EPILOG
Kioshi
Shintarovi to opravdu slušelo. Ve slavnostním černém kimonu byl vedle své nevěsty ještě krásnější. Jako by mu ona dodávala tu krásu, kterou teď oba vyzařovali. A to nemluvím o Kiyo. Opravdová nevěsta. Nejen bílé kimono a nalíčení vyzařovalo její čistotu. Měla to i ve svém jméně a pro Shintara to byla ta nejlepší žena, kterou si mohl vybrat. Hodná, milá a rozumná. Dokázala jedním slovem bratra uklidnit a srovnat do těch správných mezí. A on ji opravdu miloval… Vzdal se svého dosavadního života jen pro ni.
Vidět je vedle sebe, jak jsou šťastní, donutilo nejedno oko zvlhnout dojetím. Když si po vypití omiki vyměnili snubní prsteny, byl jsem šťastný i za ně.
Jejich svatební obřad, ukončený obětováním větvičky sakaki, byl snad ten nejhezčí, jakého jsem měl možnost se kdy zúčastnit.
„Nejsi unavený?“ zeptal jsem se Ryu, když se blížilo k podvečeru.
Banket se konal ve vesnici, v hostinci pod kopcem, kde stála svatyně. Zúčastnilo se ho skoro na stovku hostů, a samotná příprava byla hodně náročná. Překvapilo mně, když Shintaro souhlasil s pozváním bosse. Přeci jen byli s otcem dobří přátelé a znali se od dětství. Vztah mezi nimi se od té nešťastné události na Hiromiho narozeninách hodně zlepšil. A navíc, ten člověk tak nějak už patří do rodiny.
Nenápadně jsem se podíval na Montyho, který právě dával rady Shintarovi, jak se dělají ty nejhezčí a nejchytřejší děti. No, tak u něj to opravdu sedí. I když… No, jak už jednou táta řekl: Kdo ví, kolik jeho dětí už může běhat po světě…
„Musím tu zůstat, kdyby táta něco potřeboval. Nebo Monty, přeci jen je zprostředkovatel. Půjdeš si odpočinout, nebo tu ještě chvíli se mnou vydržíš?“ přitáhl jsem si Ryu blíž k sobě, až málem spadl ze židle a políbil ho na tvář.
Ryu
Ta oslava byla nádherná. Nedokázal jsem ze svatebčanů odtrhnout oči, jak moc jim to slušelo. Rozplýval jsem se nad každým detailem, a dost často se bavil s Tai, který sem byl i s Ayanou také pozván. Musel jsem uznat, jak moc mu to v tom obleku slušelo, zas tak často ho nenosil. Dokonce se choval slušně, a to bylo co říct.
Na poslední chvíli jsem se chytil stolu, abych nespadl pod něj, když si mě Kio přitáhl pro polibek. Užíval jsem si ty jeho láskyplné doteky, které mi během obřadu i nyní dával. Tolik jsem ho miloval a snad každý den se do něj ještě víc, zamilovával.
„Kdybychom se tak mohli vzít i my dva, co?“ pousmál jsem se a políbil ho na rty.
Bylo mi jedno, kolik je tu lidí, a kdo to je, přeci jen to už byla i moje rodina, a taky jsem se nestyděl za to, že ke Kiovi patřím. Jsem jeho, a každý si může myslet, co chce, tohle nezmění, chtěl jsem s ním být.
„Určitě vydržím tak dlouho, jako ty. Nechce se mi jít od tebe, a tahle svatba je vážně moc pěkná," povzdechl jsem si a přitulil víc k jeho krásně vonícímu tělu.
Kioshi
Je to už hodně přes rok, co jsem s Ryu. Nakonec zůstal bydlet u mne, a jsme takhle hodně spokojení. K jeho rodičům jezdíme pravidelně, a musím říct, že od našeho prvního nedorozumění s jeho otcem, už nikdy k ničemu podobnému nedošlo. Sem na farmu jezdíme, když máme čas. Teď, ale díky svatbě jsme tu už čtvrtý den, a můj pokoj je naše království.
Připadal jsem si za tu dobu, jako bychom s Ryu opravdu byli manželé.
„Kdybychom se chtěli vzít, museli bychom vyjet za hranice,“ povzdechl jsem si.
„Tak co vy dva?“ došel k nám Montaro a Hiromi.
