Dobře jsem znal legendy o nich… O pánech šesti měst, zatracených a prokletých tisíci mrtvými. Protože…
Byl jsem to já, kdo nosil jejich krev. Proč jsem asi vznikl… Proč byl náš rod vlkodlaky? Jednoduchá odpověď… Prokletí. Tak silné, že jediný lék na něj bylo odpuštění.
Nikdy, po celou dobu, jsem si nechtěl připustit, že budu potřebovat něco tak hluboko schovaného v každém z mého rodu. Tajemství tak děsivé, že i mě se z toho ježily chlupy. Bolest ukrutnější, než je ztráta vlastní rodiny. Tak daleko a nedosažitelné… Věřili jsme v to, že už nikdo nebude hledat pozůstatky naší minulosti, neb jsme my sami vytrpěli dostatek křivdy. Pykali jsme za své hříchy v samotě a odloučeni od lidí… Proč? Proč nyní se mám šťourat v něčem, co jsem neměl vědět ani já.
Tehdy večer jsem své rodiče slyšel… Nebylo to poprvé a ani naposledy, co jsem odposlouchával schovaný na malé půdě, kam se vešlo jen drobné tělo dítěte. Nevěděli to, a i kdyby… Nikdy nic neřekli. Slyšel jsem o Pánech šesti cest, a že chce někdo jejich krev. Někdo tak silný, až to děsilo i mé rodiče. Tu noc, jsem vyslechl vše, ale… Hned druhý den vyhladili můj rod. Možná… Ale jen možná, mělo vše směrovat k cizinci, který kouzly a mečem setnul skoro všem hlavu.
Proč jsem jediný přežil? Byl to plán? Nebo jsem opravdu unikl smrti jen o vlásek? Musím si ráno s Hotakou promluvit. Vím, že jedna z věcí, o které mě chtěl požádat, je i moje krev, ale… Vše co dám, má své následky. Musí vědět, jaká je pravda o požití něčeho tak silného. Ito sice je padlý anděl, ale… Má takovou sílu, aby se dokázal bránit svému vlastnímu já, až mu dá smrt na výběr?
Jak dávno jsem se za bílého dne nezměnil a jen tak se ukazoval světu? Možná právě nastala ta chvíle, abych svojí zvířecí částí pomohl někomu jinému.
Ještě víc jsem se schoulil do klubíčka a cítil, jak mě Naoto hřeje do zad. Už když jsem ho poprvé uviděl, hned jsem si řekl: „Slunce… Jeho aura je slunce. I když mi již dal možnost vidět jeho lva, kterého nese jeho meč, on je tak jasný, že se mohu spálit už zdáli.“
Jeho srdce se mi otevřelo a já jemu… Možná nás nečeká nic hezkého, ale pokud mám padnout, budu rád, že to bude po jeho boku.
Pevně jsem sevřel jeho ruce na svém hrudníku a zavřel oči. Tentokrát, i když mi hlavou šla snad nekončící vlna myšlenek, usnul jsem v konejšivém světe klidu. Zítra to přijde… Zítra se postavím pravdě a ukážu svou podstatu…
Yukio
Neutíkal… Sice jsem cítil jeho svaly, jak se napnuly, ale nezvedl se. Jak kdyby ve mně něco spustil. Tak dlouho to spalo… Tak moc dlouho, že ani já si moc dobře nepamatoval první spojení s mým mužem. Jenže… Tenhle kluk mě provokoval a já se nejvíc bál toho, že ráno zde po něm zůstane jen vyschlá mumie, protože se nedokáži kontrolovat.
Jenže on byl můj partner, musel si na něco takového zvyknout. Z něj jsem bral podstatnou většinu své síly a díky němu jsem i dokázal používat dvakrát tak víc kouzel.
Nikdy jsem si nemyslel, že najdu znovu něco, co mě upoutá, ale jeho tělo… Tak bílé… Krásné… I kdyby utekl, stejně bych ho stáhl zpátky a udělal mu mnohem horší věci než ty, které měly v tuhle chvíli přijít.
„Shou… Jsi připraven?“ zavrčel jsem mu do ucha a olízl ten chvějící se sval na krku.
„Já… Bo… Bojím se,“ zašeptal přiškrcený hlasem a ještě víc mě tím rozdráždil.
„Pozdě! Měl jsi utéct, když si tu možnost měl. Podle všeho víš, co tě čeká, že? Znáš mou pravou podobu? Nebo aspoň to, co se o ní píše? Zaučili tě? Od začátku jsi náhradní schránka, jsi tedy i po téhle stránce poučen? Víš, kdo jsem?“
Pevněji jsem sevřel jeho tělo a cítil, jak se mnohem víc rozechvěl, když jsem párkrát přejel po jeho penisu.
