Chyba

Chyba

Zvedl jsem se z křesla, hodil na sebe rifle a lehké tílko. Víc nebylo třeba. Venku byla letní noc a já ji hodlal využít k tomu, abych se zabavil. Abych zahnal smutek ze samoty. Bylo mi jedno kde. Bylo mi jedno s kým. Stačilo mi nějaké potěšení. A bylo mi jedno, jestli by se to mému protějšku líbilo nebo ne. Protože takhle jsem svou samotu zaháněl již víckrát.

Zamířil jsem do jednoho z nočních podniků. Usadil jsem se nakonec baru, kde jsem měl rozhled na celý lokál. Se skleničkou vodky v ruce, jsem se rozhlížel kolem sebe a hledal. Hledal jsem zábavu pro dnešní večer.

Potřebuji zapomenout a zahnat to prázdno. Aspoň na chvíli. A na tyhle stavy mám svůj vlastní způsob, který mi vždy pomůže.

Na tanečním parketu se svíjelo pár jedinců, kteří měli dobrou náladu, Ale ani jeden z nich mě ničím nezaujal. Jen se předváděli, jak hezky umí kroutit zadkem. O takové jsem nestál. U jednoho stolku seděla parta, která se bavila až moc hlučně. Tak tihle pro mne nebyli. Pak se můj pohled zastavil u stolku až úplně v rohu. Seděl tam sám. Smutek v očích. Řekl bych, že se mu leskly slzama. Ale co já vím. V tomhle světle je všechno vidět jinak.
Chvilku jsem ho pozoroval. Dopil jsem svou vodku a objednal další. Dvakrát. Vzal jsem obě skleničky a zamířil si to na konec baru. K němu.
„Bavíš se?“ zeptal jsem se.
Hloupá otázka. Jeho pohled, který ke mně nakrátko zvedl, nebyl veselý. Jen mírně zavrtěl hlavou a dál se pak díval do své prázdné sklenky.  Postavil jsem před něj jednu skleničku a svojí jsem si k ní přiťukl.
„Na zdraví,“ napil jsem se.
Chvilku jsme mlčeli. Já však potom začal mluvit. Pokládal jsem otázky, ale jeho odpovědi byly jen pokývání či zavrtění hlavou.
Po dalším panákovi, kdy přede mnou stály již tři prázdné skleničky a před ním dvě plné a jedna z poloviny nedopitá, se najednou zvedl.
„Musím jít.“
„Doprovodím tě,“ postavil jsem se. Ztratil jsem s ním už dost času, abych ho teď nechal odejít jen tak.
„Chci být sám…“
„Lepší než samota, je být ve dvou.“
Jen krátce na mne pohlédl, pak se bez řečí ubíral k východu. Bral jsem to jako souhlas. Pomalu jsem ho následoval. Rušnou ulici, zaplněnou lidmi, dychtící po zábavě a bary na každém kroku, vystřídaly klidnější místa. Šli jsme vedle sebe mlčky. I přesto, že jsme strávili nějaký čas v zakouřeném baru, voněl. Vzdálenost mezi námi se zmenšovala. Skoro jsem se v jeden moment k němu tiskl a nasával jsem jeho vůni, která tak lákala.
Najednou se zastavil.
„Proč jdeš se mnou?“ opřel se o zeď s oprýskanou omítkou. Překřížil si ruce na prsou a snad poprvé se do mých očí zabodl upřeným pohledem.
Stáli jsme v úzké, potemnělé uličce, kde jediné světlo vydávala lampa úplně na konci a protahovala stín někam do ztracena.
„Abys nebyl sám…“ odpověděl jsem po chvilce vzájemného dívání se do očí. Přistoupil jsem k němu a jednou rukou ho chytil pod bradou.
„Máš rád samotu?“ zeptal jsem se.
Jen se pousmál, ale neodpověděl. Povolil svůj napjatý postoj a jednou rukou mě chytil za zápěstí ve snaze dát mou ruku pryč. Pevněji jsem sevřel jeho čelist a naklonil se až k němu. Druhou rukou jsem pevně chytil tu jeho, strhl ji dolů a přitiskl mu ji k tělu.
„Co takhle trochu zábavy?“ zeptal jsem se a olízl jeho tvář.
Cítil jsem, jak jeho ruka cukla ve snaze se mi vytrhnout, a druhou se mi zapřel o hruď, aby mne odstrčil.
Pro mne to znamenalo povel k akci. Rychle jsem ho chytil za obě ruce, zkroutil mu je za záda. I přes jeho odpor jsem ho otočil zády k sobě a tvrdě ho narazil na zeď.