„My?“ podíval jsem se na něj. „Já jsem nebrečel, že se můj brácha žení,“ zasmál jsem se.
Ani jsem se tomu nedivil. Prostě, dvojčata jsou dvojčata. Prozatím byli celý život spolu, a teď se jejich cesty rozdělily.
„Já jsem nebrečel,“ zamručel Monty. „Hele, pokud jste unavení, můžete jít domů. Už je to tu v pohodě a o zbytek se už postaráme. Venku jsou auta, tak prostě do jednoho nastupte a nechte se odvézt. My se odsud stejně dostaneme až někdy po půlnoci.“
„Tak jo. My teda půjdem. Jsem už docela unavený,“ postavil jsem se. „Ještě se půjdeme rozloučit. Dej pozor na tátu a na mámu. Je vidět, že už jsou taky docela unavení.“
Podal jsem Ryu ruku, abychom se mohli jít rozloučit s novomanžely. Bylo mi jedno, kdo tu je a kolik lidí tu je. Všichni stejně věděli, jak na tom jsme, a nikdo s tím neměl problém. Přeci jen tu ve vesnici byl táta vážený člověk, a tím pádem jeho synové taky. A skoro se všema jsem se znal.
Když jsme se rozloučili, s tím, že se uvidíme druhý den u společné snídaně, zamířili jsme ven. Nasedli jsme do jednoho z přistavených aut a nechali se odvézt na farmu.
I přesto, že to bylo sídlo rodiny ženicha, byl tu celkem klid. Jen pár hostů z rodiny, kteří byli zdaleka a spali u nás, tu různě posedávalo a povídalo si. Bako a Aida nás hned přivítali, a když jsme je pohladili, tak hned zase odběhli pro nějaký pamlsek k někomu dalšímu.
„Půjdeme se umýt, dokud je koupelna volná, ano?“
Ryu
Za tu dobu, co jsem byl s Kioshim a bydlel jsem s ním, jsem si uvědomil dost věcí. Dost jsem se změnil už i proto, že jsem si přečetl spoustu knih, které Kio měl, a kvůli kterým jsme se tehdy pohádali. Začal jsem si budovat kolem sebe dost bezpečnou zeď, a už všem neodkýval to, co chtěli. Věděl jsem, kde jsou hranice, a jak se mám správně chovat, abych nikomu neublížil, a přitom nepřišel o své vlastní já. Co se týkalo Yakuzy, tam jsem se moc měnit nemohl, protože tradice byly tradice. Od chvíle, kdy si to Kiův otec a Boss vyříkali, nálada se dost uklidnila, a já už k němu jezdil jen týden, než si našel za mě náhradu. Musel jsem uznat, že žít s Kiem, bylo jako nebe… Nikdy jsem si nemyslel, že budu tak neuvěřitelně šťastný, ale on mi vždy splnil vše, co mi viděl na očích. Byl to prostě ideální člověk… Můj muž.
„Určitě,“ usmál jsem se a už během cesty do koupelny, jsem ze sebe shazoval oblečení.
Sice se Kio zatím tetování vyhnul, protože jsem ho k tomu nutit nechtěl a nechal to na něm, ale já ne. Na lopatce se mi už tři měsíce krásně leskl tygr, který svíral znamení mého roku. Aspoň to jsem usmlouval, aby to nebylo veliké a nevzhledné. Taky to netrvalo tolik dní, jako třeba Taiho a Ayanovo tetování.
Vešel jsem do koupelny a shodil ze sebe poslední kousky pracně uvázaného slavnostního oblečení, aby se mé tělo ukázalo v celé kráse.
Kioshi
Vzhledem k tomu, že bylo v domě pár lidí navíc, kteří už dříve odešli z banketu, raději jsem koupelnu zamknul. Nechtěl jsem, aby mi někdo očumoval Ryu.
Svlékl jsem si kimono a přehodil ho přes připravený stojan. I Ryuovo jsem zvedl a také ho zavěsil.
„Jak se ti líbila svatba?“ přistoupil jsem k němu a pohladil ho po zádech.
Byl jsem mírně ovíněný, a tak nějak, i když unavený, se mi i přesto nechtělo spát. Chtěl jsem si tenhle večer užit nejen na svatbě, ale i s Ryu.
