„Jedeme všichni a furt nekecej, že to neumíš,“ pokáral mě Jožka, když mi na zahrádku auta nakládal věci nabalené na dva dny.
„Víš, jak nesnáším hory a ještě, když vám tam budu dělat s Michalou křena,“ naštvaně jsem po něm prskl.
„Nedržkuj a mazej do auta!“ plácla mě do zad Míša a tím mě donutila nastoupit.
„Třeba tam někoho potkáš? Jak dlouho už jsi sám, tak zkus něco novýho, než jen sedět doma na prdeli,“ usmála se a ukázala mi na pásy, abych se připoutal.
Novýho? Novýho? Já? Tele komplet na všechny fyzické věci, jede na hory? Noo… Tak si všichni připravte foťáky, tohle bude krutý.
Trvalo pár hodin, než jsme dorazili na místo k pěknému penzionu, který Jožka vybíral půl roku. Miloval plánování a nikomu nedal možnost, aby mu oponoval.
„Na… Tady máš klíčky. Je to pokoj hned vedle našeho, takže když budeš dělat něco… Neslušného… Tak neřvi!“ usmál se Jožka a vrazil mi klíčky do ruky.
„Drž hubu,“ naštvaně jsem po něm vyjel, ale Míša mě jen plácla po rameni a usmála se.
„Mluví z vlastní zkušenosti. Jsi jak Viktorka u splavu, když na to přijde. Bydlíme spolu už nějaký čas, takže jsme už, bohužel, měli tu možnost si tě poslechnout“ usmála se a zamířila za Jožkou, který odcházel do jejich pokoje.
Fakt… Jsou to hrozný nevymáchaný muly, ale jsou to moji nejlepší kamarádi a dalo by se říct, že jediný. Co jsem nastoupil na vejšku, tak se mě hned ujali, protože se známe z dětství. Proto jsem s nimi i začal bydlet, ale…
Já neřvu jako Viktorka u splavu… Ty mě teda krkli.
Vyhodil jsem klíčky do vzduchu, jen abych si ulevil a čekal, až se vrátí zpět, ale jaksi jsem neodhadl, jakou silou jsem to udělal. Přistály na hlavě vysokého štíhlého kluka, který právě přicházel k recepci. Přímo na čepici a usadily se mu tam. Podle všeho nic necítil, tak jsem byl aspoň rád, že mě neudá za ublížení na zdraví.
No to by bylo vysvětlování – Udělal jsem mu otřes mozku, když jsem do vzduchu hodil svazek klíčů ke svému pokoji.
Jako debil jsem mu začal poskakovat za zády a snažil se chytit ty klíče tak, aby to nepoznal. Nakonec se mi knoflíček zasekl o oko u jeho pletené čepice a já mu z hlavy vzal i ji. Díky bohu i s klíči, jenže…
Když jsem pohlédl nahoru, tak jsem se setkal s nádherně tmavě modrýma očima. Měl tak pěknou tvářičku, že jsem měl z nějakého ujetého pohnutí mysli, chuť mu ji celou olíbat.
Kurňa, já tak dlouho nepíchal.
„Víš, ta čepice je moje, vrátíš mi ji?“ usmál se a vzal mi to pletené něco z ruky.
„Já… Já… Měl jsem v ní svoje klíče,“ vyprskl jsem první věc, co mě napadla.
„V mé čepici?“ zasmál se nahlas a podíval se do mé ruky, kde jsem svíral právě ten osudný svazek klíčů.
„Kájo,“ křikl na něj nějaký další kluk, který se k nám blížil.
„Pojď, jdeme na tu červenou sjezdovku.“
„Jo, už jdu,“ odpověděl mu ten hnědovlasý bůh přede mnou a ještě se na mě otočil.
„Třeba se ještě potkáme a vysvětlíš mi to,“ potom odešel.
Si piš… Budu vysvětlovat třeba celou noc.
Zvedl jsem se a zamířil do pokoje. Chtěl jsem si lehnout, ale v hlavě jsem měl jen Káju. Nakonec jsem se rozhodl, že půjdu štěstí naproti a hodil jsem na sebe lyžařskou kombinézu a vzal si lyže, které jsem si půjčil od ségry. Nějak mě nezajímalo, že jsou bílo růžové, stejně to bylo jen na pár dní a kupovat nové se mi nechtělo.
Dole na recepci jsem si pak na mapce vyhledal, kde je ta červená sjezdovka a vydal se na ní. Byl jsem naprostý laik, takže mi nedošel jeden zásadní fakt… Že červená, by pro mě měla znamenat stop. Bohužel neznamenala.
Už na kotvě jsem měl takový problém, že jsem prvně blbě nastoupil a ta mrcha se mi vyvlíkla z mezinoží. Zaplul jsem hned do prvního lesíku. Což jsem ještě zvládl. Ale druhá kotva se mi vysmekla v polovině kopce, a já abych sjel dolů tak jsem zahnul na sjezdovku, ale… Zahnul jsem na boule, kde skokani trénují. A co se nestalo… Z mé osoby byla vidět hlavně má infantilní červená čepice s bambulí, jak jsem jako mistr ve sjezdu jednu po druhé bral útokem. Poslední mě samozřejmě vyhodila do vzduchu a já hezky dosedl jako profík na prdel.
