Nikko
Cítil jsem příjemné teplo, a já se k němu podvědomě tiskl a zahříval se o něj. Bylo mi moc dobře, a když se ozvalo zaklepání na dveře, jen jsem zavrčel. Nechtělo se mi vůbec vstávat, i když byl jasný den. Slunce bylo vysoko nad hlavami a nejspíš většina lidí právě obědvala.
Klepání na dveře se ozvalo znovu a tentokrát důrazněji.
„Pane, máme pro vás zprávu,“ ozval se za nimi hlas z jednoho ze stráží.
Trochu s nevolí jsem se opatrně zvedl, abych nevzbudil Kaneho. Přehodil jsem přes sebe pokrývku, kterou jsme měli skopnutou až u nohou a šel jsem ke dveřím.
„Co je?“ zavrčel jsem, jen co jsem otevřel dveře, protože jsem tohle probuzení nesl opravdu nelibě.
Strážce za dveřmi už otvíral pusu, ale když zjistil, že tam stojím já a ne Kane, zarazil se.
„Pro-promiňte, pane,“ vykoktal ze sebe omluvu. „Netušili jsme-“
„Co potřebujete? O jaký vzkaz jde? Vyřídím to,“ byl jsem netrpělivý, protože se mi mezi dveřmi rozhodně stát nechtělo.
„Kane se má dostavit k hlavnímu rádci. Hned,“ řekl opatrně jako by měl strach, že se rozčílím.
„Vyřiďte správci, že v tuhle chvíli má jednání s princem. Přijde, až ho propustím,“ pokynul jsem rukou, aby odešli. Jen nakrátko pohlédli na mou ruku, na které stále byly vidět ornamenty, ale pak odešli.
Zavřel jsem potichu dveře a na moment jsem se zarazil.
Kde se ve mně vzala tahle rozhodnost? Nikdy jsem takhle s nikým nejednal. I když jsem byl slušný, ale přesto odměřený. No co, neměli mě vzbudit.
Došel jsem potichu zpátky k posteli a zastavil se u ní. Díval jsem se na Kaneho, jak pěkně spí, roztažený skoro přes celou postel. Byl nádherný. Krásný muž, který patří jen mě. Pozoroval jsem jeho dokonalé tělo. Každý sval i jeho tvář. Uměl jsem si i představit nádhernou barvu jeho očí…
Deka z mých ramen pomalu klouzala, jak jsem povolil její sevření. Čím víc jsem se totiž na něj díval, tím víc jsem toužil se ho dotknout. Sáhnout si na každý kousek jeho těla. Ochutnat ho, přivonět si k němu….
Opatrně jsem si nad něj přiklekl, natáhl jeho pach a rychle jsem se musel opřít o ruce, jak se mi z toho zatočila hlava. Jeho vůně byla tak omamná. Naplno mě pohltila a já byl v tu chvíli ztracen.
Takhle voní láska? Takhle voní touha?
Sklonil jsem se k němu a jemně mu olízl tvář, bradu, krk. Postupoval jsem níž, zanechával na jeho horké kůži otisky svých rtů a nebyl jsem k zastavení.
S každým dalším polibkem se na mně hrnulo vzrušení z toho, jak jsem se ho mohl dotýkat. Chtěl jsem ho… Chtěl jsem ho mít…. Hned teď a můj penis s tím souhlasil, když se pomalu, ale jistě stavěl do pozoru. Ruce se mi mírně třásly, když jsem konečky prstů zkoumal jeho tvrdé bradavky…
Můj vzrušený dech jsem zadržoval, avšak těžko jsem zabránil té touze, která mě naplno začala pohlcovat.
Kane
Měl jsem nějaký zvláštní pocit, že mě ve snu něco olizuje a... Hmmm... Docela se mi ten sen líbil, ale jaké bylo překvapení, když jsem otevřel oči a spatřil Nikkův výraz. Moje srdce začalo šílet, a jako na povel mi celým tělem projelo vzrušení, až mi postavilo penis mezi nohama. Jen jsem pohledem sjel na jeho úd a musel jsem uznat, že tohle tělo mě nikdy nepřestane lákat.
