohl položit kolem pasu.
Raziel znovu zasténal, protože tušil, co má Gabriel v plánu, a netrvalo dlouho a jeho předtucha se splnila.
Zatímco jednou rukou v pravidelném tempu masíroval Razielův penis, druhou ruku přesunul k teď už volnému zadku.
„Gabrieli," zašeptal přidušeně Raziel do jeho rtů a položil mu hlavu na rameno.
„Šššš, budu opatrný. Nechci ti ublížit," uklidňoval ho Gabriel.
I přes momentální situaci se musel Raziel pousmát.
„Čemu se směješ?" zeptal se Gabriel.
„Jen, že jsi teď řekl přesný opak toho, co jsi chtěl před chvílí udělat," odpověděl a zvedl hlavu.
„Ty si prostě nedáš pokoj ani v téhle situaci, co?" zeptal se trochu pobaveně Gabriel a naráz prudce zajel dvěma prsty do Razielovy dírky.
„Gabrieli, ty prevíte!" zasténal hlasitě Raziel.
Gabriel mu ovšem nedal žádný čas na odpočinek a začal hned přirážet. Ve stejném tempu začal rukou pohybovat na jeho penisu, a čím hlasitěji Raziel sténal, tím víc zrychloval své tempo.
„Gabrieli, prosím, prosím," vyrážel mezi vzdechy Raziel.
„Gabri..."
„Pro..."
S posledním zasténáním se celé jeho tělo napjalo a nejen poslední hlasitý vzdech, ale i mokrost na Gabrielově ruce byla jasným důkazem, že je Raziel hotový.
Sesunul se do Gabrielovy náruče a prudce oddechoval.
Ten ho lehce zvedl a přenesl se s ním do své vlastní ložnice, kde ho položil do peřin.
„Nejsi teď až moc něžný?" zeptal se Raziel a pousmál se.
„To jako chceš říct, že běžně nejsem?" oplatil mu stejně Gabriel a naklonil se nad ním, aby ho políbil.
Raziel toho využil a trhnutím ho dostal na postel, kde ho přetočil tak, aby ležel pod ním. Obkročmo se na něj posadil a polibek prohloubil ještě víc.
Když už začali ztrácet dech a konečně se od sebe odtrhli, naklonil se Raziel ke Gabrielovu uchu a zašeptal.
„Zůstaň tu dnes se mnou. Prosím."
„Jak je libo," zazubil se Gabriel a trnutím dostal Raziela znovu pod sebe.
„Chjo. Ty musíš být vždycky nahoře a mít převahu, co?" zamračil se pobaveně Raziel.
„Máš s tím snad problém?" zeptal se Gabriel a začal se zajímat o Razielovo roucho.
Potřeboval se odreagovat a aspoň na chvilku zapomenout na ty věci, co se kolem nich teď děly.
O tom, co se mezi nimi odehrálo, o hádce a Michaelových problémech si museli promluvit a vyřešit to, ale teď chtěl Gabriel aspoň malinkou chvilku pro sebe.
Mrzelo ho, že po Razielovi tak vyjel, že ztratil nervy, a proto to bral i jako částečnou omluvu.
A Raziel to věděl. Věděl, proč to Gabriel dělá, a co chce, proto mu nijak nebránil, ani mu to nerozmlouval.