„Znám a ano… Vím… Teda jen to, jak vypadáš a že… se tě mám bát. Jenže… Já nemůžu bojovat sám se sebou. Zvládnu to, pokud to… Zvládnu to.“
V jeho hlase byl cítit strach, který ho dost ovládal, ale já měl chuť mu ukázat, že nad jeho tělem mám nadvládu jen já. Cítil jsem, jak moje tělo roste. Svaly bobtnají pod tíhou rostoucí svaloviny. Kůže se již napínala na maximum a místy i praskla, jak nesnesla takovou zátěž.
Věděl jsem, že konečná forma mě zase uzdraví, ale taky jsem tušil, že tak na den vyřadí jeho z běžného života. Jenže… Mohl jsem to zastavit, teď ještě ano… Ale… Nechtělo se mi.
Drápy se protahovaly a místy nechaly na Shouově těle rýpance, jak jsem měl touhu ho hladit. Vlasy získaly odlesk krvavě červené a moje kůže získala nádech tmavě oříškové barvy. Místy to vypadalo, že jsem popálený, jak byla pokožka až mahagonově rudá. Oči ztmavly a bělmo zakryla černota mé duše.
Nasál jsem pach, který šel z něj a přivřel oči, když se mi z hrdla vydralo jemné zavrčení, říkající, že se to blíží.
„Shou,“ zachrčel jsem již velmi hrubým hlasem, spíše připomínající zuřivého tygra a olízl mu tepnu od klíční kosti po ucho.
Nadechl jsem se a s chutí zabořil své tesáky do té porcelánové kůže. Jeho sladká krev se mi vpila do jazyku a lahodně se převalovala do mého hrdla. V doušcích jsem si vychutnával tu omamnou chuť, která ani v nejmenším nepřipomínala mého muže. Tahle… Byla tak mladá… Lákavá… Vzdorovitá…
Skousl jsem víc, až mu pokožka zapraskala a vyskákaly malé nitkovité žilky. Ještě jednou jsem nasál a potom jsem je z jeho hrdla vytáhl ven. Ještě jsem slízl pár kapek, které ulpěly na mých rtech, a vychutnal si tu chuť… Už tak dlouho jsem neměl něco tak silného. Čistou krev od člověka.
Cítil jsem, jak mi to dává větší sílu, která mnou proudí jak uragán. Ještě víc mé tělo zmohutnělo a… Začal jsem se vzrušovat. Chtíč převládl a opět mě celého pohltil tak, jak jsem míval ve zvyku. Tohle jsem byl já… Žádná maska, ani škemrání té osoby pode mnou, abych ho nechal žít. Kdysi se mě všichni báli a říkávali mi monstrum i přesto mě vyhledávali. Spali se mnou… Umírali, když jsem to přehnal… Stvůra jim připadala lepší než jejich prázdný život. Až s mým mužem jsem se zklidnil, ale Shou… Dává mi volnost, která může znamenat jeho smrt.
Říkal, že se bojí, ale já to z něj necítím. Je klidný… Odevzdaný… Uvnitř bojuje sám se sebou a přesto… Chci ho.
Převrátil jsem ho na záda a sám jsem si klekl mezi jeho nohy. Pořádně jsem mu je roztáhl, abych viděl všechno a nic mi neuniklo. Předčil moje představy… Krásné tělo… Opravdu velmi svůdné křivky a to jsem neměl možnost ochutnat vše.
Díval jsem se do jeho očí a viděl lesk, který naznačoval, že možná i brečel, ale i touhu… Po mně… Po tomhle všem.
Dám mu to. Varoval jsem ho a ne jednou. Je jeho chyba, že zůstal, a moje, že jsem se nechal zlákat. Tak i tak je to konec rivalství a začátek souznění. Od této chvíle mě může nenávidět, ale nedokáže se mně vzdát.
Malými kousanci jsem značkoval celé jeho tělo a nasával krev, která z nich jen po kapkách vytékala. Víc a víc jsem toužil si ho vzít, ale pud krmení převládal.
Ve chvíli, kdy jsem se stehnem otřel o jeho rozkrok a cítil jsem to silné pnutí, které měl v penisu, už jsem neváhal. Zajel jsem jednou rukou pod jeho kulky a začal mu dráždit vstup. Stahoval se kolem mých prstů, když jsem s nimi zajel dovnitř. Nechtěl mě pustit dál, tak jsem se vrhl na jeho ústa. Líbal jsem ho a okusoval jeho plné rty, které mi dávaly snad ještě chutnější krev, než kdekoliv na jeho těle.