Chtěl jsem ho okamžitě popadnout a svalit na postel tak, abych si s ním pohrál, ale nějak se mi ta vášeň v jeho pohledu, kterým mě sváděl, dostávala pod kůži. Zatoužil jsem po něčem jiném. Po tom, aby se mě dotýkal a ukázal mi, jak hezky se o mě dokáže postarat i on. Jak by se na mě jeho tělo vyjímalo a já přitom nemusel hnout ani brvou. Strašně mě to rajcovalo a chtěl jsem vědět, jaké to je.
Usmál jsem se a olízl si rty.
„Jen pokračuj Nikko, je to příjemné. Chceš něco, co ti můžu dát?"
V očích mi musely jiskřit plamínky, jak moc jsem to chtěl. Jeho... Všechno... Hlavně se znovu spojit. Nějak mě popadl pocit, že nám znovu začíná období páření, které bylo tak nepříjemně přerušeno a hlavně... Nikko se nějak změnil. Už to nebylo dítě, které neví, co chce, ale muž, který mě přitahoval o to víc. Konečně se stavěl na vlastní nohy.
Nikko
Trhnul jsem sebou, když Kane promluvil. Jako by mě nachytal na hruškách, nebo když jsem jako malý kradl koláčky v kuchyni a přistihla mě kuchařka.
Na moment jsem ztuhnul a určitě se i začervenal, protože jsem cítil, jak mě polilo horko. Ale když já si prostě nemohl pomoct. Bylo to silnější než já. A pořád je.
Ale tuhle příležitost si prostě nemůžu nechat ujít.
Posunul jsem se nahoru, abych viděl Kanemu do očí. Jejich tmavě modrá barva mě vtahovala a já měl pocit, že kdybych se do nich díval o něco déle, že se v nich utopím.
„Já…“ zamumlal jsem tiše. „Já… chci tebe. Chci tě ochutnat. Chci vědět, jak chutnáš,“ mluvil jsem nerozhodným hlasem, a abych zabránil jeho čemukoliv, co by mi to mohlo překazit, přitiskl jsem rychle své rty na jeho. Vnutil jsem mu svůj jazyk, ale jen na chvíli, protože jsem chtěl teď ochutnat něco jiného.
S mírným třasem v rukách jsem putoval po jeho těle. Dotýkal se znovu jeho kůže, abych si připomněl, jak příjemné to je a pak i svými ústy jsem se přesouval níž. Zanechával jsem na jeho pokožce značky po svých rtech a jazyku. Neopomněl jsem poškádlit i jeho bradavky, maje na paměti, co tohle dělá se mnou, a doufal jsem, že i Kanemu se to bude líbit. Stiskl jsem jednu jemně mezi zuby a podráždil ji špičkou svého jazyka, zatím co druhou jsem tiskl mezi prsty.
Vhánělo to do mého těla další dávky vzrušení, i když jsem to tentokrát nebyl já, koho bradavky takhle opečovávany. Cítit pod jazykem ten tvrdý hrbolek, jeho zkrabatělé dvorce, bylo prostě neskutečné a já si to snad užíval víc, než Kane.
Jen s velkým sebezapřením jsem se od nich odtrhnul a pokračoval níž. Sunul jsem se po jeho těle, až musel cítit, jak se o něj otírám svou pevnou erekcí, která za sebou zanechávala vlhkou cestičku od svých prvních kapek touhy.
Prohrábl jsem chloupky, které tvořily hranici k objektu, kde si to už žilo svým vlastním životem.
Políbil jsem ho na špičku, ale pak jsem zvedl hlavu s otázkou v očích.
„Můžu?“ netrpělivě jsem ho stiskl v dlani.
Kane
Tak ochutnat?
Tohle bylo ale opravdu víc, než jsem si vůbec dokázal představit. Vidět Nikka takhle rozpáleného, dělalo s mým tělem divy. Hlavně když si pohrával s mými bradavkami, o kterých jsem si dodnes nemyslel, že by mohly být tak citlivé, ale jsou. Vnímal jsem otření jeho jazyka o ty tvrdé výběžky a elektrizující pocit, který se mi ve vlnách převaloval v těle. Vášeň mi projížděla tělem a vše ve mně se jen třáslo touhou po jeho zadečku a tím, jak ho slyším pod sebou sténat. Ovládal jsem se, ale bylo to na hraně mého vlastního šílenství.
