Kioshi
Bylo jasné, že Taishi vyletí. Není hloupý, aby si nedomyslel, že se něco dělo.
„Nepotřebuju nějaký zasraný prášky. Ten hajzl mi do nich nechal něco přidat. Určitě jo. Ayano to nechal prověřit,“ rozčiloval se dál Taishi.
„Mladý muži,“ ozval se najednou táta, který byl po celou dobu ticho a jen mlčky přihlížel.
„Co zas, do pr-!“ vyletěl Taishi, který byl v ráži, ale vzápětí si uvědomil, kdo na něj promluvil. „Omlouvám se.“
„V pořádku. Jen jsem chtěl dvě věci. Ten psychouš je můj syn a jmenuje se Kioshi Masahi. Tak, prosím, oslovovat jménem. A druhá věc,“ odložil táta hůlky, když už jeho miska byla prázdná. „V pondělí si udělejte čas. Přijdete za mnou do Kioshiho ordinace. Budu vás čekat ve tři hodiny odpoledne. Ayano vás přiveze.“
„Ayano? Co to má jako, kurva, bejt?“
„Pane Hasegawa, mluvil jsem s vámi já, ne doktor Hazuki. Takže uděláte, co jsem řekl. V pondělí vás tam chci vidět,“ zatvářil se táta přísně, protože nesnesl odmlouvání. „Oběd byl výborný, děkuji,“ vzal si táta ještě čaj a vstal od stolu, aby se přesunul na pohodlnou sedačku do obýváku.
Tak, to bychom měli. Proč se vlastně divím? Otec je prostě jaký je. Proto byl po celou dobu ticho. Jen pozoroval a dělal si své závěry. A tady u Taishiho k nějakému došel. Mám se opravdu ještě co učit.
„Ozvali se mi včera z pojišťovny. Příští týden mi pošlou peníze za auto, a jak mi sundají sádru, půjdu si koupit druhé,“ přerušil jsem to ticho, které tady po otcových slovech nastalo. „Pomůžeš mi s výběrem, Ryu?“
Ryu
Poslouchal jsem, jak s Taishim Kiův otec mluvit, a tak trochu se mi to nelíbilo. Podle toho, jak hodnotil mě, bál jsem se, co se mu na něm nelíbí.
„Proč bych jako měl k někomu chodit? Nechci. Nelíbí se mi to. Vždy to bylo… Ne…“ sklonil hlavu dolů a díval se do země.
Smutně jsem si povzdechl, protože jsem si moc dobře pamatoval rozbory u těch dvou psychologů, které můj otec našel. Nebylo to fajn. Vždy jsem je podezíral z toho, že jsou domluveni.
„Tai… Kiův táta je moc hodný člověk, a mě také pomohl uvědomit si nějaké věci. Udělej to, prosím, aspoň kvůli mně, dobře? Jen si s ním promluv. Pokud se bojíš, tak půjdu s tebou, ale vážně běž k němu. Pan Masahi je jeden z nejuznávanějších doktorů v tomto oboru a určitě se na tebe podívá nezávislýma očima. Chci, aby se to konečně vyřešilo, a ty nemusel trpět. Můžeš mít třeba i absťák, jak si ty prášky přestal brát,“ bylo mi jasné, že se bojí.
„Já…“ přeskočil mu hlas, jak se snažil ovládnout svoje pocity.
„Tai… Půjdeme domů, ano?“ zvedl se Ayano, který právě dojedl jídlo a došel k Taishimu.
Objal ho a políbil, tak to přijal a automaticky ho také objal. Byl jsem překvapen, jak hezky na něj reagoval. Bez držkování a odmlouvání se zvedl, a ještě jednou Ayana políbil, než se s námi všemi rozloučil a odešel si vzít boty. Ještě jsem ho u dveří vtáhl do své náruči a objal, aby věděl, že je vše v pořádku. Ale zdál se mi trochu zničený. Čekal jsem, až oba odešli, a teprve poté se vrátil za Kiovým otcem do obyváku.
„Vím, že je Tai trochu prudký, ale… Vážně mám o něj strach. Podle všeho prášky nemá teprve chvíli, a to je bral tak deset let. Myslíte si, že jeho stav je vážný? Nebo se mu dá pomoct? Omlouvám se, že se ptám, ale opravdu mi na něm moc záleží,“ mírně jsem se poklonil a čekal na odpověď.
Kioshi
Taishi na Ayana opravdu reagoval moc dobře. To jsem mu řekl, už když jsme se viděli poprvé. Nejspíš je pro něj tenhle vztah to nejlepší, co může mít.
„Posaď se,“ kázal táta na sedačku, když za ním Ryu přišel. Počkal si, až si sedne a pak pokračoval.
„Nebudu dělat závěry dřív, než si budu něčím jistý. Takže ti neodpovím ani na jednu z tvých otázek. Navíc, týká se to jeho zdravotního stavu, tudíž jako doktor ti ani nemůžu říct nic bližšího, i kdybych věděl. To už záleží na něm, jestli ti sám něco řekne, nebo ne. Každopádně si s ním určitě promluvím. Jen budu potřebovat ještě výsledky z rozborů těch léků, co bral. Deset let, říkáš? To je hodně dlouhá doba…“ zamyšleně si promnul bradu.
„Ayano chtěl, aby za mnou přišel. Ale ještě jsme neměli možnost…“ ozval jsem se, když se táta odmlčel.
„Neměli možnost? Jak dlouho?“ podíval se na mě přísně.
Jen jsem sklonil hlavu, protože jsem věděl, že je to moje chyba. Měl jsem Taishiho už dávno donutit ke mně přijít. I kdyby ho měl přivézt Ayano v poutech. Jenže…
„Dlouho,“ odpověděl jsem neurčitě. „Jenže Taishi se vždy nějakým zázrakem schůzce vyhnul.“
„No nic. Zavolám ještě Ayanovi, ať mi zítra přiveze všechno, co k Taishimu má. Už jsem tu dlouho nebyl, tak se teď půjdu projít, a rovnou pak půjdu k Minako. A nezapomeňte, že se odsud nemáte ani hnout,“ ukázal ještě na nás dva prstem.