Pevně jsem sevřel jeho obě zápěstí jednou rukou. Jeho tvář se odírala o zaprášenou omítku a její prach tvořil pravidelné obláčky pod jeho rychlým oddechováním.
Mlčel. Nic neříkal. Jen dýchal rychle jako pes.
Přitiskl jsem se na něj a volnou rukou mu bez váhání zajel do jeho rozkroku. Několikrát jsem ho promnul, dokud jsem neucítil, že začíná tvrdnout.
Stejně jako já.
Otíral jsem se svou pevnou erekcí o jeho zadek. Vzrušení nastupovalo neuvěřitelnou rychlostí. Povolil jsem na moment sevření jeho ruk jen proto, abych mu je přitlačil na zeď nad jeho hlavou.
Cukal sebou, snažil se mě odstrčit, ale měl jsem převahu. Držel jsem ho pevně a již nekompromisně na něj zaútočil, ve snaze ukojit svou momentální potřebu, která naplno ovládla můj mozek. Jen rozepnutí knoflíku u jeho kalhot mi stačilo, abych mu je nedočkavě serval dolů. Promnul jsem jeho hýždě. Mačkal jsem střídavě obě jeho půlky a pak nedočkavě zajel mezi ně. Surově jsem mu natlačil prsty do jeho konečníku.
Neposlouchal jsem nesouhlasné „Ne.“ Neposlouchal jsem jeho prosby, abych ho nechal. Teď jsem chtěl jen jedno.
Párkrát jsem i přes jeho protesty povytáhl prsty a zas je prudce zatlačil dovnitř. Jeho svírání o něco povolilo a já byl v tu chvíli spokojený.
Rychle jsem si rozepnul poklopec a vytáhl svůj tvrdý penis, abych ho nejdříve promnul v ruce navlhčené vlastními slinami a pak se s ním natlačil na jeho zadek. Snažil se mi uhnout, ale já ho pevně chytil kolem pasu a přitáhl k sobě.
„Jestli se neuklidníš, bude tě to bolet,“ zavrčel jsem mu do ucha a surově ho do něj kousl.
Jeho výkřik se nesl tichou uličkou, když jsem do něj najel napoprvé skoro celý. Jen na vteřinu jsem se zastavil, abych rozdýchal ten prvotní pohlcující pocit, ale vzápětí jsem si ho již bral podle svého.
Bezohledně. Nehleděl jsem na to, jak se pode mnou třese, jak se snaží vytrhnout ruce z mého sevření. Ještě víc jsem stiskl jeho zápěstí a přitlačil je oprýskanou zeď.
Jeho tělo naráželo na stěnu podle mých rychlých přírazů. Odíral si tvář o hrubou omítku a jen se zavřenýma očima prosil, abych ho pustil.
Svíral mě v sobě, ale já na to nehleděl. Ještě víc mě to nabudilo a přinášelo neskutečné vzrušení. Pravidelné pohyby postupně uvolnily jeho svěrače a zvlhnutí usnadnilo mé přírazy.
Už neprosil. Jen s tichým oddechováním a občasným bolestným zasténáním přijímal můj útok.
S posledními záškuby jsem ho pevně chytil pod břichem a narazil si ho na sebe vší silou. Zůstal jsem stát skoro nehnutě, jen můj penis se škubavými pohyby uvolňoval veškeré napětí, které ve mně doposud bylo. Zapíral jsem se o stěnu, tlačíc na ní stále jeho ruce, abych nešel dolů k zemi i s ním, jak intenzivně jsem prožíval svůj orgasmus.
Mé napětí pomalu ustupovalo. Povolil jsem sevření jeho břicha, a když jsem ho chtěl pustit, zavadil jsem o jeho pevnou erekci, která také propouštěla první známky vzrušení na povrch.
„Za to, že jsi podržel, dostaneš odměnu,“ přiblížil jsem se k jeho krku a několikrát ho do něj kousnul.
Chopil jsem se jeho penisu a začal ho rychlými pohyby třít. Z jeho úst vycházely čím dál hlasitější steny, stále se třásl a já v tuhle chvíli nevěděl, zda pořád strachy, či tím, jak prožíval své vyvrcholení.
Mezi prsty mi procházelo jeho teplé sperma a dopadalo na zeď. Snad bezděky se s hlasitým zasténáním proti mně prohnul a já jeho krásnému zadku ještě věnoval několik přírazů na dokonání všeho, než jsem ho pustil a on se po stěně sesunul k zemi na kolena. 

