Samuru
Díval jsem se na něj a nevěděl co dělat. Naprosto jsem byl ztracen a totálně mimo…
Ale slyšel jsem ho. To co říkal, mi roztlouklo srdce tak silně, že se nedalo utišit. Vše ve mě se sevřelo a já jen marně hledal hlas, který mi skončil někde v žaludku.
Naprázdno jsem polkl a pevně stiskl jeho ruce.
„Já…no… já… ano… Chci… být tvůj… Aaaaa… Proč musím říkat tak trapný věci… Sakra… Chcípni Stane… Proč mi tohle děláš?“
Najednou ze mě vše vyletělo, jak namydlenej blesk a já začal vyšilovat.
Tolik informací a všeho… Sakra…
„Miluji tě!“
To byla poslední slova před tím, než jsem se k němu přitiskl a přijímal jeho hřejivou náruč.
Stanley
Stiskl jsem pevně Samuru v náruči. Srdce mi silně bilo, když jsem viděl jeho reakci. Nemyslel jsem si, že mi odpoví kladně. Spíš jsem počítal s tím, že to bude chtít okecat a odsunout na neurčito. Potěšilo mně to. Byl jsem vážně rád.
Sklonil jsem se k němu a políbil ho. Lehce, a pak znovu a znovu a najednou jsem nemohl přestat. Líbal jsem ho se všemi city, které jsem k němu měl.
„Samuru,“ zašeptal jsem mu po chvíli do ucha a jemně mu ho skousnul. „Musíme jít, jsme tu dlouho… Nejraději bych si tě tu hned teď vzal, ale nemůžeme. Lizbeth by mně zabila. A musíme jet za tvým dědou…“
Jak těžko se mi to říkalo, ale realita je realita. Nechtělo se mi ho vůbec pouště, ale opravdu čas pokročil a my budeme muset jít.
„A taky mám strach, že sem za chvíli vrazí Jeff nebo Ei, nebo nějaký další host…“
Vzal jsem Samuru za ruku a potáhl ho k umyvadlu.
„Měl by ses opláchnout, jsi celý pomačkaný a… no… ubrečený,“ políbil jsem ho ještě jednou na tvář a pak odstoupil, aby se mohl dát do pořádku.
Samuru
Jen jsem přikývl k souhlasu, protože jsem byl stále lehce ze všeho mimo a svět kolem mi připadal jak sen. Pustil jsem studenou vodu a omyl si celý obličej, což mě konečně trochu probudilo. Potom jsem se otřel a ještě jednou políbil Stana, abych uklidnil i své srdce.
„Ale nebudeš to mít se mnou jednoduché, jenže to už víš, že?“
Usmál jsem se a chytil ho za ruku, abych s ním konečně vyšel ven z koupelny. Pravda však byla taková, že bych si to s ním taky rád rozdal. Prostě se to v téhle chvíli hodilo, jak kdyby to bylo další potvrzení naší lásky.
Došli jsme k Ei a Jeffovi a já v rychlosti vše snědl a vypil ledové kafe, ve kterém se za tu dobu rozpustila všechna zmrzlina.
„Měli bychom opravdu jít, jinak nám děda pěkně vynadá,“ říkal jsem jim a potutelně se usmíval.
Jen Ei věděl, jakej děda opravdu je a že je boží…
„Jo… Už musíme.“
Ei se zvedl a spolu s ním i Jeff, který zaplatil jejich účet a Stan ten náš. Prostě jako vzorní manžílkové. Začal jsem se nad tou představou jak blbeček tlemit, za což jsem si vysloužil mírné plácnutí po zádech.
„Tak jak to dopadlo?“ zeptal se mě Ei, když jsme mířili k autům.
„Nekřič a nic neříkej! Odpověděl jsem ano, ale nechej si to pro sebe,“ odpověděl jsem mu.
Zůstal stát jak opařený, ale já pokračoval ke Stanovu autu a nastoupil.
Stanley
Od té chvíle, kdy jsme vyšli ze záchodu, se Samuru pořád usmíval. Vypadal jako by si něčeho šlehnul. Už i já jsem se začal víc usmívat, když jsem ho tak pozoroval. Dokonce do mě i Jeff pod stolem kopnul, abych se vzpamatoval. Je jasné, že jak bude chvilka, tak bude vyzvídat.
Snědli jsme, co jsme mohli, zaplatili a vyrazili k autu. Nastoupil jsem a vytáhl navigaci.
„Tak a teď mi řekni, kam vlastně jedeme,“ zaťukal jsem na displej.
Podíval jsem se na Samuru, když neodpovídal. Měl stále permanentní úsměv na tváři.
„Země volá Samuru!“ chytl jsem ho pod bradou a natočil si ho tváří k sobě. Ale ve chvíli, kdy jsem se podíval do těch jeho úžasných očí, jsem se neudržel a začal ho líbat. Prostě je můj a bude můj a já ho opravdu miluji.
Samuru
Ve chvíli, kdy mě začal líbat, jsem byl jím pohlcen. Najednou mě ovládla zvířecí touha a já ho objal kolem krku, rukou jsem ho pohladil v rozkroku a víc se na něj natisknul. Líbal jsem ho tak zuřivě, že všechna má touha musela přecházet i do něj.