Zvedl se, šel se převléct, a netrvalo dlouho a byl pryč.
„Půjdu uklidit kuchyň,“ povzdechl jsem si, když jsem viděl všechno to nádobí. „Pak půjdeme vybalit věci. Ukážu ti, kam si je máš uložit, ano?“ vstal jsem, ale cestou do kuchyně jsem se ještě zastavil u Ryu, abych ho mohl konečně políbit beze svědků a tak, jak to cítím.
Ryu
Líbal jsem se s Kiem a dost si to užíval. Bylo to konečně takové volné, bez strachu, že někdo přijde v nevhodnou chvíli a vyruší nás. Otíral jsem se svým jazykem o ten jeho a cítil to příjemné zamilované chvění, které se mi rozproudilo tělem.
„Pomohu ti,“ řekl jsem, když opustil má ústa, a já se vydal do kuchyně.
„Potom na sebe budeme mít víc času, když jsme konečně sami,“ stočil jsem pohled ke dřezu, protože jsem se začervenal studem.
Ještě stále jsem nebyl připraven o tom tak otevřeně mluvit. Pořád jsem se trochu styděl.
„To auto ti pomůžu vybrat, jen… Nevím, jak ti pomůžu, nejsem v tom moc dobrý, nebo se v tom ani nevyznám,“ říkal jsem, a přitom napustil vodu do dřezu, abych začal umývat nádobí.
Bylo ho tu opravdu požehnaně s ani se nebylo čemu divit, když nás tu bylo tolik.
„Bylo fajn takhle spolu jíst. Konečně jsem byl i se svou rodinou,“ pousmál jsem se, a ještě se ke Kiovi natáhl pro další polibek.
„Jsem rád, že se tvůj táta postará o Taishiho, jen mám strach, jak to s ním dopadne,“ povzdechl jsem si, a ještě se na něj na moment natiskl, jak moc jsem si užíval to jeho krásné teplo.
Kioshi
„Dopadne to dobře, uvidíš,“ přitáhl jsem si ho k sobě na moment, než se vrátil k umývání nádobí.
„Víš, když jsem sám, taky umývám nádobí v dřezu. Ale když je nás víc, můžeš použít myčku,“ poodstoupil jsem a ukázal na druhou stranu linky, kde byla zabudovaná myčka.
„A abychom měli na sebe ještě víc času, půjdu ti vybalit věci. Budeš spát se mnou v ložnici, nebo ti mám nachystat pokoj pro hosty? Vlastně, proč se ptám…“ pousmál jsem se, a ještě jednou ho políbil.
Zašel jsem do ložnice a otevřel skříň. Své věci jsem přesunul tak, aby bylo místo i pro Ryuovo oblečení, a pak jsem to tam pomalu začal skládat. Jen, pokud tu bude déle, nebo možná pořád, bude potřeba toho víc. Přeci jen je to pár kousků prádla narychlo sbalených.
Zašel jsem se ještě v rychlosti osprchovat. Cítil jsem, že to po té cestě, a po tom, co se stalo u Hasegawů, opravdu potřebuji.
Když jsem se prohlížel v zrcadle, byl jsem už o něco spokojenější než před týdnem. Modřiny mizely a menší ranky a škrábance už byly z poloviny taky zahojené.
Ryu
Musel jsem se zasmát, když mi ukázal myčku, přeci jen jsem nepočítal s tím, že by tu něco takového měl. Nakonec jsem tmavé nádobí umyl ve dřezu a misky, talíře a skleničky, jsem dal do myčky, kterou jsem následně zapnul. Když jsem měl vše hotové, zašel jsem do pokoje a vzal si ze skříně své věci. Musel jsem uznat, že se mi líbilo, jak to všechno porovnal a uložil na své místo. Jen mě napadlo, že tu mám hodně málo oblečení, a ještě spíš to, co jsem měl na farmě. Povzdechl jsem si a vytáhl z kapsy telefon, abych napsal Taishimu, jestli by mi pak nesbalil a nedovezl věci, které jsem měl v domě. Potřeboval jsem obleky a nějaké lepší věci do práce. Přeci jen bylo oblečení hlavní a první dojem.
Došel jsem za Kio do koupelny a začal se svlékat, abych se mohl k němu ve sprše přidat.
„Jdeš?“ usmál jsem se, když jsem šel do sprchového koutku.
Vlezl jsem dovnitř a pustil příjemně teplou vodu, která mi okamžitě začala stékat po těle. Jen obličej jsem si kryl, aby mi to neodlepilo náplast z toho obočí.
„Máš moc krásný byt. Vážně se mi tu líbí. Jak to máš vkusně zařízené a ty hřejivé barvy… Vážně se mi tu bude pěkně žít. Kio… Já… Děkuji za všechno, i za to, že ses mě před tátou zastal, a jako jeden z mála hned neodsuzuješ Taishiho. Vím, že moje rodina je komplikovaná, ale je jediná, kterou mám, až… Jsem rád, že mám i tuhle novou, která mě tolik naučila a dala tebe,“ díval jsem se na sprchu a snažil se nastavit masážní hlavici tak, aby to pěkně bubnovalo do mých zad.
Kioshi
„Ryu,“ přestal jsem se prohlížet v zrcadle a došel jsem k němu do sprchového koutu. „Je to rodina, jak Taishi, tak tvoji rodiče a ať se stalo co se stalo, mají tě rádi. Nevím, co mu můj táta řekl, že se hned zklidnil, ale to je tajemství, které se zřejmě nikdy nedozvíme. Je to prostě nějaké jeho kouzlo, které nechce nikomu prozradit. Ale o rodině už dost. Aspoň pro dnešek. Mám potom pocit, jako by tu pořád byli s námi.“
Vstoupil jsem pod vodu, jen ruku v sádře jsem nechal mimo. Začal jsem si Ryu prohlížet. Položil jsem dlaň těsně pod krk a pomalu ji táhl dolů po hrudi až na břicho.
„Chci si tě prohlédnout, ať vím, že jsi v pořádku,“ potáhl jsem dlaň na podbřišek a pak na jeho bok. „Nebudu ti lhát,“ naklonil jsem se k jeho uchu. „Chci se s tebou milovat.“
Olízl jsem mu ucho a pak ho do něj jemně kousnul.