„Nemůžeme se tu dlouho zdržet. Je tu dost lidí, co budou potřebovat koupelnu. Tak se jen umyjeme a zapadneme do mého pokoje, ano?“
Přitáhl jsem Ryu rovnou pod sprchu, abychom se nezdržovali mytím na stoličce. A hned na nás pustil teplou vodu. Stejně jsem do vany nechtěl jít.
„Umyju ti tygra, ano?“ pousmál jsem se a vzal jsem do ruky žínku a mýdlo.
Ryu
„Ano… Taky si myslím, že postel bude lepší,“ pohladil jsem ho po stehně a nenápadně mírně pohladil jeho mužství.
Měl jsem rád, když se o mě takhle staral a omýval mě, vždy jsem se cítil rozmazlovaný. Nepotřeboval jsem žádnou svatbu, já jeho byl i bez toho všeho.
„Byla moc krásná. Nevěstě i ženichovi to velmi slušelo, a to všechno okolo… Vážně jak z nějaké knížky o princezně a princi. Bylo to dokonalé,“ usmál jsem se a vystavil mu ještě víc záda, aby mi je mohl omýt.
„Pěkně se hojí, že? Myslel jsem si, že to potrvá déle, aby vše se vyloupalo, a on je perfektní,“ ukázal jsem prstem na svou lopatku.
„Stejně… Nevadí ti to? Ještě jsem se tě na to nezeptal, trochu jsem se bál, abys neřekl, že si hyzdím tělo, ale tohle bylo vážně to nejmenší, co mohli udělat a podle Taiho návrhů,“ povzdechl jsem si.
Trochu mě mrzelo, že jsem to udělal i přesto, že vím, jaký má k tomu postoj, ale je to moje rodina a já se nemohl vzdát toho, kým jsem.
Kioshi
Omyl jsem mu opatrně tetování a pak, když měl umytá záda, jsem ruce přesunul na jeho břicho.
„Jsem rád, že se svatba vyvedla. Taky se mi moc líbili.“
Přitiskl jsem se na Ryuova záda a užíval si jeho tepla a toho, že se ho konečně můžu dotýkat celého.
„Nevadí mi, že ses nechal tetovat. Vím, že to jinak ani nešlo. Taishi je opravdu dobrý. A ta výstava jeho obrazů dokonce měla úspěch. No, a ty jsi jedno z jeho úžasných děl. Nesmazatelný, ani voda to nezničí,“ pousmál jsem se a políbil jsem ho na rameno.
Já osobně se k tomu zatím nemám, abych se nechal tetovat. Vím, že by Boss mohl udělat nějakou neuváženost, jako tenkrát u toho cizince, ale po jedné jeho schůzce s mým tátou, jsem věděl, že mi nic podobného nehrozí. Na to měl Boss mého tátu a mámu moc rád, ať už je, jaký chce.
Možná jednou, pro Ryu, aby věděl, jak moc mi na něm záleží, dovolím namalovat něco podobného na mé záda. Něco malého, ale to, co by vyjadřovalo, jak moc mi na Ryu záleží.
„Půjdeme do pokoje, ano? Mám pro tebe překvapení,“ namydlil jsem houbu a začal jsem omývat rychle sebe, když jsem dokončil důkladnou očistu Ryuova rozkroku.
Ryu
„Překvapení?“ usmál jsem se, ale moc dobře jsem cítil, jak moc mi v rozkroku začíná nabíhat moje mužství.
Chtěl jsem ho… Tak jako vždy a všude. Je pro mě ten nejbližší člověk, kterého mám a nehodlám se ho nikdy vzdát. Je to moje všechno. Je mi jedno, že má nebo nemá tetování, jsem jeho a takové je to být zamilovaný.
V rychlosti jsem se osušil a hodil na sebe yukatu, abych nechodil po chodbě nahý. Čekal jsem na Kia, ale celou dobu jsem nespustil oči z jeho těla, jak moc jsem se těšil, až půjdeme do postele. Byla pravda, že jsem byl trochu připitý, a to taky asi pomáhalo k tomu, že jsem se hned vzrušil, ale o to lepší určitě bude sex, až se utrhnu ze řetězu. Byl jsem rád, že měl už ruku bez sádry o to vášnivější byl. Byl prostě dokonalý.
„Jdeme?“ usmál jsem se a otevřel dveře na chodbu, kde to ještě zelo prázdnotou, jak všichni ještě řádili a svatbě, nebo posedávali venku.