„Samuru… Samuru! Jste na parkovišti… Před cukrárnou jeho kamarádky… Jste v autě a je jasný den… Hráblo ti?“ můj vnitřní hlas mě napomínal za každou věc, co chtělo udělat moje srdce.
Nakonec jsem se od Stana odtáhnul a jen slabě zasténal, když jsem ztratil jeho příjemné teplo.
„Musíme… Sakra… Musíme jet!“
Uchopil jsem navigaci na naklapal adresu, a i když se mi nechtělo, tak jsem jí potvrdil a vrátil navigaci na místo.
„Tady… A… Sakra… Chci to! Takže jeď, nebo se neovládnu.“
Přímo jsem žadonil, abychom opustili tohle parkoviště.
Stanley
Ještě chvilku a bylo by mi jedno, kde právě jsme. Jak mám, kurva, teď řídit?
Samuru byl jak šílená saň a já mám teď problém.
Podíval jsem se na navigaci, kudy pojedem a hned jsem vzal telefon a zavolal Jeffovi.
„Uvidíme se u dědy, ještě se potřebuji někde stavit,“ řekl jsem jen a zaklapl telefon.
Zapl jsem si pás a rychle vyjel z parkoviště. Jen jsem zahlédl Jeffův udivený pohled, když jsem ho předjížděl, ale v tuhle chvíli mě už nezajímal. Měl jsem v hlavě jen Samuru.
Podle navigace jsem věděl, že za pět kilometrů budeme projíždět lesem. Vyrůstal jsem tady a znám i vedlejší cesty a na jednu z nich, vedoucí nikam a končící uprostřed lesa jsem právě mířil.
Myslím, že ručička na tachometru se blížila k červeným číslům, když jsme odbočovali. Tam jsem již o trochu zpomalil, než jsme dojeli na konec, kde cesta pro auto končila. Daleko od civilizace. Vypnul jsem motor, odepnul pás, stisknul tlačítka pro lůžkovou úpravu, a zatím co se Samuru sklápěl i se sedačkou, já už na nic dalšího nečekal.
Ani na to, jestli se odpoutá nebo ne. Prostě jsem se na něj vrhnul jak hladová šelma.
Samuru
Usmál jsem se, když Stan zavolal Jeffovi a řekl, že se někde musíme stavit.
Jo… Doufám, že na nějakém odpočívadle, a že mi to hned udělá, protože ho nehorázně chci.
Jak moc jsem byl nadšený, když zastavil v lese a najednou se pode mnou sklápělo sedadlo. Aspoň jsem si stihl odepnout pás, jinak bych byl uvězněný a nemohl se ho ani dotýkal. Okamžitě se moje ruce rozběhly po jeho těle a já mu začal vyhrnovat tričko, jak kdybych ho nikdy neviděl nahého.
Autem se ozývalo mé hlasité sténání jeho jména, a já cítil, jak moje tělo přímo hoří touhou. Vše ve mně se bouřilo, jako na vlnách a já začal nehty přejíždět po jeho páteři.
„Stane… Stane… Chci tě…Hned…“
Bylo mi jedno, jestli jsem vlhký, nebo ne, ale po tomhle jsem musel mít v zadku jak na skluzavce. Bože… Tolik jsem ho chtěl cítit v sobě. Hned! Teď! Napořád!
Rychle jsem si skopnul boty a druhou rukou si sjel ke kalhotám, kde jsem je jedním tahem i se spodním prádlem sundal dolů. Ještě, že se Stan trošku nadzvedl a já mu ihned stáhl to tričko, co mě tak štvalo, protože jsem se chtěl dotýkat jeho nahého těla.
Stanley
Útočil jsem na jeho ústa, zatím co on se nedočkavě zbavoval svého oblečení. A když mi přetáhl triko přes hlavu, už jsem se víc neudržel. Na nějaké velké předehry jsem teď neměl ani pomyšlení. Chtěl jsem ho a to hned teď.
Jak jen to v tom malém prostoru šlo, sesunul jsem se níž, abych svými ústy ještě víc zpevnil jeho erekci, která se už tak hrdě ukazovala světu.
Tak tohle, ještě moje auto nezažilo.
Bral jsem si ho celý do úst, dráždil jsem ho jazykem i rukou, zatím co druhá neomylně zamířila níž a hned dva prsty jsem zatlačil dovnitř jeho napnutého zadečku. Pár slin steklo z mých úst níž a zastavilo se u mých prstů, kterými jsem ještě víc zvlhčoval jeho dírku. Svíral mě i povoloval, jak ho pohlcovalo vzrušení. A já měl už sám se sebou co dělat.
Vytáhl jsem se nahoru a rozepnul si kalhoty. Potáhl si je níž, a moje pevnost tu chvilkovou svobodu vyměnila za nové vězení. Teplé, vlhké, svírající…
Najel jsem do něj jedním tahem, co nejvíc to šlo.
Ten první vpád mě tak ohromil a pohltil, že jsem se jen zapřel rukama o sedačku vedle Samurova těla a s přivřenýma očima se to snažil aspoň trochu rozdýchat, abych mohl po chvilce pokračovat ve svých nájezdech do jeho těla.