„Ale ne tady, Ryu. V ložnici, v mé posteli…“
Ruku z boku jsem na moment přesunul na jeho zadeček a stiskl ho.
„Umyl jsem se, než jsi přišel. Budu tě čekat vedle…“
Vyšel jsem ze sprchy ven. Vzal jsem velkou osušku a po cestě do ložnice jsem se už utíral. Z horního šuplete u nočního stolku jsem vytáhl gel, abych ho pak nemusel složitě hledat. Posadil jsem se na postel a opřel se o pelest.
Opravdu jsem se chtěl s Ryu milovat. Myslel jsem na to od momentu, kdy táta řekl, že bude spát u Minako. Celou dobu jsem jen čekal, až odejde.
Ryu
Zavřel jsem oči, když jsem cítil jeho ruce na svém těle a jen slastně vydechl, když se potulovaly níže. Jeho slova… Chtěl jsem naprosto to stejné od chvíle, kdy nám jeho otec zakázal chodit ven. Bylo to jako: „Běžte se milovat´“.
Když odešel, hned jsem se v rychlosti omyl a osušil, abych nebyl mokrý. Jediné vlasy zůstaly vlhké, jak moc jsem spěchal. Ručník jsem si zamotal kolem těla, a tak šel za ním do pokoje. Nemělo cenu se strojit, ale nahý jsem ještě tady nedokázal chodit. Měl jsem pořád takový podivný pocit něčeho zakázaného.
„Jsem tu,“ pousmál jsem se a posadil se na postel vedle něj.
Asi nikdy nebudu mít dost toho vidět, jak krásného chlapa jsem si našel. Ještě stále jsem nepochopil, co, někdo jako on, má na mě. Ale děkoval jsem bohům, že mi ho poslali do cesty, a já měl tu možnost se zamilovat. Pořád jsem se bál, že ho dřív nebo později něčím ztratím, jenže to jsem se mohl takhle užírat pořád. Teď jsem se s ním chtěl opravdu milovat a taky to hned dokázal.
Rozmotal jsem ručník a shodil ho na zem, aby se nepletl. Celý rudý jsem se na něj podíval, a potom na lahvičku na stolku, která dokazovala, jak moc mě chce.
Kioshi
Napjatě jsem čekal, až Ryu přijde. Spíš netrpělivě… Jen jsem ho viděl vejít, a už se mi mírně zkrátil dech. Byl prostě krásný… Ručník skrýval jen část jeho těla, a o to víc to bylo vzrušující. Měl jsem velkou chuť táhnout ruku po jeho stehně až pod ten ručník. Dotknout se toho, co pod ním skrýval… Jemně po něm přejet prsty, pohladit, a mít svoji představu, než se zcela odhalí…
Viděl jsem ten jeho letmý pohled na lahvičku s gelem, i jeho červenou tvář…. Vždycky mě to vzrušovalo. Jeho stydlivost, kdy má člověk pocit, že se bude milovat úplně poprvé.
Už teď jsem měl poloviční erekci a stačilo mi jen vidět jeho krásné tělo. Pohladil jsem ho zdravou rukou po zádech, po břiše, sjel jsem níž, abych mohl pocítit i horkost jeho kůže na stehnech, které jsem mu od sebe mírně roztáhl. Přestal jsem se opírat. Položil jsem mu druhou ruku kolem krku a přitáhl si ho k sobě.
„Pojď za mnou, Ryu,“ tiše jsem zavrčel do jeho ucha a naznačil mu, aby se mi posadil na klín.
Ryu
Jeho doteky byly tak smyslné a vzrušující, když své prsty pomalu táhl po mé pokožce a já cítil to mrazení, které vibrovalo mými orgány. Vzrušovalo mě to a já cítil, jak se mi probouzí penis k životu a pomalu se staví tak, jak to má každý rád. Skousl jsem si rty, když mě požádal, a tváře mi snad hořely, jak moc jsem se styděl. Tohle jsem ještě nedělal, ale připadalo mi to tak svůdné, že se těžko odolávalo tomu pokušení, které mi nabízel.
Pomalu jsem si sedl na jeho klín a trochu se tam zavrtěl, abych se dobře uvelebil. Otřel jsem se tváří o tu jeho a potom ho políbil na uchu, než jsem ho jemně skousl a poté políbil. Nasál jsem tu lákavou vůni jeho krku, než jsem po něm pomalu táhl jazyk k jeho rtům, kde jsem ho políbil. Tolik jsem po něm toužil a chtěl jsem taky něco udělat. Nebyl jsem v tom zběhlý, a ani to s nikým jiným nedělal, ale nechal jsem se vést svou přirozeností.
„Kio,“ zašeptal jsem, než jsem spojil naše rty a políbil ho.
Kioshi
Ryu dosedl na můj klín… Tiše jsem vydechl, když se otřel o můj rozkrok, a ještě se na něm zavrtěl. Miluji tohle neúplné spojení, kdy ho mám tak blízko sebe, cítím jeho kůži na své, jeho teplo ke mně sálá, a já ho přijímám plnými doušky. Ale ten dotek kůže na kůži je prostě k nezaplacení… To nic nenahradí. Mám chuť se pořád objímat a tisknout ho k sobě…
Líbal jsem se s ním a hladil ho přitom po zádech. Sen tam jsem sjel níže, abych se mohl dotknout i jeho úžasných oblých tvarů.
Ruměnec v jeho tváři se ještě zvýraznil, jako by opravdu byl nezkušený panic. Jako bych ho měl učit všemu, co tohle obnáší…
„Strašně mě vzrušuješ, Ryu,“ šeptal jsem do jeho úst. „Jsi tak rozkošný, když se červenáš.“
Už jsem nemohl déle čekat. To otírání jeho zadečku, byť sebemenší, mě přivádělo skoro k šílenství. Tak moc jsem toužil se do něj vnořit. Přestal jsem se s ním líbat a natáhl se pro lahvičku s gelem.
„Pomož mi,“ podal jsem mu ji a nastavil zdravou ruku.