Celé mé tělo křičelo, abych ho povalil na záda a okamžitě mu ukázal, kdo je tu ten, co v posteli vládne. Jenže stejně tak, jsem chtěl, aby pokračoval a já mohl pocítit i jeho horká ústa, jak pohlcují můj penis a dávají mi tu rozkoš, jakou já jemu dal tolikrát. Nadzvedl jsem hlavu a podíval se na něj, což jsem neměl dělat. Ucítil jsem, jak mi to v penisu párkrát zaškubalo, jako by měl svůj vlastní mozek a řekl, že to rozhodně chce. Musel jsem se zprudka nadechnout, abych to vůbec dokázal v sobě udržet, jinak by nejspíš už teď měl Nikko bílou tvář od mého sperma. Ale dokázal jsem to. Jenže ten pohled mezi moje nohy na jeho tvář a tělo... Bože... Byl tak krásný.
Kane! Kane! Kane, ne! Nechej ho! Dopřej mu také zábavu, ale jen v mezích. Mezi své nohy ho nepustím, na to jsem moc velký zvíře, které musí mít navrch.
Proč? To nevím, ale moje pudy jsou nebezpečné, Nikko je ještě zcela nezažil. Jsem alfa samec a takového mě musí brát, nevím, co bych mu udělal, kdyby se jen pokusil o změnu rolí.
„Nemůžeš, ty musíš, Nikko!"
Nikko
Ani nevím, jestli mi to dovolil nebo ne, protože jsem se hned sklonil k jeho klínu. Promnul jsem jeho penis v ruce a stáhl mu kůžičku až pod žalud. Dotkl jsem se ho znovu opatrně rty, a když neprotestoval, olízl jsem ho. Na jazyku mi ulpěla jeho vlhkost.
První chuť, kterou si chci zapamatovat.
Už jsem víc neváhal. Jeho chlouba pomalu mizela v mých ústech a já si užíval každý kousek toho, co mi poskytoval.
Pamatoval jsem si, co všechno mi Kane dělal. A taky jsem si pamatoval, kam mě to všechno dovedlo.
Opatrně jsem zkoušel vše. Olízl jsem ho několikrát po žaludu i po celé délce. Přidržoval jsem si ho rukou s občasným třením. A když jsem viděl, že neprotestuje, nasál jsem ho do svých úst. Podvědomě jsem se snažil schovávat zuby, abych ho nekousl, či neškrábnul svými upířími špičáky. Těsně jsem ho obemknul svými rty, aby tlak na jeho penisu ještě zesílil a pak už mi nebránilo nic v tom, abych ho pravidelnými pohyby hlavou dostal do stavu, v jakém jsem byl i já.
Aby po mně toužil tak moc, že si mě vezme. Ale teď… teď chci ochutnat vše až do poslední kapky. Chci vědět, jak chutná můj muž.
Bral jsem si každou kapku, kterou propustil a nehodlal jsem se toho vzdát.
Jednou rukou jsem si ho přidržoval, druhou rukou jsem ho hladil po stehně, po slabinách a podbřišku.
Tak jsem se do toho vžil, že jsem ho přestal sledovat. Samotného mě to vzrušilo natolik, že jsem se svou erekcí až bolestivě otíral o matraci a kdybych neměl plnou pusu, nejspíš bych už vzdychal nahlas.
Kane
Přivřel jsem oči, když mě jeho ústa naplno pojala do sebe a jeho rty se stáhly, aby mě pevně obemkly už tak nadržený penis. Cítil jsem každé otření jeho jazyku, nebo jak se jeho patro drsně opírá do mého údu, když s ním vyjíždí ven ze své pusy. Zatajoval se mi dech pokaždé, když mě vsával do těch horkých úst a dopřával mi tím další vlnu vzrušení, která naprosto drtila mé tělo. Svaly se mi stahovaly a moje pánev se neudržitelně napínala proti němu, aby mohla víc přijímat tu slast z toho, jak mě dráždil.
Kousl jsem se do rtů, když už jsem to nevydržel a s napětím celého těla, kdy jsem málem vyrval pelest z postele, jsem mu do pusy dal všechno sperma, co jsem mohl v sobě vůbec mít.
Dopadl jsem tvrdě na postel a nechával v sobě doznít orgasmus, který byl snad ještě intenzivnější, než kdy před tím.