Kioshi
„Ryu, počkej,“ hodil jsem na sebe rychle yukatu a hned vyrazil za ním. „Jsi nějak moc rychlý,“ chytl jsem ho kolem pasu a zasunul ruku pod jeho yukatu, abych se ujistil, že se mi to nezdálo a Ryu je stejně vzrušený jako já.
Ne… Byl víc vzrušený a jeho teplo přímo vysílalo vlny horka, jak byl roztoužený.
Tohle si bude žádat rychlou akci. Překvapení počká až potom. Dotlačil jsem ho do svého pokoje a hned za námi zavřel. Dveře ještě nestačily klapnout, když jsem ho už druhou rukou zbavoval oblečení a líbal ho všude, kde jsem se v tuhle chvíli mohl dostat.
„Moc tě chci,“ chytl jsem jeho ruku a zasunul ji pod svou yukatu, kterou jsem si začal svlékat, aby nezavazela, stejně jako ta jeho, co už dávno ležela na zemi.
Ryu
Zasmál jsem se, když na mě křikl, abych počkal, ale rázem mi úsměv zamrzl, když za námi zavřel dveře a já cítil ty jeho hladové polibky na svém těle. Ani jsem nemusel sáhnout na jeho penis, abych věděl, že je na tom stejně jako já, protože jeho chování bylo dokonalé. Začal jsem se chvět touhou a věděl, že to už dlouho nevydržím. Musel jsem být jeho, stůj, co stůj… Děsně mě to všechno vzrušovalo a touha po jeho dotecích bylo až nesnesitelné.
„Já… Moc tě chci… Kio,“ zasténal sem a dopadl na postel, když jsem se zasekl o její rantl.
Moje tělo celé obnažené a oddané jeho svodům, jen čekalo, až si vezme vše, co je už dávno jeho. Prsty jsem přejel po jeho hrudi a na chvíli polaskal chloubu, která mu už v rozkroku správně nabíhala. Chtěl jsem ho v sobě… Hned… Musel jsem cítit, jak se ve mně pohybuje a vyplňuje prázdnotu.
„Kio… Chci to tam… jeho,“ prohnul jsem se a rozkrokem se otřel o ten jeho, aby věděl, co přesně myslím.
Už dávno jsem se tolik nebál, ale přesto… I v tuhle chvíli… I po takové době… Pořád jsem po těch slovech cítil, jak se mi tváře červenají studem a já to nedokážu zastavit.
Kioshi
„Moc…“ vydechl jsem. „Taky chci. Už delší dobu.“
Dopadl jsem na něj, když zakopl a svalil se na postel a strhnul mě s sebou. Nepřestával jsem ho líbat. Ať už jeho ústa, nebo krk či hruď, kde jsem si pohrál s bradavkami, nemohl jsem prostě přestat. Jako by i ta trocha vypitého alkoholu ještě víc podnítila mou touhu. Krev mi v těle proudila takovou rychlostí, že jsem měl pocit, jako bych mě každou chvíli vzplát jasným plamenem.
Opravdu jsem s Ryu už přes rok, ale kdykoliv přijde na tohle, nedokážu se držet zpátky.
V rychlosti jsem vytáhl z šuplíku nočního stolku gel, pořádně jsem s ním navlhčil svoji erekci a nanesl ho i Ryu do jeho roztoužené dírky. Jen co jsem do něj vjel prsty, nahmatal jsem jeho hrbolek rozkoše, abych ho ještě víc vydráždil.
„Tohle místo na tobě miluji nejvíc,“ zašeptal jsem mu pravdivě do ucha a pak ho jemně olízl.
Zvedl jsem se do kleku a chytl Ryu za boky. Přitáhl jsem si ho do klína tak rychle, že jsem skoro vjel do něj, aniž bych si ho musel směrovat či přidržovat. Tak tvrdý, tak nadržený na něj jsem byl.
„Promiň, ale ne… nemůžu čekat…“ zasténal jsem, když jsem se nad ním nahnul a na jeden příraz do něj vniknul.
Ryu
„Ne… Nevadí…Aaaaaaa…“ zasténal jsem, když do mě na poprvé najel.