Chvíli klečel, opřený rukama o zem a rychle oddychoval. Díval jsem se na něj, na jeho odhalený zadek a v duchu si říkal, že tenhle bych rád ojel znovu. Nejspíš do toho baru ještě někdy zajdu…
Zatím co já se upravoval, on se otřel kapesníkem, který jsem po něm hodil. Zvedl se a roztřesenýma rukama si natáhl kalhoty a upravil se. Stál jsem za ním a pozoroval ho.
„Vidíš… ani to nebolelo a ještě sis užil,“ podíval jsem se na malé fleky, které ulpěly na omítce, a hustota jeho semene jim nedovolovala stéct.
Povzdechl si a pomalu se otočil. Jeho oči se zabodly do mých.
Chtěl jsem v nich vidět strach, možná znechucení….?
Ale jaké bylo mé překvapení, když jeho pohled byl naprosto klidný a koutky jeho úst se pomalu zvedaly do úsměvu. Nebezpečného úsměvu.
„Máš pravdu. Užil jsem si,“ přistoupil ke mně blíž a třas jeho rukou náhle zmizel jako mávnutím proutku. V tomhle momentě se zdál být zcela klidný. 
Na okamžik mě to zarazilo, ale ve své bláhovosti a naivitě jsem tomu vzápětí již nevěnoval pozornost.
Chyba… Velká chyba…
„Takže to byla jen hra?“ usmál jsem se také. „Máš rád, když ti to někdo udělá tvrdě? Když tě někdo znásilní? Klidně to můžu zopakovat. Kdykoliv…“
„Myslím, že to nepůjde,“ přitiskl se na mé tělo a pevně mě objal. Zvedl hlavu, aby mě mohl políbit.
Ale já nechtěl. Nemám rád typy, co se podbízejí a žadoní o sex… Tohle vážně ne. Já si určím, kdo, kdy a jak… Když ten druhý skučí a sténá, když prosí, abych byl jemnější, jsem spokojený…  
Chytl jsem ho za ruce, chtěl je rozpojit.
On však stál jak přikovaný a ani se nehnul. Jen se jeho ruce ještě víc zapřely, abych ho nemohl od sebe odstrčit.
„Jestli se neuklidníš, bude tě to bolet,“ zopakoval s úsměvem větu, kterou jsem mu řekl já před chvílí.
„Chceš si hrát?“ zamračil jsem se.
Adrenalin v těle začal znovu stoupat neuvěřitelnou rychlostí a já začal mít vztek. Silně jsem stiskl jeho zápěstí, až ho to muselo zabolet a konečně mu ruce rozpojil od sebe. Snad ani vteřinu netrvalo a já ho znovu přirazil ke zdi, až prudce vydechl.
„Chceš, abych to zopakoval?“ zavrčel jsem a přiblížil se až k jeho obličeji. „Klidně, ale už neodejdeš po svých!“
Na moment se mi zadíval do očí, ve kterých jsem zahlédl… Výsměch?
„Ty budeš ten, kdo odsud neodejde po svých,“ zašeptal a na moment přitiskl své rty na mé.
Nelíbám se. Ne s nikým, koho si beru jen tak na ulici v tmavém koutě, opřeného o zeď.
V momentě, kdy jsem cuknul hlavou dozadu, jsem jen otevřel oči do široka v němém údivu.