Ryu
Vzrušení ve mě vzrůstalo neuvěřitelnou rychlostí, že i dech se mi tajil, když je jeho prsty potulovaly po celém mém těle. Zhluboka jsem dýchal a užíval si to jeho horké tělo, které mi dávalo svoji hřejivou blízkost. Byl jsem jim naprosto uchvácen…
„Ano,“ zašeptal jsem, kdy jsem si od něj bral lahvičku.
Už jsem se snad víc stydět nemohl, jak jsem cítil tu obrovskou horkost ve tvářích. Bylo to nové… krásné… Ale hlavně, chtěl jsem to… Chtěl jsem všechno, co mi dával, ať to bylo cokoliv.
Rozdělal jsem to a navlhčil mu prsty tak, aby po nich trochu gel stékal. Nadzvedl jsem se a nasměroval jeden jeho prst do svého otvoru. Pomalu jsem nasedával a tajil dech, když jsem cítil, jak se klouzavě otírá o mé stěny, a přivádím ho na místo, ze kterého šílím nejvíc. Lahvičku jsem zadělal a odhodil bokem na postel, aby nepřekážela, když jsem se mírně nadzvedl a znovu v sobě uschoval jeho prst.
„Takhle… Takhle je to správně?“ zeptal jsem se a skousl si rty.
Kioshi
Chtěl jsem si sám najít to místečko a vnořit do něj prsty. Ale Ryu se toho k mému překvapení ujal sám.
„Jsi nejlepší,“ přidal jsem ještě druhý prst a zakousl jsem se mu do krku.
Projížděl jsem prsty ten úzký otvor s představou, že za chvíli tam bude něco jiného. Cítil jsem, jak mi je svírá a s každým jeho stažením, na mě šly skoro mdloby. Zanechával jsem značky svých zubů všude, kam jsem se dostal. Líbal a okusoval jsem jeho pokožku na krku, na ramenou.
„Nejraději bych tě snědl celého,“ konstatoval jsem, když se mírně nadzvedl, a já se ujal jeho krásně tvrdých bradavek.
Olizoval jsem je, dráždil jsem je jazykem. Byl jsem jak šílený, a v tuhle chvíli jsem znovu zalitoval, že nemám obě ruce zdravé. Chytl jsem jeho ruku, kterou se mi opíral o rameno a stáhl jsem ji dolů mezi nás, aby i on pocítil, jak moc po něm toužím.
„Nasedni si, Ryu,“ zašeptal jsem mu do ucha, a aniž bych si to uvědomil, trochu víc jsem se do něj zakousnul, když mnou projela vlna touhy, kterou doprovodily ty zvláštní pocity v břiše.
Ryu
„Aaaach...“ zasténal jsem, když jsem ucítil, jak mě silně kousl.
Nebolelo to, spíš mě to ještě víc vzrušovalo. Šílel jsem po něm, chtěl jsem ho mít v sobě, a proto jsem hned uposlechl jeho prosbu. Nadzvedl jsem se a pevněji chytil jeho erekci, abych si ji nasměroval přesně tam, kam jsem chtěl.
Opatrně jsem nasedal a uschovával jeho vzrušení v sobě. Na moment to trochu zabolelo, tak jsem zastavil a až po chvilce teprve pokračoval. Mé tělo se chvělo hroznou touhou po jeho nájezdech.
„Miluji tě," zašeptal jsem, když jsem to už nedával a začal se nadzvedávat v těch rytmických tempech lásky.
Kioshi
Díval jsem se, jak se Ryu pomalu nasouvá… A ten pohled ještě víc umocnil ten skvělý pocit, který jsem v tuhle chvíli měl. Na moment se zastavil, když dosedl a já v něm zcela zmizel. I pro mne byla tahle pauza vítaná. Měl jsem možnost vydýchat ten nával, který mě tím málem dostal na záda.
„Bože, Ryu…“ zavzdychal jsem a pevně jsem ho k sobě přitiskl, než byl schopen pokračovat.
Nechal jsem to na něm. To příjemné chvění se mi roztahovalo po celém těle s každým dalším dosednutím. Tření bylo tak intenzivní, že jsem myslel, že shořím. Jeho vnitřek byl těsný, příjemně teplý a hladký. Jeho stěny se stahovaly, a svěrače místy svíraly můj penis, že jsem myslel, že se z toho zblázním.
Nedokázal jsem myslet na nic jiného než jen na tohle. Všechno ostatní rázem zmizelo a já se plně oddal své touze. Místy jsem propojil i naše ústa v polibku, který tohle vše jen umocňoval a dělal ještě krásnější.
„Ryu,“ protáhl jsem poslední slabiku, když jsem cítil, že se blíží můj konec.
Chytil jsem ho oběma rukama za zadek a pomáhal mu s vysedáváním. Donutil jsem ho zrychlit tempo i za cenu mírné bolesti ve zlomené ruce. Všechno teď bylo vedlejší. Teď jsem to byl jen já a on.
Moje city, které jsem mu tím předával, když jsem s hlasitými vzdechy a zasténáním začal plnit jeho nitro. Nedokázal jsem se ani pořádně soustředit na něj, jak moc mě to pohltilo. Vím jen, že jsem popaměti s přivřenýma očima, přesunul zdravou ruku mezi nás, abych i jemu dopřál tu rozkoš, kterou jsem právě zažíval.
Ryu
Všechno ve mně se příjemně stahovalo a jeho úd mě přiváděl na pokraj všeho blaha, které mi tak intenzivně dával. Cítil jsem jeho nehty, jak mi boří do kůže na zadku a ty pevné tahy, když si mě narážel na klín. Nemohl jsem dál… Sám jsem se poddával tomu dokonalému spojení, které mezi námi bylo.
„Kio… Ki…Achhh…“ sténal jsem, když ucítil, jak mi plní nitro a mě to také silně zasáhlo.
Jeho ruka mě přiváděla tam, kam jsem toužil jít. Vše ve mně euforicky bujelo, a já jen slastně přivřel oči, když mě to naprosto pohltilo. Zaklonil jsem hlavu ve chvíli, kdy mě zasáhl orgasmus a já své bílé kamarády vypouštěl na jeho břicho. Bylo to tak dokonalé, že jsem dolehl na jeho tělo a jen zrychleně oddechoval, jak ve mně ten dokonalý pocit stále proudil.