Bylo to tak moc skvělé. Pár týdnů se kvůli tomu pitomému tetování musel držet zpátky. Ne snad kvůli tomu, že bychom to nedělali vůbec, jen tohle bylo poprvé, kdy jsme to mohli dělat naplno. Bylo to úžasné, a tak živočišné. Užíval jsem si každé napnutí jeho údu ve mně a tu tvrdost. Slastně jsem se prohýbal proti jeho přírazům a nemohl se nepropínat. Přitáhl jsem si ho pro polibky, jak moc jsem potřeboval cítit chuť jeho jazyka a mohl mu tím dokázat to, jak moc ho miluji.
„Kio… Mi… Miluji tě,“ zašeptal jsem do jeho rtů, než jsem je spojil a jazykem se propletl s tím jeho.
Vnímal jsem to, když narážel do mé prostaty, a to příjemné horko se rozlévalo mým tělem, jak se ten skvělý pocit rozkoše blížil. Nepotřeboval jsem se laskat, stačilo mi jen to, jak se jeho břicho otíralo o moji erekci a tím mě zbavovalo rozumu.
„Kio… Ki…“ sténal jsem jeho jméno, když mě to pohlcovalo nejvíc.
Propnul jsem se, a ještě víc se narazil na jeho klín, abych cítil tu hloubku. Už jsem nemohl… Tohle bylo prostě něco fantastického. Skousl jsem si ret a už jen se zavřenýma očima vnímal, jak se moje sperma v malých dávkách rozlévá mezi naše těla.
Kioshi
Málem mě ten první nájezd porazil. Pustil jsem Ryuovy boky a zapřel se o matraci, abych to rozdýchal a mohl pokračovat v plenění jeho zadečku. Zprvu pomalé, pak zrychlující se přírazy mi přiváděly stavy neskutečného blaha. A to nemluvím o tom, kdy jsem slyšel, jak pode mnou sténá a prohýbá se rozkoší.
Nezáviděl jsem mu, protože i já si užíval své. Vzrušen na maximum jsem pomalu, ale jistě přicházel ke svému konci. Jeho nepravidelné stahování svěračů, když ho zachvátil orgasmus, ztížil o něco mé přirážení, ale o to to bylo intenzívnější. Celý pokoj se se mnou točil a já najednou nevěděl, ani kde jsou dveře a kde okno. Neslyšel jsem nic, jen jeho a sebe, když i já se neubránil hlasitým vzdechům a zasténání v momentě, když se mi varlata stáhla, a známý tlak mě donutil přivřít oči a zaplnit svým spermatem Ryuův zadeček.
Tak moc jsem to prožíval, že jsem nebyl schopen ani ho políbit. Jen jsem ruce táhl po jeho bocích a zanechával na nich červené čáry od mých nehtů.
Ryu
Jen jsem slastně přivíral oči, když jsem cítil, jak mě plní a nic na mém těle nezůstává suché. Už dávno jsem pochopil, že jedině s ním, dokáži být tak moc šťastný, a hlavně… Sám sebou. Tai už dávno nebyl tím malým klukem a vyrostl v hrdého a silného muže, který miloval Ayana. Věděl jsem, že s ním, je v bezpečí. Můj otec Kia přijal i když se dost cukal, a nyní vycházíme celkem dobře. Často jezdíme na farmu, je to po odchodu Montyho celkem prázdné, ale stejně je tam každé ráno, přeci jen to nemá daleko. A… Já žiji ten nejspokojenější život vedle muže, kterého nade vše miluji. Svět se nezměnil, ale já udělal jeden obrovský krok.
„Miluji tě… Kio. Děkuji, že jsi se mnou,“ přitiskl jsem si ho k sobě a nechal na sobě celou jeho váhu.
Tolik jsem měl rád, když se naše těla spojila, a já tím mohl ukázat, čím pro mě je. Cítil jsem, jak mi vlhnou oči, a vše, co bylo po tu svatbu skryto, najednou vyjelo ven. Najednou jsem i já zatoužil potom, abych si ho mohl vzít, nebo jen nahlas před všemi říct, že jsem jeho. Něco… Cokoliv, aby mi ho nikdo jednou nevzal.
Kioshi
„Jsem s tebou rád. Miluji tě, Ryu,“ odpověděl jsem, když jsem se trochu vydýchal.
Ležel jsem na něm, s jeho nohama omotanýma kolem mých boků a jen spokojeně oddechoval.
Byla to nádhera. Sice rychlá, ale o to intenzívnější. Takových pocitů bych si s ním chtěl užívat každý den. Jen bychom nesměli být tak zaměstnaní. A proto tyhle chvíle, byť na chodbě už byly slyšet hlasy těch, co se chystali jít spát, byly pro nás vzácné, a my si jich o to víc užívali.