Samuru
Byl jsem naprosto ztracen v téhle chvíli a tělo se jen svíjelo euforii, kterou pocítilo, když do mě najednou Stan až po kořen najel. Ta jeho pevnost si v mém nitru jezdila, jak se jí zlíbilo a já byl v rauši. Svíral jsem ho v sobě a zase povoloval, abych si vše mohl ještě víc užít.
Začal jsem ho líbat a jeho pohyby se zrychlily. Stáhl jsem si ruku do rozkroku a rychlými tahy jsem se přiváděl k tomu kýženému pocitu rozkoše, který jsem teď tolik potřeboval.
Nohy jsem mu omotal kolem pasu a tím si ho víc natlačil do sebe, což mělo za následek to, že jsem hlasitě zasténal.
„Stane… Ach… St…Aaa…“
Pevně jsem sevřel nohy, když se přese mě převalila vlna extáze a moje semeno se v trhavých pohybech, rozstříkávalo mezi naše těla.
Slastná křeč mě přímo pohltila a já jen dál přijímal jeho nájezdy, které mi dopřávaly další prodlužování mého orgasmu.
Stanley
Myslím, že od toho, co se tu dělo, se na autě zamlžily okýnka. Málo prostoru… kruci málo prostoru…
Ale tak nějak to znásobovalo mé vzrušení, že jsem přestal o všem kompletně uvažovat a jen vnímal blížící se vyvrcholení. Do posledních přírazů jsem dal víc razance, a když mě Samuru začal svírat s tím, jak prožíval svůj orgasmus, málem se mi zatmělo před očima.
Jen jsem se sehnul, abych mohl polibkem doprovodit to úžasné, co se v tomto momentě přehnalo mým tělem.
Byl jsem v koncích, jen jsem se pevně zapíral o ruce, abych celý nedolehl na Samuru.
Nechal jsem jeho jazyk brouzdat v mých ústech, když jsem jen strnule čekal, až odezní ten největší nápor.
„Ty… tohle se mi snad jen zdá,“ vydechl jsem nakonec a povolil své ruce a dolehl na něj. Už mi bylo jedno, že se nemáme kde umýt. Snad nemá jeho děda dobrý čich…
Samuru
Byl jsem vším tak pohlcen, že jediné, co mě zajímalo, byl Stan. Pevně jsem ho objímal a dál líbal. Jen, když mi došel dech, jsem se odpojil od jeho rtů a nadechl se. Nakonec jsem zcela vyčerpaný jen ležel a zhluboka dýchal.
„Už bychom opravdu měli jet, jinak nás děda roztrhne jak hady.“
Usmál jsem se a ještě jednou ho pohladil po tváři a letmo políbil.
„Nemohl jsem si vybrat líp. Miluji tě…“ říkal jsem šeptem a hlas se mi chvěl.
Stanley
Moc se mi teda nechtělo, ale rozhodně jsme takhle nemohli zůstat navěky. Vysunul jsem se ze Samuru a ještě ho políbil.
„Já se tvýho dědy nebojím," usmál jsem se, když jsem jednou rukou za sebou šmátral v palubovce a lovil papírové kapesníky. Otřel jsem Samuru břicho a pak mu podal další, aby se upravil. Vzhledem k malému prostoru, jsem byl nakonec nucen vystoupit, abych se mohl upravit i já. Když jsem skoro vypadl z auta, jen jsem se rozhlédl, jestli opravdu není nikdo poblíž. Ale byli jsme sami…
Díval jsem se na Samurův tělocvik při oblékání a začal jsem se smát. Nakonec jsem ho chytil a vytáhl ven z auta. Bylo mi jedno, že ještě není oblečený. Přitáhl jsem si ho do náruče, a zatím co jsem ho líbal, moje ruce se znovu rozběhly po jeho zádech a zadečku. Tomuhle tělu se prostě nedá odolat. Když už nic jiného, tak si aspoň sáhnout na ty pěkné tvary. Miluji jeho zadeček... Miluji celého Samuru...
Samuru
No… Dostat se zpět do kalhot byl nadlidský výkon. Ještě že jsem tak hubený. Ale najednou mě Stan vytáhl z auta a políbil tak, že jsem chvilku i přemýšlel nad druhým kolem. Nakonec jsem si pořádně vytáhl kalhoty a zapnul si je. Tričko a mikina mi zůstaly, takže stačilo nazout boty a bylo to.
„Musíme opravdu jet. I když bych tu rád zůstal, musíme…“
Ještě naposledy jsem ho políbil a nasedl do auta. Sedačku jsem si vrátil do původní polohy a spokojeně jsem se uvelebil.
Jen jsem čekal, až Stan nastoupí a konečně budeme moc odjet za dědou.
Eikichi
Když mi to Samuru řekl, byl jsem naprosto v prdeli.
Sam? Bude se vdávat? Nebo ženit? Co já vím? Sam?
Ani nevím jak, ale nasedl jsem k Jeffovi do auta a potom ještě vyslechl rozhovor, který měl se Stanem, protože si dal hlasitý odposlech.
„Je mi jasný, co jdou dělat…“ řekl jsem.