„Miluji… Miluji tě… Kio…“ šeptal jsem a sázel mu polibky na jeho mužnou hruď, která se nadzvedávala v rytmu jeho dechu.
Kioshi
Chytil jsem Ryu do objetí. Trochu jsem se podsunul, abych se mohl položit na záda. Tohle je právě ten pocit… Dostalo mě to na záda. Dokázal jsem ho jen držet a vydýchávat ten skvělý pocit, který jsem prožil. Tak rád bych to protáhnul na delší dobu. Ale všechno má svůj konec. Dech se mi zklidnil a srdce nasadilo své klidnější pravidelné tempo.
„Taky tě miluji, Ryu,“ hladil jsem ho po zádech.
Bylo to konečně takové, jak mělo být od začátku. Nikým nerušeni, ničí neomezováni. Nikdo nechodil po chodbě, nikdo nevyrušoval v koupelně. Mohli jsme tu ležet jen tak, nazí. Cítit své těla na sobě, tu horkost, dotek kůže na kůži…
„Mohl bych takhle ležet věčně,“ pousmál jsem se a chytil Ryu pod bradu, aby se na mě mohl podívat a já mu mohl polibkem poděkovat za skvělý sex.
Ryu
„Já taky,“ pousmál jsem se a polibek mu vrátil.
Tak příjemně mi ještě nebylo, přeci jen to bylo konečně poprvé, kdy jsme byli jen my dva.
„Moc se netěším na to, když tu bude tvůj bratr, nebo otec. Chtěl bych být s tebou zcela sám,“ opřel jsem si ruce o jeho hruď a na ně položil hlavu, abych na něj lépe viděl.
„Jsem tak rád, že jsem s tebou. Myslel jsem si, že už nebudu šťastný, potom všem, co se mi stalo… Ale teď… Vážně jsem tolik zamilovaný,“ pousmál jsem se a znovu ho políbil.
„Jsi tak krásný,“ zadíval jsem se na něj a nemohl ho přestat pozorovat.
Jenže… Někdo zazvonil u dveří a já ucukl, jak jsem se lekl.
„Kdo to je? Jo…“ Pomalu jsem ze sebe nechal vyklouznout jeho penis, a když se zvonek ozval po třetí, vzal jsem si yukatu a vyrazil na chodbu.
Prvně jsem se podíval kukátkem a když jsem uviděl Tai, hned jsem otevřel dveře.
„Ruším?“ pousmál se a podal mi cestovku a asi čtyři obleky v šatních pytlích.
„Ne, děkuju. Půjdeš dál?“ podíval jsem se na něj, ale přitom jsem si přál, aby už šel.
„Ne, čeká na mě Ayano, a ještě někam jedeme. Tak čau,“ křikl ještě na mě a už spěchal pryč.
Zavřel jsem dveře a pobral věci, co mi dal.
„Tak už mám všechno,“ zasmál jsem se nahlas.
Odložil jsem věci a vrátil se zpátky za ním do postele.
Kioshi
„Taky jsem se těšil na to, že budeme sami. Ale zase… Kdyby to u vás doma bylo v pohodě, stejně bychom nebyli spolu. A táta odjede, jak mi sundají sádru a doufám, že se do té doby umoudří a vezme si s sebou i Montara.“
Nelibě jsem mlaskl, když se ozval zvonek a Ryu se zvedl. Dřív, než jsem mohl vstát z postele, on už byl u dveří a podle hlasu mluvil s Taishim.
No, tak moc dlouho jsme sami nebyli. Ale naštěstí se Taishi hned sebral a odešel, a Ryu se vrátil do ložnice s plnýma rukama.
Vstal jsem a došel ke skříni. Otevřel jsem ji a ukázal, kam si má pověsit obleky a kam dát zbytek věcí. Pomáhal jsem mu vybalit, aby se s tím nemusel trápit sám.
„Jen abys nebyl překvapený. Jednou týdně mi sem chodí jedna paní. Většinou v pondělí, když jsem nejdéle v práci. Sice se snažím udržovat pořádek a byl jsem doposud sám, tak se tu toho moc nenadělalo. Ale ona mi vždycky uklidí byt a postará se o prádlo.“
Bylo to příjemné odpoledne. Cítil jsem se dobře, když jsem tu s Ryu mohl být. Jako bychom už dávno byli pár… Jen mírná bolest mi připomněla, že jsem si po obědě nevzal léky.
Zašel jsem do kuchyně, vzal si prášky a pak se vrátil do ložnice
„Na chvilku se natáhnu. Jsem nějak unavený.“
Ryu
„To mi nevadí, přeci jsem nejsem tak moc zběhlý v těchto věcech. Doma to taky dělá uklízečka, takže toho moc neznám, ale… Naučím se to. Chci se o tebe starat sám. A taky… Chtěl bych naše prádlo potom prát sám, asi by mi to vadilo, kdyby prala to po… po tom…“ zrudl jsem, už zase.
V tomhle jsem byl prostě stydlivka. Poukládal jsem věci na místo, a potom si jeden oblek nechal venku a k němu připravil vhodnou košili a kravatu.
„Bohužel musím stále do práce nosit oblek, takže jsem musel říct Taishimu,“ usmál jsem se a otočil se na Kia, když se ukládal ke spánku.
„Hned jsem tu,“ řekl jsem a v rychlosti se šel osprchovat, abych se nelepil.
Potom jsem se vrátil za ním a zalehl do postele vedle něj. Objal jsem ho a opřel si o něj hlavu.
„V klidu spi, o všechno se postarám,“ zašeptal jsem mu do rtů, než jsem ho políbil.
Kioshi
„Když otevřeš tuhle komodu,“ ukázal jsem na druhou stranu ložnice. „Tak tam je plno velkých osušek. Myslím, že se budou hodit, abychom nemuseli pořád převlíkat postel. A ten oblek… ti bude určitě… slušet…“
Pomalu se mi zavíraly oči, Jednou rukou jsem Ryu ještě objal a přehodil jsem přes nás přikrývku. Přeci jen jsme byli nazí, a i když táta řekl, že přijde až zítra, stejně jako Montaro, tak jeden nikdy neví.