Doba, kdy jsme nemohli být spolu, kdy já byl ve své práci a Ryu v té své, byly vždycky strašně dlouhé. Už jsem si i v práci dal na stůl jeho fotografii, ale vždy, když jsem měl pacienta, musel jsem ji schovat. Ne snad proto, že bych se styděl, ale byla to ordinace lidí s psychickými problémy, kteří potřebovali pomoct, a ne se dívat na to, jak se na ně usmívá cizí člověk.
Chtěl jsem něco, co bych mohl mít u sebe neustále, i v čase, kdy jsem měl pacienta. A tak jsem jednou v noci nenápadně přeměřil Ryu prsteníček…
„Ryu,“ nadzvedl jsem se po chvíli, kdy jsem mu ještě věnoval jeden z mnoha polibků. „Slíbil jsem ti překvapení.“
Vysunul jsem se z něj, políbil jsem ho ještě a pak jsem vstal, abych mohl zahrabat v tašce a vytáhnout to, co jsem si vzal tajně s sebou.
Rozsvítil jsem malou lampičku, aby bylo dobře vidět, a potáhl Ryu do sedu.
„Nastav ruku,“ požádal jsem ho.
A když to udělal dal jsem mu do ní malou krabičku v černém sametu, která uvnitř skrývala dva prsteny. Jeden pro mne a druhý pro něj.
„Vím, že se nemůžeme vzít, a že nám to nevadí, jsem rád, že s tebou můžu být i tak. Ale chtěl bych mít u sebe něco, co by mi tě stále připomínalo i ve chvílích, kdy nejsme spolu,“ otevřel jsem pomalu krabičku a čekal na jeho reakci.
Ryu
Netrpělivě jsem čekal, co to bude za překvapení, a byl v úžasu, když se mi na ruce objevila malá krabička. Rozklepanými prsty jsem se dotýkal otevřené krabičky, jak kdyby měla vybouchnout, a cítil, jak se mi srdce šíleně roztlouklo. Myšlenky se mi rozutekly daleko ode mě, a já se díval na dva kroužky, které musely znamenat jen jedno.
„Ki… Kio… Já… ano… Moc rád ho budu nosit,“ jeden jsem uchopil, a podle velikosti ho nasměroval na Kia.
Navlékl jsem mu ho na prst a čekal, až to on udělá mě.
„Jsem tak… Tak moc šťastný. Je to krásné… Miluji tě,“ objal jsem ho a bylo mi jedno, že mi ho ještě nenasadil, něco tak nádherného jsem ještě nikdy nezažil.
Kioshi
Díval jsem se na Ryu, jak to prožívá. Myslím, že víc než samotný sex. Ale byl jsem rád. Dokazovalo mi to, že mě miluje stejně jako já jeho. Nastavil jsem ruku, aby mi mohl navléct prsten. Byl to zvláštní pocit. Vážně, jako bychom se brali.
Vytáhl jsem prsten z krabičky a chytl jsem Ryu za ruku.
„Vím, jak je pro tebe důležité vědět, že patřím jen tobě. To samé platí i pro mne. Nemůžeme tady mít svatbu, a tetování je platné jen pro okruh Yakuzy. Ale pokud budeš souhlasit, rád bych tě požádal o podepsání certifikátu potvrzující partnerství. Můžeme třeba v Šibuja, nebo jet do zahraničí a vzít se tam. Nebo cokoliv jiného…“ navlékl jsem mu prsten a políbil jsem ho.
„Vím, že je pro vás tetování důležité, ale dej mi čas. Už se na to nějakou dobu připravuji, pokud to bude malé, jak u tebe, tak by to i šlo. Jen… Když se budu pořád dívat na tvá záda, tak si jednou ten obrázek zamiluji a budu ho chtít, protože je opravdu krásný. Ale rád bych měl i něco, co se nezakládá pouze na tradici Yakuzy.“
Pevně jsem Ryu objal, a políbil jsem ho. Chtěl jsem to říct jinak. Chtěl jsem ho prostě požádat o ruku, o to, aby se mnou zůstal do konce života, a tak nějak jsem se do toho zamotal. Měl jsem snahu říct všechno a nejlépe najednou, To jsem prostě já, když znejistím…
Ryu
Díval jsem se na něj, jak mluví, a musel jsem se usmívat. Vždy tak klidný Kio tu najednou plácal jednu věc přes druhou. Prohlídl jsem si prsten na mé ruce a propletl své prsty s těmi jeho.