„Samuru mu odpověděl ano, na jeho žádost o ruku. A… Nechci nad tím přemýšlet, je to jeho život. Jedeme! Jinak děda asi zešediví.“
Jeff mi podal navigaci a já naťukal adresu, na kterou jsme se vzápětí rozjeli. Po hodině jsme konečně dojeli ke krásnému nízkému domu, který byl v malé vesničce až na konci ulice, skoro u lesa.
Byl krásný, přesně tak, jak jsem si to pamatoval.
Vystoupili jsme z auta a já došel k Jeffovi, abych ho chytil za ruku.
„Zvládneš to? Rovnou upozorňuji, že děda má opravdu zvláštní styl humoru. Jdeme?“
Jeff
Nastoupili jsme a já jen koutkem oka zahlédl, jak Stanley bleskem kolem nás projel. Jako by mu za patami hořelo.
Kam asi spěchá?
Vzápětí zazvonil telefon a po tom, co mi Stanley řekl, mi už bylo všechno jasné. Netrvalo dlouho a s jeho rychlou jízdou mi nakonec zmizel z dohledu.
„Není, doufám, tvůj děda něco jako tvoje máma?“ podíval jsem se na Eiho, když jsme později dojeli do jedné vesničky a zaparkovali před menším domkem.
Vystoupili jsme a já trochu s nedůvěrou se nechal táhnout dovnitř. Snad nás jejich děda nepopraví hned mezi dveřmi. Zvlášť potom, co dorazí Stanley. Ten se s ničím nepáře, zatím co já jsem spíš zticha.
Trochu s obavami jsem vešel dovnitř.
Eikichi
Jen jsem se usmál a vedl ho do domu. Uvítala nás dědečkova služebná a velmi mile se na nás usmívala. Vešli jsme do obýváku, kde na stole bylo připravené lehké pohoštění, jak to měl děda rád.
„Co tu děláte? Vypadněte! Já vás sem nezval! Máte sebou nějaké jídlo? Brandy?“ ozval se hluboký hlas za mnou a já se pousmál.
No… tak se ukaž, Jeffe, jak tuhle výzvu přijmeš.
„Nehudrej staříku! Na svůj tlak nic takového nesmíš.“
Otočil jsem se a objal drobnou postavu za sebou. Menší šedovlasý pán s úsměvem od ucha k uchu se mi zavěsil na ramena a pevně sevřel v náručí. Na svou malou postavu měl opravdu velkou sílu.
„Promiň za zpoždění,“ omluvil jsem se a oddálil od něj.
„Nevadí, taky jsem dojel právě teď. Kamarádi mě vytáhli na motorky. Vítejte… Já jsem Eiho děda, říkej mi normálně dědo. Stejně jsme už asi jako rodina, tak co,“ děda podával Jeffovi ruku a čekal na jeho stisk.
Dědovy postoje byly častokrát rodině trnem v oku, ale jemu to bylo jedno. Bojoval za práva kohokoliv, kdo si to zasloužil. Byl dobrý a hrdý muž a s názory, za které se nemusel nikdo stydět.
„Už přijeli?“
Ještě jeden člověk se objevil ve dveřích. Postarší hnědovlasý muž, který mě a Samuru vlastně vychoval.
„Ach… Ei… Jsem tak rád, že jsi tu,“ jeho jemný hlas mě opět okouzlil.
„Aidene… Jak se ti daří? Tohle je můj nastávající manžel Jefferson Hunt. Prosím, přijměte ho.“
Mírně jsem se poklonil a ukázal směrem k Jeffovi.
„Tohle je Aiden, vlastně taková moje babička. Žije s dědou už opravdu hodně dlouho.“
Jeff
Podle hlasu bych řekl, že za námi stojí chlap jak hora. Byl jsem však překvapen, když jsem viděl drobného staršího pána. Snad z každého kousku jeho těla sálal optimismus, a vůbec mi nepřipomínal paní Tua. No, možná očima. Ale ty po nich zdědil právě Samuru.
„Dobrý den," podal jsem mu ruku a stiskl ji pevně, ale tak, abych mu nezlámal prsty.
Nestačil jsem říct ani své jméno, když se ve dveřích objevil další člověk. Ei mě představil jako svého nastávajícího, což by mě ani tak nešokovalo jako to, že ten Aiden je něco jako jeho babička. Myslím, že jsem zapomněl i polknout. Nakonec jsem podal ruku i jemu a na oba se usmál.
„Požádal jsem Eiho, jestli by si mně vzal a on souhlasil. Chtěli bychom se vzít, ještě než se vrátíme do Japonska. Jen to ještě musím oznámit mé rodině a trochu se obávám, jak zareagují. Nejde o to že by mi bránili, to ne, ale spíš no... nevím jak to říct. Nebudou moc nadšení z nějaké rychle svatby..."
Díval jsem se z jednoho na druhého a tak, jak je to mým zvykem, jsem už hodnotil, jací vlastně jsou. Z jejich mluvení, držení těla, stisku ruky, pohledu očí, úsměvu…
Myslím, že tady v těchto dvou, budeme mít dobré spojence, pokud mě můj šestý smysl neklame. Chtěl bych vidět, jak by reagovali manželé Tuovi v jejich přítomnosti.