Pomalu jsem otevíral oči a cítil, jak tmavě modře září, pro něj... Pro nás. Nikkova značka mě pálila a ukazovala se na světě jako zlatý vlk. Když jsem se na Nikka zadíval a cítil, jak se otírá o mou nohu jeho napnuté mužství, nějak mě to všechno pohltilo a já jej popadl za ruce a převalil na záda.
Vyhoupl jsem se nad něj a zadíval se do těch krásných dvoubarevných očí.
„Jsi to nejhezčí, co mi mohl život dát a nemíním nikomu dovolit, aby mi to vzal…" zavrčel jsem mu do ucha, než jsem ho do něj pořádně kousl.
Protáhly se mi špičáky a já cítil, jak se ve mě probouzí ten upír, kterého mi Nikko daroval. Olízl jsem jeho ladný krk a zakousl se do něj. S prvním douškem, který jsem nasál, jsem se znovu vzrušil. Jako kdyby mi do těla vjel nový život. Roztáhl jsem mu nohy a napasoval se mezi ně. Prsty jsem zkusil, zda mě přijme, a když jsem zjistil, že je vlhký, jako kdybychom to dělali před minutou, okamžitě jsem je vytáhl a sám se mu do jeho dírky vjel jak nezastavitelné zvíře, které lační jen po jeho těle.
„Nikko, chci tě!" rozvibrovalo se mým hrdlem, jako kdybych jemně vrčel.
Nikko
Tak jsem se do toho položil, že jsem zapomněl na okolní svět. Když jsem ucítil první várku jeho tepla, která mi zaplnila ústa, lekl jsem se, ale vzápětí jsem se vzpamatoval a to všechno co mi mohl darovat, jsem si bral plnými doušky. Nechtěl jsem ho pustit za žádnou cenu.
Je můj. Tohle je moje. A… Chutná… Chutná moc dobře. Tohle je to co jsem chtěl a co mám.
Propínal se pode mnou a já jen zapřel ruce o jeho tělo, aby mi nevyklouzl, dokud z něj nevysaju i tu poslední dávku. Snad poprvé jsem si mohl užít jeho orgasmu při plném vědomí.
Po očku jsem sledoval, jak to prožívá, jak se snaží zadržet své sténání, jak svírá tyčky pelesti… Tak moc mě to vzrušovalo. Tak nádherný pohled to byl….
Když jeho tělo povolilo a on ztěžka, rychle oddychujíc, dolehl na postel, ještě jsem olízl tu jeho nádhernou stále pulsující chloubu a pak ji ještě několikrát spokojeně otřel v dlani.
Ale to, co se na mě v tom momentě jeho vyvrcholení vrhlo, jak vzteklý býk, mě bodalo rohama do slabin a já měl pocit, že když se ještě jednou otřu o tu zatracenou matraci a udělám se také. Plachta pode mnou už byla vlhká, stejně jako Kaneho noha, o kterou jsem se občas bezděky otřel. Tak moc jsem toužil po uspokojení, že i má dírka netrpělivě pulsovala, stahovala se a povolovala a vlhla… Tak moc jsem zatoužil, aby do mě vstoupil, abych cítil jeho plnost v sobě, aby si mě vzal…
Jako by vyslyšel mé prosby, převalil mě náhle na záda a zalehl mě.
Zavrčel mi do ucha pár slov, které jsem sotva vnímal a pak mě do něj kousnul. Vykřikl jsem, jak silně mnou projela vlna vzrušení. Zasáhla mé tělo, projela mnou jako blesk od hlavy až k nohám. A když se jeho zuby zabořily do mého krku, byl jsem naprosto ztracen. Můj penis už nemohl být tvrdší, stále propouštěl své vlhko na povrch a já jen skučel, jak moc jsem toužil po jeho dotyku. Tak moc, že mě pohlcovalo horko čím dál víc.
V momentě, kdy do mne tvrdě přirazil, jsem byl v koncích. Mé hlasivky vydávaly neidentifikovatelné zvuky a horko, které mne spalovalo uvnitř, vycházelo na povrch.