„Vzbuď mě… potom. Pomůžu… ti s veče…“
Ryu
Usmál jsem se tomu, jak usnul uprostřed hovoru, ale nechal jsem ho spát. Vypadal tak roztomile, když tiše oddechoval a jeho oči se změnil v malé čárečky. Tak krásná tvář… Tak krásná duše. Povzdechl jsem si a políbil ho na čelo.
Chtěl jsem také usnout, ale nějak mi to nešlo, a protože jsem ho nechtěl vzbudit, radši jsem se tiše vyplížil z postele. Vzal jsem si do ruky tepláky a tričko a vyšel ven z pokoje. Bylo opravdu hezky. Sluníčko prosvětlovalo celý veliký byt a já si teprve nyní uvědomil, jak moc vážné to mezi mnou a Kiem je. Budu s ním bydlet a nebudu chtít nikdy odejít, protože ho velmi miluji. Ale budu muset vyřešit pracovní věci s otcem a peníze, které by mi měl přeci jen zvýšit, protože doposud jsem nedostával tolik, kolik si zasloužím jako jeho zástupce. Chtěl jsem, abychom se měli dobře a já si na sebe dokázal vydělat tolik, abychom na nic nemuseli ani hrábnout tak do důchodu.
Pořádně jsem si prohlédl vše v kuchyni a vytáhl maso a zeleninu, abych udělal dušené maso na zelených papričkách. Měl jsem rád tu ostrost a sladkost zároveň. Ale vzpomněl jsem si na to, co má Kio nejraději, a ještě se vydal do obchodu.
Vzal jsem si jeho klíče z věšáku a hodil na sebe jen lehkou bundu. Přeci jen jsem cestou viděl, že je tu krám hned kousek od domu. Vyběhl jsem ven a zamířil hned tam. Jenže celou cestu od domu, jsem měl divný pocti, který mě neopustil ani poté, co jsem se vracel zpět.
Kioshi
Mám to na farmě rád. Vyrostl jsem tam a mám tam stále svůj pokoj. Vždycky se tam rád vracím. Ale mám už i druhý domov. Opravdu jsem tvrdě usnul, a spalo se mi dobře, protože to byla moje postel. Moje a vedle mne byl někdo, koho miluji.
Ani nevím, kdy jsem vlastně odpadl, a co jsem Ryu stihl říct. Fakt je ten, že to byl tvrdý spánek a odpočinul jsem si. Když jsem se probudil, měl jsem pocit, že mi něco chybí. Nejprve jsem byl zmatený, ale po chvilce jsem si uvědomil, že v tomhle bytě už nejsem sám a postel vedle mne je prázdná.
„Ryu? Ryu?!“ zavolal jsem o něco hlasitěji.
Ale bylo ticho. Ryu se neozýval a ani jsem neslyšel žádné zvuky, které by napovídaly, že někde něco dělá. Vstal jsem a hodil jsem na sebe volné domácí kalhoty. Prošel jsem celý byt, i další tři pokoje, jestli přece jen někde není, nebo neusnul. Ale nebyl ani v koupelně a ani v kuchyni.
Jen na lince byly suroviny, které zřejmě připravil, aby mohl udělat večeři. Vyšel jsem na terasu a naklonil se dolů.
„Ryu?!“ zavolal jsem a snažil jsem se ho zahlédnout mezi těmi lidmi.
Ryu
Neustále jsem se otáčel a hledal zdroj toho nepříjemného pocitu, co se mi roztahoval v žaludku, ale nikdo tam nebyl. Nakonec jsem přidal do kroku a během chvíle byl u domu. Zahlédl jsem naproti našemu vchodu stát velmi povědomé auto a vůbec se mi to nelíbilo. A když jsem uslyšel Kia, jak na mě volá, vyběhl jsem schody rychlostí blesku.
„Kio... Jsi... Jsi v pořádku?" křikl jsem hned, co jsem vešel, a pro bezpečnost i zamknul dveře.
Kioshi
Prudce jsem se otočil, když na mě Ryu křiknul.
„Nestraš mě tak,“ položil jsem dlaň na hruď, kde mi bilo srdce jak splašené. „Málem jsem dostal infarkt.“
Vrátil jsem se z terasy zpátky do obýváku a zadíval se na Ryu. Oblečený s taškou v ruce…
„Kde jsi byl? Neměl jsi nikam chodit. Nevíš, co říkal táta? A taky… odešel jsi a nic jsi mi neřekl.“
Došel jsem k němu, vzal mu z ruky tašku a odložil ji bokem. Objal jsem ho a přísně jsem se na něj podíval.
„Nechci, abys odcházel pryč, a já o tom nevěděl, ano? Co kdyby se ti něco stalo? Víš, on táta je v tomhle děsivě přesný. Má skvělou intuici a málokdy se mýlí. Nesnesl bych, kdyby se ti něco stalo…“
Ryu
„Pro… Promiň… Vůbec jsem si to neuvědomil. Omlouvám se…“ pevně jsem se na něj tiskl a nechtěl ho pustit.
Cítil jsem, jak mi z ničeho nic vlhnou oči, ale netušil jsem proč. Vlastně se takhle o mě někdo bál poprvé v mém životě, a tak moc mi to dával najevo. Jak kdyby mi jeho slova výčitek dělala dobře.
„Už to neudělám. Jen… Chtěl jsem ti koupit tvoje oblíbené jídlo a nechtěl jsem tě budit. Byla to chyba. Vážně se omlouvám,“ políbil jsem ho a dál se na něj tiskl.
„Někdo… někdo je před domem. Moc jsem se bál, že jsi v nebezpečí. Je to jeden z otcových vozů,“ zabořil jsem tvář do jeho hrudi, když jsem cítil, jak se mi slzy svezly po tváři.