„No a taky to musíme oznámit Eiho rodičům a toho se opravdu obávám, už proto, že pan Tua není jaksi přístupný k tomu, že Ei a Samuru si našli někoho, jako jsem já a Stanley."
Eikichi
Najednou po Jeffových slovech, se pokojem rozezněl silný mužský smích. Děda i Aiden snad dostal i záchvat smíchu, podle toho, že si museli i sednout, jinak by je to položilo.
„No… Tvé rodiče snad zvládneme svým šarmem. Ale… Hahahahahah… Daie? To je jak stát proti skále. Moje dcera, ta je svá, to nebude problém, mám ji rád a ona mě, ale Dai… To je jiný kalibr. On…“ to už děda nedopověděl, protože promluvil Aiden.
„Protože mě nemá rád. Už když mě poprvé uviděl a zjistil, že to já vychovával Charlotte, málem ji opustil. Charlottina matka umřela při porodu a já byl její bratr. Staral jsem se o rodinu a nakonec se zamiloval do tohohle blázna. Teprve před třemi roky jsme se vzali, takže jsme opravdu dlouho čekali. Ale Dai mě nikdy nepřijal, bere mě jako takový trn v oku,“ říkal Aiden a smutně se přitom tvářil.
„Je mi jedno co si Dai myslí, to on se přiženil a ty jsi tu byl první, tak si s tím nelam hlavu. Já to s ním vyřídím a vlastně si to dost užiju, takže to prosím nechte na mě,“ usmál se děda a políbil Aidena na tvář.
„No a přivez sem své rodiče a můžeme jim to oznámit spolu. Aspoň se tu budete cítit bezpečněji, souhlasíš?“ říkal Aiden k Jeffovi.
Ale v rozhovoru nás vyrušilo otvírání dveří a kroky, které k nám mířily.
Neomylně jsem poznal Samuru a Stana.
Stanley
„Nejspíš první cesta u vás bude do koupelny,“ mrknul jsem na Samuru, když jsme vyjížděli z lesa na normální cestu. Podle navigace nám zbytek cesty bude trvat maximálně tak půl hodiny.
Jel jsem docela rychle. Užíval jsem si, že konečně můžu řídit svého miláčka a druhý miláček sedí vedle mě. Příšerka na klíčích se jen houpala v rytmu muziky, kterou jsem si pustil.
„Jsem na tvého dědu zvědavý,“ položil jsem Samovi ruku na nohu, když jsme vjeli do vesnice a já konečně trochu zpomalil. Dojeli jsme k jednomu z pěkných domků. Zaparkoval jsem a ještě jednou se nahnul k Samuru, abych ho políbil.
„Tak jdeme?“ mrknul jsem na něj a vystoupil z auta. Ještě jsem počkal, až i on vyleze a hned jsme zamířili dovnitř.
Samuru
Jen se těš, ale uvidíš…
Konečně jsme dorazili k dědovi a já rovnou vystoupil a chytil Stana za ruku, abych ho vedl do domu. Zamířil jsem rovnou do obýváku, protože jsem věděl, že tam budou, hlavně když venku už stálo Jeffovo auto. Vešli jsme a já se jen usmál, když se dědovi na tváři ukázal jeho syčácký výraz.
„Ale… Ale… Copak tu děláš? Takový nevychovaný spratek. Otoč se a odejdi!“ říkal svým hlubokým hlasem děda.
„Pfff… Zase sis nevzal prášky na senilitu?“ odpověděl jsem a blížil se k nim.
„Já ne, ale ty asi jo. Máte dvě hodiny zpoždění. Dokonce jsi zapomněl hodiny?“
Zvedl se z křesla a pevně si mě přitáhl do náruče.
„Chyběl jsi mi… Počkej… Nějak divně smrdíš. Tak tohle vás zdrželo, jo? Pořád stejně nevychovaný dítě.“
Zvedl se i Aiden a podával Stanovi ruku.
„Tohle je Aiden, je to moje babička. A to je Stan… Můj… Přítel a asi i… No…“
Nedokázal jsem to tak otevřeně říct. Ne že bych se za to styděl, ale pořád mi to připadalo jako sen.
Stanley
Nevím proč, ale celé to přivítání se mi líbilo. Samuru byl uvolněný a ne tak svázaný, jako když mluví se svými rodiči.
„Jsem Stanley Torres, Samurův budoucí manžel,“ usmál jsem se na oba. Na dědu i babičku... Podal jsem jim ruku. „Líbíte se mi. U vás mám aspoň jistotu, že mě nebudete mlátit,“ usmál jsem se, ale pro jistotu se ohlédl, jestli tu nejsou nějací bodyguardi.
„Dvě hodiny zpoždění? Tak dlouho tak to trvat nemohlo,“ řekl jsem, ale vzápětí se zarazil, když jsem se podíval na Eiho. Měl jsem na chvilku pocit, že se na mě dívá pan Tua.
Poodstoupil jsem od nich a přítáhnul si Samuru k sobě. Nenápadně jsem si k němu přičichnul.