Kdy se to stalo? Kdy přišli? Neslyšel jsem je. Proč jsem nepostřehl, že se něco děje? Byl jsem si opravdu sám sebou tak jistý?
Silná rána do hlavy mě omráčila a já se bez hlesu sunul dolů. Jeho ruce mě zachytily a zmírnily pád na tvrdou zem.
Na chvíli jsem byl mimo sebe. Když jsem se probral, otevřel jsem oči a vedle sebe zahlédl další dva páry nohou. Díval jsem se na ty tenisky a nechápal. Jedny z nich tvořily stopy od mé krve.
Mírně jsem se pohnul a chtěl se dotknout hlavy, která mě neskutečně bolela. Až tak, že jsem měl problém nechat oči otevřené.
„Zůstaň ležet,“ ozval se známý hlas a on si ke mně přidřepl. Objevil se v mém zorném poli a já zíral na jeho škodolibý úsměv.
„Říkal jsem ti, že neodejdeš po svých. Nevěřil jsi,“ usmál se ještě víc a konečky prstů se dotkl mé krvácející rány. Naklonil se až ke mně. „Byl jsi skvělý. Mám rád tvrdý sex. Možná jednou… někdy to zopakujeme?“ políbil mě na tvář. „Díky za všechno,“ v jeho ruce se objevil svazek bankovek a vedle mne dopadla má otevřená peněženka a vedle ní doklady a karty, které jim evidentně byly k ničemu. 
„Tak jdem!“ ozvalo se za mnou vesele. „Můžeme pařit celou noc. Chtělo by to víc takových, co nosí tolik peněz po kapsách!“
„Tak zas někdy,“ políbil mě ještě jednou a pak se zvedl a jeho nohy mi zmizely z dohledu.
Slyšel jsem vzdalující se kroky doprovázené jejich rozhovorem.
„Tak co? Byl dobrej?“
„No, dalo se.“
„Byl lepší než ten minule?“
„To bych řekl, že ne… Tenhle byl… Jiný, zkušenější, lepší…“
„A v čem? Vypadáš, jako bys prošel bitkou.“
„No právě. Takhle to mám nejra-“
Víc jsem toho neslyšel. Oči upřené do zdi před sebou, na které bylo jeho zaschlé sperma, se mi pomalu zavíraly. Nořil jsem se do tmy s poslední myšlenkou, otázkou...

Kde jsem, kurva, udělal chybu?

Chyba

xD

Yuuki-Lawrence | 20.10.2015

To bola taká krásna karma ! xD Stavím sa, že by ho pokojne znásilnil a bolo by mu jedno, či mu tým ublíži - toto má za to :D Pobavila som sa, vážne xD Thank you :-)

Re: xD

topka | 23.10.2015

Karma je pěkná mrška, ale vždy naděluje spravedlivě. :) To m i připomíná jeden seriál o karmě - komedie - je super, ale i kdybych mě zabila, nevzpomenu si na název.
Jsem ráda, že se ti povídla líbila. Děkuji :)

hihi

katka | 04.10.2015

no tady mám chuť na něho zavolat , změň přístup jo každá sranda něco stojí

Re: hihi

topka | 23.10.2015

joo, tak volej.. Jen nevím, jestli by tě poslouchal. :) Ale je to tak, vše se vrací, dobré i zlé :)

Přidat nový příspěvek