Třásl jsem se a, s každým dalším přírazem tomu víc a víc propadal. Každé otření o mé stěny, o můj hrbolek rozkoše, mě bralo do jiného světa. Zatl jsem své drápy do jeho zad a vlčí uši, které se mi objevily, jsem jen tiskl k hlavě.
Nikko, chci tě, ozývalo se v mé hlavě stále dokola.
Taky ho chci, teď, potom, napořád…
Prohýbal jsem se proti němu, sténal jsem, vykřikoval jeho jméno a nechával všechno plynout, jak mi velela má touha. Naše těla začaly obalovat mé plameny. Ne divoce a nekontrolovatelně jako poprvé. Ale opatrně, dopřávajíc nám svou náruč v naší blaženosti, kterou jsme spolu prožívali.
Kane
Bylo to, jako kdyby na světě nebyl nikdo jiný jen my dva. Naprosto izolovaní od všeho okolo nás, se naše těla spojovala a rozdělovala v setině okamžiku, aby bez sebe nebyla ani chvilku, o kterou by se připravila.
Nedokázal jsem se držet při smyslech, v hlavě jsem měl jen Nikka a jeho hlas, který přiškrceným hlasem plným vzrušení křičel mé jméno. Tím mi dopřával ještě větší pocit vzrušení a já cítil, jak moc se mi penis napíná v jeho těle a otírá se o ty úžasně vlhké stěny, které se svírají a povolují podle tempa, který já sám udávám.
Jeho horká krev plnila má ústa, jak nejlepší víno, které jsem kdy pil, ale tohle bylo jako pití pro bohy. Byla sladká a hladila můj jazyk, sjížděla do mého hrdla tak lehce, že žádná kapka nemohla zůstat opuštěna na jeho kůži. Přestal jsem sát, když mě to celé naplno pohltilo a jeho plameny zahřívaly naše těla, jako by z nich chtěly udělat jedno.
Tohle bylo naprosto nekontrolovatelné a vzbuzující doposud neprobuzenou vášeň, která se tiše schovávala, vyčkávajíc na tento okamžik. Vyjel jsem tesáky z jeho hrdla a ještě to místo patřičně olízl. Poté jsem se pustil do líbání jeho ještě sladších rtů, které jsem musel mít... Vlastnit... Být s ním ještě víc.
Jednu ruku jsem stáhl mezi naše těla a stejně jako jsem se pohyboval v jeho zadečku, jsem pohyboval i rukou na jeho penisu. Přejížděl jsem po celé délce a vždy na moment stiskl jeho dokonale tvrdou a přitom tak hebkou špičku. Roztíral jsem po ní jeho první kapky a cítil, jak se jeho žilky napínají, aby dosáhly svého konce. I já jsem měl již jen chvilku k vrcholu, jak mě tohle dokonale vzrušovalo.
Nikko
Ztratil jsem na moment dech, když se doktl mého maximálně napnutého penisu. Několikrát jsem zalapal po vzduchu, když ho začal třít a já se roztřásl ještě víc.
Už jsem byl úplně v koncích.
Prohnul jsem se jako luk, vycházel jsem jeho výpadům vstříc a užíval si každého otření mého penisu.
Mravenci se mi rozlezli po celém těle. Okusovali každou mou část, která ještě byla schopná vnímat, aby mi ukázali, jak moc skvělý pocit to je.
Jen jsem upíral oči do těch jeho modrých, hlubokých a snad jsem se v nich i topil, když mě začal pohlcovat ten naprosto skvělý okamžik vyvrcholení.
Mé plameny se zbarvily do ruda, vyšlehly vysoko nad naše těla, když jsem s výkřikem podlehl orgasmu, který zaútočil s takovou vervou, že jsem málem přišel i o ten zbytek zdravého rozumu.
Jen ztěžka a krátce jsem oddechoval a pod svými dlaněmi cítil kapky krve, které vytékaly z ran na Kaneho zádech, jak moc jsem do něj zatnul své drápy, neovládaje nic, co bylo spojené s mým tělem a mou myslí.
„Jen tvůj…“ chraplavě jsem vykřikl z posledních sil. „Jen tvůj, Kane!“
Zavřel jsem oči a vychutnával si ten nádherný závěr našeho spojení a jen naznačil ústy, že toužím i po jeho polibku, který za tím vším udělá sladkou tečku.