„Říkal jsem, že to chtělo nejdříve do koupelny, ale pro mne voníš krásně,“ zašeptal jsem mu do ucha a políbil ho na tvář.
„My se Samuru ještě neřešili, kdy budeme mít svatbu, Nebyl na to jaksi čas,“ potutelně jsem se usmál. „Ale asi bychom to udělali, než se vrátíme do Japonska.“
Ještě jednou jsem se podíval na oba staříky. „Vy byste si dobře rozuměli s mými sestrami,“ pokýval jsem hlavou a pak požádal Samuru, aby mi ukázal toaletu. Přeci jen jsem si nechtěl ke stolu sednout takhle, no – voňavý.
Samuru
Líbilo se mi, jak se s nimi Stan baví.
No jo no… Nejsou to moji rodiče. Což je škoda.
Pochopil jsem Stanovu žádost a odvedl ho na toaletu. Byla velká a spojená s koupelnou, která byla veliká jako jedna místnost. Došel jsem k umyvadlu a začal se oplachovat.
„Tak jak se ti líbí? Jo a… Jako… Že bychom to udělali společně s Ei?“
Stanley
Snažili jsme se se Samuru očistit, jak jen to šlo. Ale nejspíš bychom potřebovali sprchu a to se jaksi teď nehodilo. A kdo ví, jak by to zas skončilo.
Díval jsem se, jak si omývá žínkou své břicho a přemýšlel, jestli si stáhne i kalhoty, aby se…
Raději jsem otočil hlavu ke svému umyvadlu a dokončil svoji očistu.
„Společně s Jeffem a Eim? To by nebyl špatný nápad. Navíc mě chce Jeff za svědka a já bych ho chtěl požádat o to samé. Uděláme svatbu společně.“
Otřel jsem se a oblíkl si zpět košili. Opíral jsem se o dveře a čekal, až se Samuru dá komplet do pořádku. Raději jsem se k němu ani nepřibližoval.
Je prostě krásný. Lépe jsem si snad ani nemohl vybrat. Je takový, jaký je. Svůj…
Jeho povaha, i když to místy pěkně mezi námi zaskřípalo, mě zaujala od samého začátku. Vím, že jsem měl chvílemi chuť ho roztrhnout. Na druhou stranu byly zase chvíle, kdy jsem se o něj moc bál. Kdy jsem byl schopen nespat třeba tři dny, jen abych mohl být s ním a hlídat ho a kontrolovat, jestli je v pořádku. Chvíle, kdy bych na něj jen zbožně hleděl. Na jeho krásu, jako například na chatě, kdy se mu ve vlasech odrážela zář vycházejícího slunce a barvu jeho očí ještě víc zvýraznila zeleň stromů.
Vybral jsem si dobře. Vím, že budou ještě trable, vím, že budu mít chuť ho přizabít, ale také vím, že ho neopustím, protože o něj jsem schopen bojovat třeba s celou Yakuzou.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem Samuru do ucha, když byl konečně hotov a já si ho mohl přitáhnout do náruče. Bez jakýchkoliv postranních úmyslů. Prostě proto, že tohoto člověka miluji…
Teď už jen zbývá to poslední. Naplánovat svatbu a říct mu přede všemi, jak moc ho miluji. Ne jen mezi námi dvěma.
„Miluji tě, Samu,“ zašeptal jsem ještě jednou a pevně ho stiskl v náruči.
Prostě to chci říct celému světu.
EPILOG
Stanley
„Samuru,“ naklonil jsem se nad svým spícím manželem a políbil jsem ho na ucho. Raději jsem se hned narovnal, abych nedostal ránu, jako obvykle. „Samuru,“ chytl jsem ho za rameno a mírně jsem s ním zatřepal. „Volal tvůj otec. Můžeme se vrátit do Japonska.“
Skoro měsíc… opravdu skoro čtyři týdny trvalo, než si byli stoprocentně jistí, že je konec a nic nehrozí, a že se můžeme vrátit.
Ne že bychom se za ty čtyři týdny nějak nudili. Připravovali jsme svatbu a do toho jsme s Jeffem ještě museli pracovat, aby nám pobočka v Japonsku nelehla popelem, zatím co my jsme v Anglii.
Jen nejnutnější věci jsme obstarali a zbytek příprav jsme nechali na rodině a Samuru s Eikichim. Měl jsem obavy z toho, jak to oznámíme jejich rodičům. Absolvovali jsme asi hodinový video hovor. Ale nakonec se do toho vložil jejich děda a pěkně je zpracoval, že ani pan Tua nepípnul a jen zaraženě hleděl do kamery.
Lizbeth se opravdu překonala a kromě svých vyhlášených zákusků nám obstarala celý catering. Jen jsme ji řekli, kdo co opravdu nejí, a ona to vše zvládla na jedničku.
Pár dní po svatbě jsme si zajeli do hor, ale museli jsme se brzy kvůli práci vrátit. Dohodli jsme se, že tu pravou svatební cestu si uděláme později, až nebude všechno tak hektické.
A teď se Samuru válí v naší posteli a nechce rozlepit oči, i když už je skoro devět hodin, zatím co já jsem vzhůru již od sedmi.