Přitom jsem prsty z něj vytáhl a naslinil je, aby líp klouzaly. Podle toho, jak moc byl stáhnutý, mi bylo okamžitě jasné, že jsem jeho první. To bylo jako říct: „Vezmi si mě“.
Zajel jsem s prsty znovu do jeho nitra a roztahoval si ho. Polštářky jsem se otíral o jeho prostatu a díval se, jak se proti mně propíná. Jeho tělo se jen napínalo a jeho svaly hrály krásnou hru pod tou alabastrovou kůží.
Pokračoval jsem v kousání a ani bradavky nezůstaly ošizené. Pořádně jsem si s nimi jazykem pohrál, než jeden z mých špičáků projel tím tmavým špuntíkem a způsobil ještě silnější chvění v jeho těle.
Už jsem se nekontroloval, a pokud bych pokračoval, zničil bych ho. Vysál do poslední kapky a zabil. Nějak jsem měl chuť si ho aspoň ještě chvíli nechat.
Vytáhl jsem prsty a za boky si ho víc přitáhl na klín. Nastavil jsem se proti jeho vstupu tak, aby mi nemohl vyklouznout a prudce do něj najel. Nedokázal jsem už déle vydržet a tohle bylo lepší, než pomalé vnikání. Takhle si zvykne rychleji na mou velikost a způsob milování.
Jednu ruku jsem zapřel vedle jeho hlavy a druhou si přidržoval jeho zadek, aby mi nikam necestoval, když jsem do něj začal přirážet tvrdými a nesmlouvavými nájezdy.
Pozoroval jsem každé jeho zalapání po dechu i zasténání, kterými doprovázel moje ataky jeho těla.
„Udělej se! Ruku si dej na penis! Chci to vidět!“ rozkazoval jsem a doufal, že to splní, protože jsem netušil, jak dlouho ještě dokážu držet tu bestii v sobě.
Musel uspokojit i to zvíře, které chtělo vidět právě tohle, jak se sám přivádí k vrcholu.
Propnul se a bylo znatelné, jak váhá. Zčervenal, snad studem, nebo vzrušením, ale poslechl. S chutí jsem se díval, jak si jezdí po mužství přesně v tempu, které jsem udával já do jeho zadečku.
Rajcoval mě a tím jsem ještě zrychlil mé přírazy. Najednou nás oba obalily mé plameny a zapálily i matraci, na které jsme leželi. Jenže i on se zahalil do větrného obalu a tišil poskakující jiskry z mého těla.
Usmál jsem se na něj, když jsem ucítil, jak se uvnitř stáhl a jeho sperma vytrysklo na moje břicho. Už jsem se nedržel zpátky… Prostě jsem si ho bral tvrdě a úžasně. Najížděl jsem do něj až po kořen a všechno ve mně bouřilo. Horko se přesouvalo do třísel a v extázi se převalovalo po mém penisu. Přivřel jsem oči a všechen svůj orgasmus jsem věnoval jeho nitru.
Nepouštěl jsem jeho boky, dokud mě i poslední spermie neopustila.
Spokojeně jsem dopadl na jeho tělo a i s ním se přetočil na záda. Oběma rukama jsem hladil jeho popálená záda a tišil bolest, kterou musel nejspíš projít, protože na tohle si teprve musel zvyknout.
Drápem jsem si nařízl kůži nad prsem a nadzvedl si ho za bradu k sobě.
„Dej si trochu, pomůže to. A… Rozhodl jsem se, že si tě nechám. Jsi slabý, tak pokud se bude něco dít, tak buď za mnou! Je ti to jasný?“ podíval jsem se na něj přísně a přitom uhasil své tělo.
Olízl krev z mé hrudi a bylo vidět, že se začal hojit rychleji, než by čekal. Byl překvapený, ale po mých slovech se rozzářil. Nepřipadaly mi nějak hezké, spíš jako kdybych si vzal toulavé štěně, jenže jemu… Vypadal spokojeně. Hlupák…
Položil si na mě hlavu a já mu to dovolil. Nechal jsem ho na sobě spát a nějak mi to nevadilo. Možná se mi trochu dostával pod kůži a možná se mi líbila jeho slabost. Třeba jsem chtěl mít pocit, že někoho chráním. Znovu…
Cat
Tělo mi celé hořelo a ostrá bolest se roztahovala do každého svalu, když jsem mohutněl a sílil. Černá pouta se víc a víc zarývala do mé kůže a nehodlala mě pustit. Snažil jsem se trochu tlumit to, co mělo nastat, ale nedalo se s tím dělat už vůbec nic. Vlastně jsem se ještě v té původní formě nenacházel už jen proto, že jsem byl ještě mladý a tohoto může dosáhnout až dospělý jedinec.