„Můžeme udělat klidně všechno. Aspoň to bude definitivně potvrzené ze všech stran,“ zasmál jsem se nahlas a Kia políbil.
Chytil jsem ho za bradu a zadíval se mu do očí, když jsem mu chtěl říct to, co jsem tolik chtěl.
„Kio… Miluji tě, strašně moc. Ale… Nikdy jsem tě nenutil do toho, aby sis dal to tetování. Je to opravdu yakuza věc a tak to i beru. Jsi úžasný psycholog a pomáháš lidem, co to potřebují. Opravdu… Pokud se jednou rozhodneš mít ho… Chci, aby ses rozhodl sám, bez žádných nucení. To, co jsi udělal dnes… Tenhle prsten… Jsem nejšťastnější muž na světě. Kio… Tolik pro mě znamenáš, a pokud je tohle něco jako požádání o ruku… Ano… Chci být jen s tebou,“ políbil jsem ho a znovu objal, abych ho cítil na sobě.
Kioshi
Když mi Ryu odpověděl, byl jsem neskutečně šťastný. Objímal jsem ho, tiskl na své tělo a srdce mi přitom tak bušilo, že to musel cítit i on.
„Ano, znamená to, že tě žádám o ruku a děkuji, že jsi odpověděl ano,“ usmál jsem se, a pak ho políbil. „Později se rozhodneme, jestli odjedeme do zahraničí a vezmeme se, nebo se necháme registrovat tady. A s tím tetováním… Pokud to udělám, tak opravdu proto, že tě miluji, nebudu to brát jako povinnost.“
Tolikrát, ve chvílích, kdy jsem byl sám bez něj, nebo Ryu spal a já se na něj zamilovaně díval, přemýšlel jsem, jaký by byl můj život bez něj. Možná bych byl sám. Nebo bych byl s někým jiným. Ale pokud ano, miloval bych ho stejně jako Ryu? Často jsem měl v ruce tužku a chtěl vypsat své pocity, které k němu mám. Které zaplavují mé tělo i hlavu pokaždé, když na něj jen pomyslím. Ale žádná slova nevystihovala přesně to, co k němu cítím. Vždycky jsem nakonec skončil jen u dvou, která řeknou naprosto vše.
„Miluji tě.“
Ryu
Ještě víc jsem se na něj natiskl, a po jeho posledních slovech ho políbil tak, aby nikdy nezapomněl, jak moc ho miluji. Po celý svůj život jsem si myslel, že budu jen šedá myš, ztracená někde v koutě, a nikdy nenajdu lásku, která by pro mě tolik znamenala. Naučil jsem se poslouchat svého otce, dělat přesně to, co chce… Starat se o svého bratra, a přitom nemít svoje sny. Bral jsem svůj život jako potřebný jen v tom, že sloužím své rodině. Měl jsem svou práci rád a šla mi dobře, ale byl jsem moc sám. Smířil jsem se s tím, že mě Jomei utýrá k smrti, a já nakonec umřu jako zbytečný člověk. Dokud…
V momentě, kdy jsem se setkal s Kiem, mi bohové poslali do cesty toho nejmilejšího, nejúžasnějšího, a tak skvělého člověka, že jsem nevěřil, že mě může milovat. Viděl hluboko do mé duše. I když často mlčel, aby neřekl něco, co by mě ranilo, viděl jsem na něm, jak moc ho to trápí. Jeho snaha oddělovat práci od soukromí, byla neuvěřitelná, a já ho za to obdivoval. Ukázal mi, že si mám cenit sám sebe, a všeho, co jsem v životě dokázal. Že nikdo není bezcenný, a jak moc mu na mě záleží. Nevěřil jsem, že na konci tunelu uvidím světlo tak jasné, jako je samo slunce. Nabídl mi svou ruku, abych šel životem vedle něj, a já nikdy nelitoval chvíle, kdy jsem mu poprvé řekl, že ho miluji. Mé srdce bylo každým dnem víc a víc zalité láskou k němu.
„Taky tě moc miluji,“ odpověděl jsem a dal do toho všechnu lásku, kterou k němu po celý náš osud, budu chovat.