Kioshi
„Tys mi byl koupit kalamáry?“ pousmál jsem se a pohladil Ryu po vlasech. „Mám radost, že jsi na mě myslel, nevěděl jsem to. Ale přednější je teď tvoje bezpečnost, ano? Tak uděláme teda spolu tu večeři, ano?“
Pustil jsem ho, vzal tašku a zamířil do kuchyně. Než jsem se postavil k lince ještě jsem nakouknul z okna. Stálo tam několik aut. Když jsem se na ně zaměřil, tak mi bylo jasné, které Ryu myslí. Černé a jediné zahraniční značky.
„Jak vůbec ví, kde bydlím? A tak rychle? Nikdo za námi nejel,“ zamyslel jsem se. „Doufám, že je nenapadne nějaká blbost. Jestli ano, tak volám policii. I když je to tvoje rodina, Ryu.“
Ryu
„Už to ví od chvíle, kdy jsem jel k vám. Kde myslíš, že získali adresu farmy? Mají známé u policie, na všemožných úřadech. Prověřil si vše, a to je na tom to špatné," povzdechl jsem si, a ještě jednou se podíval z okna ven.
„Mám špatný pocit, že tohle táta není, protože by se sem hned vehnal jak hurikán. Neseděl by v klidu v autě."
Radši jsem se otočil a šel s Kiem vařit.
„Chtěl jsem ti udělat radost a místo toho..." ukázal jsem na pěkně vypadající kalamáry a šel je hned obalit a osmahnout.
Kioshi
„Tak jdeme na tu večeři,“ díval jsem se na Ryu, jak se vrhnul do vaření.
Musel jsem přiznat, že mi tím, co řekl, tak trochu zamotal hlavu. Když to není jeho otec, tak kdo vlastně? Možná bych měl zavolat Ayanovi a zeptat se na ty jejich praktiky?
A pak mi hlavou blesknul nápad. Sice hloupý ale přece…
„Hned jsem tu, Ryu, nic se neboj, jen tři minutky.“
Rychle jsem na sebe hodil ještě triko, popadl telefon a vyběhl jsem z bytu. Pár vteřin a byl jsem dole. Přes sklo dveří jsem namířil telefon na to auto, udělal dva snímky a rychle zase utíkal nahoru.
Jen jsem za sebou zabouchl dveře, už jsem vytáčel Ayanovo číslo.
„Posílám ti dvě fotky, můžeš mi prosím tě, zjistit, komu to auto patří? Když tak mi potom zavolej nebo pošli zprávu… Proč? Kde jsem to fotil? TO nepoznáš? U mě před domem, a vůbec se mi nelíbí, že tam postává a zřejmě už dost dlouho. Jo… dej mi vědět, hned ti to pošlu.“
Ukončil jsem hovor a poslal Ayanovi ty fotky.
„Tak, jdu ti pomoct s tou večeří, Ryu,“ vrátil jsem se zpátky do kuchyně.
Ryu
Nechápavě jsem se díval, jak Kio mizí a po chvíli se vrací zpět. Nevěděl jsem, kam utíká, ale když volal Ayanovi, došlo mi to.
„Neriskuješ taky docela dost? Nevíš, kdo to je, a může to být nebezpečné. Slib mi, prosím, něco, nebudeš se zbytečně vystavovat nebezpečí, ano? Moc se o tebe bojím,“ obejmul jsem ho a políbil.
Sice jsem měl ruce celé špinavé, jak jsem ještě krájel maso, ale moc se mi to líbilo, se takto na něj tisknout.
„Moc rád s tebou vařím. Tak nějak mám pocit, že jsme opravdová rodina,“ zamyšleně jsem se mu podíval do očí, a ještě jednou ho políbil.
„Víš, že jsi vážně pěkný muž? A… Jdu dál vařit,“ konečně jsem se probral a když jsem cítil, jak jsem zčervenal, radši jsem se hned otočil k lince.
Krájel jsem zeleninu a maso, které jsem házel na pánvičku. Měl jsem rád tuhle prosmaženou kombinaci, kdy je maso cítit masovou chutí a ne omáčkou. Vzal jsem kousek na hůlky a nasměroval to Kiovi do úst.
„Tak co tomu říkáš,“ usmál jsem se na něj.
Kioshi
„Víc nervóznějí bych byl, kdybych nic neudělal a nevěděl, co se tu děje. Což znamená, že z toho nervózní jsem,“ namítl jsem na Ryuovu žádost, abych nedělal nic nebezpečného. „Víš, jaká je výhoda mé profese? Nemůžu se zranit skalpelem, a to už je opravdu nebezpečné. Jsou tak ostré, že přetnou… No, raději nebudu pokračovat,“ vrátil jsem Ryu polibek.
Pochvala, že jsem pěkný muž, zvedla mé ego až na samý vrchol Fuji. A zase se červenal… Nikdy mě to nejspíš nepřestane bavit. Musím si toho užít, dokud se nebude cítit natolik jistý, že tohle jednou přestane.
„Je to moc dobré,“ přikývl jsem a sousto jsem s velkou chutí snědl. „Opravdu výborné.“
Jedl jsem, ale v duchu jsem přemýšlel nad tím, co nebezpečného mě může v mém domě čekat. Budu se muset s Ayanou domluvit na jedno odpoledne na saké, a probrat s ním, jak to vlastně v yakuze chodí. Na farmě to bylo celkem divoké. Ale to byla záležitost, která se týkala čistě yakuzy. Ale tady…
„Ty, Ryu,“ položil jsem hůlky a upřeně se na něj podíval. „Není možné, že ti před domem jsou tu kvůli tobě, a ne kvůli mně?“
Ryu
Podíval jsem se na něj a nechal si jeho připomínku projít hlavou. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a potom se podíval ven oknem na to auto, které tam stálo.
„Nejspíš budeš mít pravdu… Já… Dojdu se na ně dolů podívat. Stejně… Kdyby tu byli pro tebe, už by tě odvezli a na nic byl se neptali. Ti čekají na vhodnou chvíli,“ povzdechl jsem si a šel si do pokoje vzít mikinu.
„Za chvíli to vypni, ještě to nechávám dojít. Hned jsem tu,“ políbil jsem Kia a pomalu zamířil ke dveřím, abych mohl jít pryč.