Nekoman… Tím myslel mě?
Cítil jsem, jak se něco ze mě dere na povrch a razí si cestu přes moje myšlenky a vnímání světa. Najednou jsem to přestával být já. Někdo přebíral kontrolu a já s tím nic nemohl dělat, jen se nechat ovládat. Kdysi jsem si myslel, že jsem něco jiného než jen obyčejná kočka, která se mění v člověka.
Pitomé uši, které spíš fungovaly jako plašítko na mouchy a ocas, který neustále dělal jen to, co jsem nechtěl. Byl jsem k ničemu, spíš jen jako ozdoba a zvířátko na… Na co?
Udělalo se mi špatně a mžitky před očima se roztáhly do úplně jiného rámce. Najednou jsem svět viděl jinak… Ostré barvy se změnily v jasné šedofialové obrysy a získaly větší sytost kontrastů. Najednou jsem neviděl to co člověk, ale spíš jako kočka.
Uši zaregistrovaly jakékoliv šustnutí a i z šesti okolních pokojů jsem slyšel, co se tam děje. Kdo s kým… Hlasy… Zvuky… Melodie těl, když se milují. Doteky na kůži… Zrychlený dech… Srdce… Hlasité a šílené bití srdce… Tak krásný a rychlý tep, že i ten můj ho následoval.
Zařval jsem, když mě ta bolest málem otupila a projela mnou jak nůž, který mi odkrajoval každý sval od kosti. Propnul jsem se tak rychle, že mi zarupaly kosti pod tím tlakem. Tělo se mi pokrylo černými chlupy a hned zase zmizely. Pokaždé mi zčernala pokožka a po pár vteřinách opět zbělala.
Už jsem nedokázal vnímat rozdíl, mezi realitou a nevědomím. Vše mě měnilo… Já se měnil.
Ocas se mi naježil a prudce pleskl o matraci pode mnou, až zem zaduněla. Celý pokoj se otřásl a i Sai sebou cukl a na moment se nadzvedl, aby mi dal možnost se s tím vyrovnat.
Přestalo to… Najednou vše ustalo a já se podíval na to, co ze mě bylo. Moje pokožka byla bělejší, než kdykoliv předtím. Spíš jak kdyby mě někdo vyválel ve sněhu. Bílá jak nejčistší roucho… Dokonce jsem se leskl skoro jako křišťál.
Ocas se mi nervózně chvěl za zády a občas jeho špička pleskla Sai po ruce. Až nyní jsem si uvědomil, že byl znovu u mě. Tentokrát seděl mezi mýma nohama, které mi od sebe víc roztáhl.
Zálibně si mě prohlížel. V jeho odlesku očí, jsem mohl vidět vše… To jak vypadám.
Černé uši s bílou špičkou a stejně tak barevný ocas. Byl jsem skoro jako horský rys, který naježeně čeká na svou kořist.
Hluboko v sobě jsem slyšel hlas, jak mi říká, abych utekl a zabil Saie. Měl jsem hroznou chuť mu rozdrápat hrdlo a hodovat na jeho čerstvém mase. Nemohl jsem se kontrolovat a ani tišit zvířecí hladovost. Lačnil jsem po krvi. Pocit z lovu najednou převládl nad moji lidskostí, když jsem zatnul drápy do svého vlastního zápěstí a začal odříkávat zaklínadla, kterým ani já sám nerozuměl. Šlo to ze mě samovolně. Jak kdybych se tak narodil a učil se to od mláděte.
Jeho pouta pomalu uvolňovala sevření. I když se Sai snažil a bylo vidět, kolik úsilí ho to stojí, nebylo mu to nic platné… Byl jsem najednou o polovinu silnější než předtím. Mrštnější… Divočejší… Byl jsem zvířetem. Podstatou mě byla kočka a já ji nedokázal v tuhle chvíli udržet na řetězu. Ona převzala vedení tohohle okamžiku.
Sai mě prudce chytil za čelist a přitiskl své rty k mým, abych nemohl pokračovat v mluvení. Když vsunul jazyk do mých úst, okamžitě jsem ho kousl, ale on nepřestával. Znovu a znovu to zkoušel, dokud jsem mu nepovolil ty dráždivé polibky, které mě trochu vracely na zem.