Začínal jsem mít pocit, že si na mě lidi ukazují a čekají, co dalšího se mi stane.
Napotřetí jsem se dostal na kopec a začal hledat červenou sjezdovku. Když jsem ji konečně našel… Udělalo se mi zle. Tohle byl opravdu nářez.
No nic… Chci ho ještě vidět, tak jdeme na to.
Úžasně tupé rozhodnutí mé hlavy vedlo k mému sebepoškozování. Krásně jsem poprvé hodil stromeček a snažil se pravidelně zatáčet. Najednou se mi vyplo vázání a já se rozběhl za lyží, která mi ujížděla. Podotýkám, že s druhou lyží na noze. Vypadal jsem jak potápěč bez vody, co běží maratón. Nakonec jsem si ji odepnul a nechal na místě. Jenže jsem ji blbě dal a už jsem utíkal za oběma.
Jak závodník, co skáče přes překážky, jsem já přeskakoval lidi, co se skláněli k lyžím. Častokrát jsem i skončil v závěji, ale znova jsem se zvedl a dál pronásledoval své lyže, které ani za boha nechtěly zastavit. Nakonec jsem se přerazil o svoje vlastní lyžáky a zaryl hubou do hustě napadaného sněhu pod sebou.
Snažil jsem se z něho vymanit, ale jak do tekutého písku jsem se propadl hlouběji a hlouběji. Najednou mě někdo vytáhl na nohy a začal ze mě pucovat sníh.
„D… Děkuji,“ s drkotáním zubů jsem ze sebe vysoukal posledních pár slov, než jsem se zaměřil na osobu, která stála přede mnou.
„Tak se znovu setkáváme?“ usmál se ten hezoun a já hned roztál jak zmrzlina.
„Ahoj,“ cítil jsem, jak mi tváře rudnou.
Jak naprostej debil, jsem na něj civěl, možná jsem ani jednou nemrknul, jak jsem jim byl fascinován. Byl tak moc pěkný, že by stačilo, aby se mě dotkl a já bych mu zcela propadl.
„Je ti zima? Nechceš zajít na grog? Mám na pokoji celou flašku Rumu, byla by škoda, aby ji nikdo nevypil,“ usmál a podal mi ty moje lyže, co jsem tak vehementně naháněl.
„Ty si je našel?“ zeptal jsem se ho okamžitě.
„Potkal jsem je cestou,“ zasmál se nahlas a pomohl mi je připnout k lyžákům.
„Tak jdeme?“ znovu se mě zeptal a já jen přikývl na znamení souhlasu.
Po celou dobu mě přidržoval a sjel se mnou tou nejbezpečnější cestou, co snad mohla být. Když jsem se tedy necítil jistý a on se vzdálil, objal jsem jehličnatý stromek, který mi stál v cestě a nehodlal ho pustit. Vždy došel a pomáhal mi dál sjíždět tu krkolomnou sjezdovku. Musel jsem uznat, že mě štvali lidi, jako třeba Jožka s Míšou, co nás míjeli a s úsměvem jim vlastním, mi ukazovali, že je to dobrej kluk. Samozřejmě jsem to věděl i bez nich. Asi po hodině cesty, jsme dorazili k hotelu a poté jsme zamířili k němu na pokoj. Bohužel jsem si nevšiml, že zamknul dveře, jinak bych se choval trochu jinak.
„Nechceš se osprchovat? Musíš být dost zmrzlý,“ promluvil náhle asi po patnácti minutách, co jsme po cestě mlčeli.
„Já…“
Nevěděl jsem co odpovědět, protože to byl pro mě cizí člověk a on hned, abych se šel vykoupat. Nakonec jsem souhlasil a požádal ho i o náhradní věci na půjčení, protože se mi do oteplováků zpět strojit nechtělo.
Vše mi půjčil a ukázal mi, kde je koupelna. Vlezl jsem pod sprchu a nechal se ohřívat tou krásně teplou vodou. Kapky vody dopadaly na mé tělo a tak silně do něj bušily, že přehlušily vše, co se kolem mě dělo.
Najednou se po mé pokožce začal rozlévat příjemný pocit, když se pěna usazovala na jejím povrchu. Strnule jsem stál a ruce zapíral o kachličky před sebou. Cítil jsem něčí dech na svém krku, a jak se mi o půlky otírá celkem pěkně narostlá erekce.
„Takhle chodíš s každým, kdo ti nabídne pomoc?“ rozlehl se silný mužský hlas mým zvukovodem.
„Ne, jen s těmi, co sleduji jako stalker,“ usmál jsem se a jednou rukou Káju pohladil zezadu po stehnu.
„Takže jsi gay, nemýlil jsem se. A ani v tom, že jsi mě sledoval, jen ti to nějak nešlo. I když ten sjezd na boulích s dokonalým saltem alá prdelní dosed, to jsem musel ocenit,“ po těch slovech mě mírně kousl do krku.
Naschvál jsem ho štípl do zadku a víc o něj otřel, aby věděl, že mě jeho blízkost vzrušuje.