Kane
„Jen tvůj..." tahle slova, ze mě udělala toho nejšťastnějšího vlka.
Rozechvěla celé mé tělo, které se nyní pustilo do rychlejšího a děsivějšího tempa, když jsem ucítil, jak mi mezi prsty protéká jeho sperma. Tak krásně chladilo naše břicha, když všude kolem nás byl Nikkův plamen.
Vytáhl jsem ruku a opřel ji vedle Nikkovi hlavy, abych se lépe ukotvil a s posledním prudkým nájezdem do jeho těla, jsem i já dal všechnu svojí uspokojenou touhu do jeho zadečku. Dokonce jsem cítil, jak pár kapek mého spermatu vytékalo ven, jak moc jsem ho naplnil. Bylo to tak úžasné.
Tělo jsem měl v jednom ohni a vnímal jsem jen tu dokonalou euforii z orgasmu, který se v mírných křečích převaloval mým tělem. Naklonil jsem se víc k Nikkovi a z posledních sil jsem se natiskl na jeho horké rty. Líbal jsem ho, jako kdyby to nikdy nemělo skončit. Dlouhý a vášnivý polibek plný mé lásky k němu.
Nikko
Přijímal jsem vše, co mi Kane dával. Vpustil jsem jeho jazyk do svých úst, otíral jsem se o něj, vychutnával jsem si to stejně jako naše stále trvající spojení.
Nechtěl jsem ho pustit. Svíral jsem ho v sobě v doznívajícím orgasmu. Pevně jsem ho sevřel v objetí, až jeho tělo dopadlo na mé a já sotva popadal dech.
Je jen můj. Nedovolím už nikomu, aby nás od sebe rozdělil. Jsem to já a on. Jedna nerozdělitelná součást.
Povolil jsem napětí v těle a otevřel oči. Hladil jsem ho po zádech a svůj další polibek jsem věnoval jeho krku a rameni.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem. „Vždycky jsem tě miloval. Strašně mě bolelo, když jsi tenkrát zmizel. I když jsem byl ještě malý, přesto jsem měl pocit, že mi vzali kus života. Už ode mne nikdy neodcházej, prosím,“ byl jsem ze všeho tak vedle, že ani nevím, proč jsem to říkal.
Nejspíš proto, že je to pravda?
Že už tenkrát, i když to ještě nebyla láska jako teď, jsem byl jeho součástí?
Když zmizel, přestal jsem mluvit, jíst, hrát si s Ely. Prostě jsem nefungoval.
A já nechci dopustit, aby se to stalo znovu.
„Budu si tě hlídat. Nedovolím, abys mi už někam zmizel, Kane,“ mírně mi zablesklo v očích, jak vážně jsem to myslel.
Aniž bych si to uvědomil, s tím, jak se mé tělo uklidňovalo, ustupovaly i mé plameny, až zcela zmizely. Zvedl jsem ruce a podíval se na ně. Kresby a rány, procházející mými dlaněmi připomínaly, co bylo.
Ale i to je už zažehnáno. Pokud není Belial mrtvý, bude dlouho trvat, než se ze všeho vzpamatuje a já budu mít dost času na to, abych se naučil mu bránit. Už nikdy nedovolím, aby se mi dostal do hlavy. Jediný kdo v ní může být, je Kane. Jen pro něj je tam místo, stejně jako v mém srdci.
Kane
Zabořil jsem své prsty do jeho vlasů a ještě víc si ho přitáhl, abych měl možnost se do jeho rtů vpít. Tak sladce mi chutnal, že jsem nemohl přestat. Byl pro mě ta největší závislost, kterou mám, a bez které bych si svůj život nedokázal představit.
„Kane! Kane! Sakra Kane! Musíš okamžitě k Akiovi!" zaznělo zpoza dveří, které jsem chtěl v tuhle chvíli rozsekat na třísky.
Opustil jsem Nikkovi ústa a cítil jsem, jak mnou projel ten nejvzteklejší vlk, kterému právě vzali kost. Vrčivě jsem odpověděl osobě za dveřmi. Moc dobře jsem věděl, už podle hlasu, že je to Suri, protože být to Maru, asi ty dveře spálí.
„Co je? Nemám čas, řeším důležitou misi od svého krále."
Zadíval jsem se Nikkovi do očí a znovu jej jen krátce políbil.