Klekl jsem si vedle postele a chytl ho za ruku, na které se mu leskl prsten. Políbil jsem ho na ní a znovu na něj promluvil.
„Pane Samuru Torresi Tua, vstávejte! Je čas na ranní rozcvičku!“ druhou rukou jsem zajel do tepla pod peřinu a pohladil ho po břiše, kde jsem ještě cítil zaschlé sperma z nočních aktivit. Samuru nestihl ani dojít do koupelny, protože hned potom usnul jak špalek. Prý už měl dost…
„No tak, pane Torresi, roztáhni nohy, ať se tam dostanu,“ zašeptal jsem mu znovu do ucha a jemně ho kousnul.
Samuru
Tche… Pořád jak malý… Večer mě totálně zřídí potom, co si umane čtyři čísla za sebou a říká tomu líbánky a ještě mě probudí takhle brzo. Ale…
S úsměvem jsem si stáhl peřinu z těla a roztáhl nohy od sebe.
„Jak si můj manžel přeje…“
Ano… Nakonec jsem si ho vzal. I když… Na vlastní svatbu jsme přišli o hodinu později a jen kvůli tomu, že se nám zlomila klika ve sklepě, když jsme šli se Stanem pro víno a my tam zůstali zavření. Museli volat zámečníka a nakonec jsme ještě svatbu stihli. Ei mě málem roztrhl, ale moc mu to v tom bílém obleku slušelo a i já ho měl. Připadal jsem si opravdu hodně milován a bylo mi dobře. Při slibu mi dokonce přeskočil hlas a já si chvíli připadal jak eunuch, ale zvládl jsem to.
Takže… Už jsem jeho a on můj. Jsme tu opravdu dlouho a já se už těšil zpět do Japonska. Přece jenom… Doma je doma. Popravdě jsem ještě zcela neviděl Stanův dům a nemohl si ho pořádně okouknout. Ale… Co je jeho, je už i moje.
„Tak co? Využiješ situace?“ pobaveně jsem se na něj uculoval a naschvál od sebe oddaloval co nejvíc nohy.
Stanley
Čekal jsem, že zas dostanu hlavičku či facku, ale nic. Samurova reakce na buzení mě překvapila. Postavil jsem se a s úsměvem jsem se na něj díval, zatím co jsem si pomalu svlékal oblečení.
„Ano, tvůj manžel si přeje,“ olízl jsem se a stáhl si poslední věc, která halila mé vzrušení.
„Víc, Samuru, ještě víc… Chci všechno vidět,“ pozoroval jsem, jak roztahuje nohy od sebe.
Ani setinu vteřiny netrvalo, co jsem se mu mezi ně vměstnal. Chytl jsem jeho ruku a přitiskl mu ji na rozkrok. Pohyboval jsem s ní, a ani moc nepotřeboval pomoct, protože ranní erekce byla znát a jeho penis tvrdnul ještě o to rychleji.
Já jsem sice byl už nějakou dobu vzhůru, ale pohled na něj, mě stejně okamžitě postavil do pozoru. Políbil jsem ho a dalších pár polibků věnoval jeho kůži na krku a na břiše.
„Krásně voníš,“ usmál jsem se a vzápětí se nadzvedl a přitlačil Samurovy nohy víc k jeho tělu, až se pěkně jeho záda zakulatila a on pěkně vystavil svoji dírku, která snad už vlhla sama od sebe.
Jen pár tahy prstů jsem zkontroloval, zda můžu, a vzápětí se již na něj natlačil svým penisem.
„Něco jsem ti chtěl říct, ale už jsem to zapomněl,“ sklonil jsem se nad něj a s prvními dlouhými a pomalými nájezdy do jeho těla, jsem ho začal líbat.
Samuru
Zvíře… Je to zvíře..
Ale já opravdu miluji, když si mě takhle bere a značkuje. Patřím mu… Ráno… Odpoledne… Večer… Kdykoliv si řekne.
Omotal jsem kolem něj své nohy a ještě víc si ho natiskl do rozkroku. Jeho mužství se prodíralo do mého nitra, a já slastně sténal jeho jméno. Rukou jsem si přejížděl po penisu a dopřával mu stejné potěšení, jaké zažíval můj zadek, když do jeho útrob Stan najížděl. Moc jsem nepotřeboval. Stačilo pár pohybů a já se už opájel v extázi rozkoše a ještě když se ve mně Stan pohyboval… To mi dávalo ještě víc času na to, abych si orgasmus prodlužoval.
„Miluji tě… Pane… Torresi…Tua…“ šeptal jsem, když už jsme nebyl schopen mluvit.
Stanley
Miluji rychlý sex. Ukojit živočišnou touhu s člověkem, kterého miluji. Mám rád mazlení. Dlouhé minuty jen tak spolu ležet a laskat všechny místa na Samurově těle.
Miluji Samuru
A chci, aby to věděl každý den…
Poslouchal jsem jeho steny, rychlé oddechování a pozoroval jeho tvář v okamžiku, kdy prožíval své blaho. Sklonil jsem se nad ním v momentě, kdy řekl svá slova.
„Taky tě miluji,“ opět jsem ho políbil, ale vzápětí jeho ústa opustil, když se přese mne převalila ta ohromující vlna orgasmu, která na moment vyřadila můj mozek z provozu.