„Přestaň kecat,“ usmál jsem se a víc zapřel jednu ruku o kachličky, když mi projel po celé délce po penisu.
Vše se ve mně sevřelo a vzrušení ovládlo mé tělo na maximum. Miloval jsem tyhle rychlé a tvrdé akce, kdy chci toho druhého bez nějakých zábran, ale vlastně tohle byla má první s někým, koho jsem neznal.
Jazykem mi přejížděl po krku a přitom mi dráždil penis v pevném sevření. Pomalu jeho polibky klesaly po páteři dolů, až jsem slyšel, jak doklekl na kolena. Začal jsem zrychleně dýchat, když mě to všechno pohltilo a já ucítil jeho jazyk na mém vstupu. Kroužil s ním a místy zajel i dovnitř, kde si to hezky pomalu vlhčil. Jeho prsty bubnovaly po mých obratlích, jak postupovaly od bradavek na páteř a potom k mému análku. Vsunul první prst, ale nepřestal si mě připravovat i jazykem. Druhou rukou stahoval mou kůžičku a přejížděl mi po žaludu tak jemně, že jsem měl co dělat, abych vše nenastříkal na stěnu před sebou. Tak dlouho jsem to neměl a tohle pomalé připravování mě dohánělo k šílenství.
Přidal další prst, s kterým ve dvojici začal pořádně uvolňovat a roztahovat můj zadeček.
Horko se mi usazovalo v tříslech a dělalo se mnou hrozný divy. Hlava se mi místy zatočila, jak krev přetékala jinam, a svaly povolovaly pod náporem euforie, kterou mi dával.
Při třetím prstu jsem mu už vycházel s přírazy vstříc a víc se uvolňoval, aby dál nezdržoval. Nakonec to pochopil a zvedl se na nohy. Donutil mě se mírně předklonit a víc roztáhnout nohy. Ještě jednou projel mou dírku prsty a potom do ní nemilosrdně najel svou mužností, až jsem vyjekl bolestí.
Nečekal jsem, že ho má tak velkýho, ale nevadilo mi to. Spíš jsem si jen potřeboval zvyknout. Chvíli počkal a zaklonil mi hlavu, aby mě mohl líbat. Jazyky se nám proplétaly a nechtěly se opustit. Každý polibek byl dravější a vášnivější. Ale pomohlo to, abych mu povolil přírazy do mého těla.
Začal se pohybovat. Prvně pomalu a jemně, jenže to nemělo dlouhé trvání a naše těla do sebe začala až bestiálně narážet. Voda pleskala všude okolo a pára se vznášela kolem našich těl, jako kdyby nás chtěla pohltit.
Najednou ze mě vyjel a já jen nesouhlasně zakňučel, jak kdybych ztratil vše, co jsem kdy chtěl. Jenže jen na chvíli. Vzal mě do náruče a odnesl do postele, kde mě uložil na matraci. Ihned mě zalehl plnou váhou a moje kolena mi přitlačil až na hruď.
„Tady je to lepší, v koupelně bys mi mohl spadnout,“ usmál se a zajel do mě na první příraz až po kořen.
Bylo mi tak skvěle. Brnění se mi rozlilo do celého těla a pocit rozkoše zasáhl moje třísla natolik, že jsem sevřel prostěradlo a div ho neroztrhnul.
Začal mi líbat a okusovat krk, což mě ještě víc přivedlo do rauše a jeho podle všeho taky. Bral si mě tak vášnivě, že jsem přivřel oči a jen si užíval ten dokonalý pocit sexu, který jsem tak dlouho neměl.
„Víc,“ křikl jsem na něj a on ještě zvýšil tempo přírazů.
Můj penis se otíral o jeho břicho a zanechával po sobě první kapky rozkoše. S posledním silným přírazem, když jsem ucítil, jak hodně plní moje nitro, jsem se proti němu prohnul a všechno svoje sperma pustil mezi naše těla.
Ještě chvíli jsem si užíval tu dokonalou křeč, která v elektrizujících proudech projížděla mým tělem. Orgasmus s ním byl úžasný a já toužil po dalších a dalších.
Dopadl na moje tělo a také vydýchával tuhle jízdu, která nás natolik pohltila, že jsme ani neslyšeli, jak někdo bouchá na dveře Káji pokoje.
Udiveně jsem se na něj podíval a potom ke dveřím.
Co když někoho má? Nebo já nevím…
„Dneska už nikam nejdu, tak mě až do zítra nerušte,“ usmál se a nadzvedl se na lokty.
„Chodíš s někým?“ zazněla pokojem nezodpovězená otázka a jeho polibky umlčely jakékoliv odpovědi.
Už chodím, řekl jsem si jen sám pro sebe a užíval si další skvělé okamžiky s ním.
Věnováno: Téhle úžasné stránce, protože slaví své první narozeniny. Topce, za vše co pro mě dělá. Kátě za to, že s námi je jako náš třetí hlas. Peg za její skvělé rady a peskování při manze. A hlavně všem čtenářům, kteří si na nás ušetřili kousek svého času a přečetli si naše výtvory. Všem moc děkujeme.