„Je to důležité a to i pro tebe. Nebo chceš právě svého krále ohrozit?"
Normálně mě provokoval a moc dobře věděl, na jakou strunu zahrát. S nelibostí jsem z Nikka vyklouznul a zvedl se z postele. Došel jsem do koupelny a opláchl se, abych nebyl tolik cítit, ale to se moc nedalo, když snad i z mých vlasů byla patrná jeho silná vůně. Povzdechl jsem si a začal se oblékat. Vzal jsem si jen lehkou černou košili a tmavě modré kalhoty. Ještě jsem se zastavil u Nikka a věnoval mu další dlouhý polibek.
„Brzy se vrátím, budeš tu na mě čekat? Nebo si mám pro tebe někam dojít? Miluji tě, Nikko. Nikdy na to nezapomínej. Jsem jen tvůj a jen ty rozhodneš, kdy mi vyrvat srdce z těla, protože jen pro tebe bije."
Nikko
Miluji ho. Miluji ho čím dál víc. Nemohl bych bez něj snad už ani dýchat.
Když se oblíkl a pak se vrátil, aby mě políbil, myslel jsem, že samou blažeností projdu matrací. Po těle mi začaly běhat velmi příjemné pocity. Takové, kdy člověk vidí, že ho někdo miluje, že je chtěný...
„Neboj, budu na zámku,“ řekl jsem tiše, protože se mi nelíbilo, co mi Kane říkal.
Proč bych mu chtěl vyrvat srdce z těla?
Proč mu mám hlásit, kam půjdu, nebo jestli zůstanu tady?
Miluji ho, ale taky potřebuji volnost.
I když… Nevědět, kde nebo spíš s kým zrovna je, nebo co dělá, mi zatahovalo chmury na čele.
Ale musím se s tím naučit žít. Je to ochránce můj i Ely. Má své povinnosti vůči králům, i když říká, že to jeho králové nejsou. Pochybuji, že by zůstal nečinně stát, kdyby někdo napadl zámek, nebo kdyby bylo potřeba jít na nějakou misi.
„Měl bys jít,“ pokývl jsem hlavou ke dveřím. „Než jsem tě… Než ses vzbudil,“ mírně jsem se začervenal, „byla tu stráž a prý máš jít za hlavním rádcem. Nejspíš i proto tě sháněli tví tátové.“
Klekl jsem si na posteli na kolena a ještě jsem si Kaneho za košili přitáhl k sobě, abych i já jemu mohl věnovat polibek.
„Já se zatím najím a půjdu si najít něco vhodnějšího na oblečení.“
Kane
Ještě jsem si vychutnal ten polibek, co mi s ochotou vrátil a zvedl jsem se k odchodu. Ještě u dveří jsem se zastavil a podíval se na něj, jako kdybych si potřeboval něco zapamatovat. A taky že jo, nějaký důležitý okamžik tohohle momentu, který mě dělal silnějším.
Proč jsem mu to o tom srdci říkal? Je to jediný způsob, jak mě nejrychleji zabít. Jenže by to musel být on. Proč se tedy nebojím? Ano... Protože kdyby mě zradil, umřel bych i tak.
Zavřel jsem dveře a venku už spatřil Suriho rozšířený, šibalský úsměv.
„Jste jak králíci, co takhle plnit i své povinnosti?"
„Že to říkáš zrovna ty, otče? Nejste v období páření a stěna se otřásala každý večer nejmíň třikrát," opětoval jsem mu úsměv a pomalu jsme vyrazili do chodby.
Mířili jsme do zadní části hradu, kde byli pokoje pro hosty. Podezíravě jsem vešel do poslední místnosti na levé straně a spatřil na posteli Danna, kterého Akio přivedl zpět od Beliala.
Jeho tělo bylo pokryto nespočetným množstvím ran, z kterých vytékala krev, která už ani nebyla vlčí. Jako kdyby se kazila a její pach až štípal hluboko v nose. Zaryl jsem si nos i ústa, jen aby trocha vzduchu procházela mými prsty a došel jsem k němu.
Akio pokynul hlavou, abych si vedle něj sedl a podíval se na mě.