Tak co, když se nebál on, proč bych měl já, když má nejspíš ve všem pravdu, a oni chtějí něco ode mě.
Kioshi
Díval jsem se na Ryu, jak odchází. Ještě na moment jsem zapřemýšlel, než jsem se rozhodl.
„Chvilka uplynula,“ vypnul jsem sporák. „Teď to necháme dojít. Já jdu s tebou.“
Nenechám ho jít samotného. Nevím sice, co můžu čekat, ale půjdu s ním. Nebudu mu do ničeho mluvit, ale bojím se ho nechat s nimi o samotě, i když je mi jasné, že v tom nejspíš umí chodit a rozumí těmhle věcem daleko víc ne já. Já o tom nemám ani páru, a ani nevím, jestli chci pochopit všechno, co se týká yakuzy. Ale jednou jsem si vybral Ryu a on je jejich součást…
Popadl jsem telefon, obul si boty a dohnal jsem Ryu ještě na chodbě.
„Nebudu ti do ničeho mluvit, ale půjdu s tebou, ať se ti to líbí nebo ne.“
Ryu
„Víš, že tě do toho tahat nechci, což je pro tebe lepší, jenže… Moc dobře vím, že mě stejně neposlechneš a půjdeš se mnou, to mi je jasné,“ pousmál jsem se a políbil ho.
„Jen… Jednu věc pro mě musíš udělat, to je nezbytné. Ať se stane cokoliv, nemluv. Pokud je to někdo z vyšších míst v Yakuze, nemluv… Ne proto, že bys nevěděl, co říct, ale ty nejsi od nás, mohli by to brát jako urážku, a oba bychom byli v nebezpečí. Ještě neví, že jsem s tebou, to ví jen moje a tvoje rodina, takže jakýkoliv neuvážený krok je šlápnutí do vosího hnízda. Věřím ti, tak prosím, věř i ty mě v tom, že vím, co říkám.“
Povzdechl jsem si a chytil Kia za ruku. Věděl jsem, že jeho podporu potřebuji, ale zároveň jsem se o něj bál. Přeci jen se absolutně neostýchal dát mému otci přes pusu. Vyšli jsme ven a zamířili k autu, které stálo opodál vchodu. Zaklepal jsem na dveře a čekal. Po chvíli se dveře otevřely, a já zůstal v naprostém šoku jen civět na osobu, která z něj vystoupila.
„Haru… Haruna?“ sykl jsem a nechápal, co tu dělá.
„Ryu a Kioshi, že? Nasedněte prosím do auta, boss si vás přeje vidět,“ ukázal výmluvně na zadní sedačky a otevřel k nim dveře.
Věděl jsem, že tohle odmítnout nemohu, ale pro jistotu jsem se ještě podíval na Kia a trochu od něj poodstoupil, aby mohl odejít.
„Pffff… Pořád chráníš ty, co to nepotřebujou, co? Asi ti nestačilo, co jsem řekl na té farmě, že? On nemusí, ale ty pojedeš. Boss prosil o tvoji návštěvu, takže odmítnutí se rovná…“ mluvil dál, a přitom se křenil, ale já ho zastavil.
„Vím, co je moje povinnost, a od tebe to slyšet nepotřebuji,“ povzdechl jsem si a nastupoval do auta.
Přesto všechno, jsem nepřestal doufat v to, že si to Kio rozmyslí a nepojede se mnou.
Kioshi
Jen jsem mlčel, když mi Ryu vysvětloval, co můžu a co ne. Poslouchal jsem ho opravdu pozorně, ale vlastně jsem se toho moc nedozvěděl. Nějaké postavení a podobný věci mi jsou jasné i bez tohohle.
Tak jako u nás má otec absolutní slovo, tak chápu že u nich je to podobné. A je pravda, že my…
Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil, a pak jsem promluvil.
„Stejně jako má u vás Boss hlavní slovo, tak u nás je to můj otec. Myslím, že jsi měl možnost se s ním setkat. A on nám rozkázal zůstat doma a nikam nevycházet, dokud se nevrátí, nebo dokud nepřijede bratr. Slyšel jsem, že i s ním jsi měl možnost se setkat. Tak abych to zkrátil, porušil jsem otcův rozkaz a Ryu, protože teď bydlí se mnou, tak ho neuposlechl taky. Nicméně mu nemůžu bránit v tom, aby plnil své povinnosti vůči své rodině. Na druhou stranu ho nikam nepustím samotného. A pokud tedy chceš, aby Ryu jel k vašemu bossovi máš dvě možnosti.“
Na moment jsem se zastavil, abych udělal pomlku v mém dlouhém monologu a mohl se nadechnout. Haruna jen stál a mlčel. Ale na druhé straně to vypadalo, že nemá daleko k tomu, aby mě praštil. Ryu po mně chtěl, abych mlčel, ale to já neudělám.
„První možnost je,“ chytl jsem Ryu za ruku, vytáhl ho z auta ven a posunul ho za sebe. „Pěkně si počkáte, až přijede můj otec, pak ho požádáš o svolení, a s největší pravděpodobností by jel s Ryu. Druhá možnost je, že pojedu já. Ale vyprošuji si jakékoliv nevhodné chování vůči mne nebo Ryu. A pokud máme jet, pochybuji, že by se bossovi líbilo, když už je tak vážená osoba, že bychom se před ním ukázali takhle,“ ukázal jsem na své domácí oblečení a Ryu byl také oblečen jen tak na vyběhnutí ven.
Rychle jsem se kolem sebe rozhlédl a pak jsem popadl Ryu za ruku a potáhl ho na tři kroky dál od auta.
„Pokud bys měl s tím, co jsem řekl problém a chtěl nás donutit násilím, rozhlédni se kolem sebe. Je mi jedno co jste zač, ale něco takového by určitě neušlo náležité pozornosti,“ mávl jsem rukou kolem sebe a ukázal na celou ulici, kudy procházelo celkem dost lidí i přesto, že byla sobota odpoledne.
„Máš třicet vteřin na to, aby ses rozhodl. A prosím bez urážek a sprostých slov,“ otočil jsem ruku tak, abych viděl na hodinky. „Čas běží…“