Plnil jsem Samurův zadeček svým spermatem s posledními přírazy, dokud jsem neustrnul v pohybech a se skloněnou hlavou a rychlým oddechování vstřebával ten úžasný pocit, který mi vždy přináší milování s ním.
Dolehl jsem po chvilce na něj a položil hlavu na jeho hruď a poslouchal jeho rychle bijící srdce. Jeho nohy mě stále svíraly, jako by mě snad nechtěl nikdy pustit.
Bylo mi vážně dobře… S ním…
Proč jsem ho vlastně budil? Pro sex? Ne… Co to bylo? Kdybych si já vzpomněl.
Usmíval jsem se jako idiot a jednou rukou si pohrával s jeho vlasy.
Samuru
Měl jsem zavřené oči a jen jsem si užíval tenhle klid, co poslední dobou máme. Konečně… Už jsem byl z toho všeho moc unavený a tohle mě konečně znova staví na nohy.
„Pěkné probuzení… To se musí nechat. Chystáš se do práce? Nebo máš volno?“
Ptal jsem se, ale stále jsem ho pevně držel. Nechtělo se mi ho pouštět…
„Ei s Jeffem prý už budou odlétat… Ei mi to včera při večeři říkal. Už je čas, aby začali žít spolu i v reálu. No co… Jsou to manželé. A taky se musí ukázat u našich a my pak taky… Moc se na to netěším. Kdy pojedeme my?“
Stanley
Už vím, co jsem chtěl Samuru říct.
„Volal tvůj otec, že už se můžeme vrátit. Moc se mu nelíbilo, že Ei už chce zpátky, ale nakonec to prý skončilo. Jen nechtěl říct, jak to dopadlo s Madokou. Takže my dva se taky sbalíme a poletíme do Japonska,“ usmál jsem se nad tou představou.
Opatrně jsem ze Samuru vysunul svůj již ochablý penis a zapřel se o lokty, bych mohl vstát. Ještě jsem ho políbil na rty.
„Taky mám zprávu, že systém s Včelou prý funguje perfektně a ta firma chce s tebou spolupracovat na nějakých dalších projektech. Ale to proberem, až se vrátíme do Japonska. Za čtyři dny s nimi máme schůzku. Včetně tebe. Takže!“ pootočil jsem Samuru na bok a plácnul ho po zadku. „Vstáváme a jdeme zařídit odlet. Nezapomeň, že jsme slíbili i tvému dědovi a babičce, že až poletíme, že je vezmeme s sebou.“
Vyskočil jsem na nohy a nakráčel si to rovnou do sprchy. Už podruhé za dnešní ráno. Ale nevadí… Tohle mi za to rozhodně stálo.
Zvedl jsem ruku a zadíval se na můj prsten, kde bylo vyryto Samurovo jméno. Několikrát jsem ho protočil na prstě, jako bych se chtěl ujistit, že tam opravdu je. Nesundám ho. Leda že by mi někdo useknul ruku.
Ať už budu se Samuru v Anglii nebo v Japonsku, s ním nebo bez něj, stále ho budu mít sebou a tohle doplní i jeho iniciály na mém pracovním stole, které tam doposud jsou. Nechal jsem je tam. Jsou tam vepsané napořád, jako on v mém srdci…
Miluji ho a budu s ním žít kdekoliv, kde se on bude cítit dobře.
Samuru
Potom co řekl, jsem rychle vstal z postele a vlezl do sprchy za ním. Ani na moment ho nenechám být samotného, pokud je poblíž. Natisknul jsem se na jeho tělo a políbil ho.
„Jsem jen tvůj a tak to bude už napořád…“ znovu jsem ho políbil.
„Mám trochu strach ze spolupráce… Jsem pořád mladý a musím VČELU ještě víc vylepšit, ale dělám to pro nás oba, takže o to víc mě to bude bavit. Takže letíme domů… Už opravdu domů. No vidíš, ani jsem se tě nezeptal, kde vlastně budeme bydlet? A… Přeneseš mě přes práh?“
Potutelně jsem se usmíval a začal se omývat napěněnou houbou.
Stanley
„Jasně že tě přenesu. Postavíme si nový dům, nebo budeme bydlet u mě?“ vzal jsem mu z ruky houbu a začal mu umývat záda. Přitáhl jsem si ho do objetí.
„Ničeho se neboj. Mladý možná jsi, ale velice schopný a navíc – moje část firmy, je vlastně už tvoje.“
Díval jsem se Samuru do jeho nádherných očí.
„Jednou ti koupím prsten se smaragdem, abys i ty sám viděl, jak moc se mu tvé oči podobají,“ přejel jsem jemně prsty po jeho tváři. Přes čelo, oči, nos a zastavil se s nimi u jeho rtů.
„Vracíme se do Japonska jako manželé, Samuru. Tví rodiče nás, sice trochu s donucením, přijali. Nejsem to už já a ty, jsme to my. A spolu to zvládneme.“
Za dva dny budeme zpátky v Japonsku… Pořád ti samí Samuru a Stanley, a přece noví…
Začínáme společný život a já věřím, že s ním po boku budu šťastný.