Přitom se jeho ruka ani na moment nezastavila v potulování se po mém těle. Rozechvívalo mě to a vzrušovalo tak moc, že ve mně ještě víc rostla nastřádaná síla. Sai na okamžik opustil mé rty a já konečně viděl jeho tělo…
Ze rtů… Krku… Ramen… Všude, kam jsem mezi polibky dosáhl, mu tekla krev od mých kousanců. Natržená kůže, přes kterou se plazilo to tetování a rány zase zacelovalo. Byl připraven na vše, což pro něj bylo dobře. Já, oproti němu, nevěděl o své přeměně nic. Byl jsem jen nevzdělaná kočka.
„Cate, teď to bude bolet!“ zašeptal mi do ucha a na krk mi připevnil obojek s ostny dovnitř.
Zachvěl jsem se a cítil, jak se ve mně vše stahuje strachem. Cítil jsem se jak zvíře, které jeho pán vede na porážku. Naštvalo mě to a jiskření po mém těle rozsvítilo pokoj.
„Je to jen pro tvoji bezpečnost, aby sis neublížil, až udělám tohle,“ kousl mě do ucha.
Nejednou se do mého nitra prodíralo něco, čemu jsem nerozuměl. Mým vstupem se pomalu sunulo výš něco kluzkého a teplého, že jsem začal zrychleně dýchat. Horkost mě ovládla a vzrušení přerostlo ve vášeň, když jsem ucítil. Jak se otírá o mé stěny.
Vůbec jsem si nevšiml chvíle, kdy si mě takhle připravil. Nejspíš to bylo v mé agónii, kdy jsem nevnímal nic.
Uchopil můj ocas a zakousl se do něj tak silně, až mi slzy vyhrkly do očí. Ale to mě trochu probudilo ze zvířecí podoby. Stáhl jsem uši dozadu na znamení pokory, a trochu se uvnitř sevřel, jak mě to zabolelo.
Najel do mě celý a zapřel se mi u hlavy o lokty, aby se upřeně zadíval do mých očí. Pořád jsem se snažil pohledem bloudit všude okolo, abych se na něj nepodíval, ale… Nemohl jsem tomu zabránit.
Zadíval jsem se do jeho modrých očí a… Moje srdce se málem rozskočilo, jak silně mě to zasáhlo. Rozbušilo se tak moc, že jsem si myslel, že se vydrápe napovrch a vyskočí mi z hrudi. Byl jsem naprosto ztracen…
Políbil jsem ho a automaticky se otřel o jeho tvář, jako když se kočka mazlí s pánem. Vrnění se rozvibrovalo celým mým tělem a mručení vycházelo z mého hrdla zcela volně.
„Cate…“ zašeptal zastřeným hlasem a pohnul se s prvním přírazem.
Jen jsem zasténal a propnul se proti němu, abych ho cítil víc v sobě. Prvně, jen pomalu, se o sebe třela naše těla, ale potom… Vše bylo tak divoké, že kdyby pod námi byla podlaha ze dřeva, tak by se rozsypala. Užíval jsem si jeho líbání, i to že jsem měl možnost ho občas kousnout.
Vše se přese mně převalovalo jak lavina a zanechávalo za sebou stopu naprostého opojného okamžiku. Cítil jsem, jak se to ve mně bouří a v naprosté vášni jsem se mu zakousl do ramene, když se moje tělo vzepjalo a já poprvé zažil něco tak silného… Omamného a fantastického, že jakékoliv slovo bylo málo.
Nepotřeboval jsem jeho ruce a ani svoje, stačilo mi jen cítit ho v sobě. Orgasmus se mi stáhl do třísel a v mírné křeči si ze mě bral vše, co jsem v sobě měl. Sperma se v dávkách usazovalo na mém břiše a zvláštně zahřívalo mou pokožku.
Ale on nepřestával a tím mi dopřával mnohem delší extázi, než jsem si vůbec mohl kdy představit.
Zavrčel jsem, když se jeho penis ve mně zacukal a vyplnil moje útroby.
Takhle dokonale jsem se ještě nikdy necítil… Poprvé a stálo to za to… Dokud…
Najednou povolily jeho pouta a tetování se stáhlo zpět do jeho těla. Bylo jasné, že přepnul své síly. Ale já ne. Nechal jsem ho ze sebe vyklouznout, a když jsem cítil volnost i na rukách, prudce jsem ho popadl za ramena. Otočil jsem ho na záda a sám se vyhoupl nad něj. Sedl jsem si mu na klín a chytil ho pod krkem, až se mu drápy zaryly pod kůži.
Přiblížil jsem se k němu velmi blízko, až se můj dech otřel o jeho tvář a olízl mu rty.
„Mám tě zabít, Sai?“ zeptal jsem se a cítil v sobě hrozný zmatek i vztek.