„Tohle je Danno. Je to jen syn jednoho ze zemědělců, ale byl to velmi dobrý zástupce velitele stráží. Co se mezi námi stalo, je teď jedno, ale on má velmi důležité informace, které z něj potřebujeme dostat. Problém je jeho zdravotní stav. Není to jen horský vlk, jako jsme my, ale v jeho těle proudí i malá část tvého zemního vlka. Takže při jeho léčbě potřebuji i tvůj medailonek a provazy, kterými se spojíme, abychom ho vyléčili. Souhlasíš s tím?"
Suri jen nelibě mlasknul a otočil se zády k nám. Věděl jsem, že jemu se to nelíbí, ale byl to způsob, jak zjistit důležité věci, které doplní tu naší skládačku.
„Souhlasím, co mám dělat?"
Nikko
Díval jsem se jak Kane mizí za dveřmi. Když se zavřely, povolil jsem napětí v nohou a dosedl na zadek. Najednou jsem se cítil prázdný a nepotřebný.
Ale proč?
Vždyť takových dní, kdy jsem byl bez Kaneho, bylo tolik…. Jenže jsem měl po ruce Ely. A když ne ona, tak jsem trénoval, učil se, být králem, kterým stejně ještě mnoho let nebudu, četl jsem knihy, nebo se jen tak procházel a bavil se s obyvateli zámku.
Ano. Tohle asi nejspíš udělám. Půjdu se projít a zjistím, co tu je nového ode dne, kdy jsem zmizel na Saishův hrad.
Přemístil jsem se do svého pokoje a zašel rovnou do koupelny. Trochu jsem se opláchl a zašel ke své skříni, abych se oblékl. Ještě jsem si pročísl vlasy, nechal je volné nesvázané, a když jsem byl se sebou konečně spokojený, vyšel jsem z pokoje ven.
Procházel jsem zámkem, zdravil jsem se se služebnictvem a sem tam s někým prohodil pár slov.
Právě jsem procházel kolem jídelny stráží, když mi zakručelo v břiše. Vážně jsem dostal hlad. Ne na Kaneho krev. Ale na opravdový nefalšovaný steak.
Vešel jsem dovnitř a nabral si jídlo, které tam bylo vždy připraveno. Usadil jsem se u jednoho ze stolků a začal jíst. Strážci byli zvyklí, že jsem se tam občas objevil a jedl s nimi, tak to nijak nekomentovali. Až na některé.
U vedlejšího stolu seděli tři, co měli právě po službě. Zaregistroval jsem, jak se jejich hlasitý hovor náhle ztišil a nenápadně po mně pokukovali.
Našpicoval jsem své vlčí uši a s každým jejich dalším slovem, o kterém si mysleli, že je nezaslechnu, mi jídlo víc a víc těžklo v žaludku a já pomalu ale jistě přestal i kousat.
Pohlédl jsem na své ruce a pak jsem vzal do ruky nůž a v jeho odrazu se podíval na své oči.
Všechna ta slova, která řekli, byla hanlivá. Byla na mou adresu a já znovu začal propadat depresi. Myslel jsem si, že tohle mám už za sebou. Že si na tohle obyvatelé království už zvykli. Ale nejspíš jsem se mýlil.
Byl jsem z toho zmatený a řekl bych i nešťastný, přesto však ve mně začala vřít krev.
Musím se uklidnit. Musím, nebo to nedopadne dobře.
Kresby na rukou začaly mírně zářit, když jsem se k nim přiblížil. Ztichli, rychle se postavili a poklonili se, protože jim nepříslušelo sedět, když vedle nich stojí král či princ.
„Vaše postavení vám nedovoluje, abyste pronášeli drzé řeči na někoho, kdo vládne či má vládnout této zemi. Já si tuhle podobu nevybral dobrovolně. Narodil jsem se s ní stejně, jako vy s tou vaší. Už nikdy nechci nic takového slyšet.“
Nechal jsem je tam stát v úžasu a rychle vyšel ven. I přesto, že jsem s nimi mluvil chladně, odměřeně, uvnitř jsem se cítil špatně. Bolelo mě, že stále narážím na podobné pomlouvačné typy. Zvlášť, když je to někdo, kdo mě má chránit. Kdo má chránit tuhle zem…
Svou chůzi jsem zrychloval až do běhu. Vpadl jsem do pokoje a chvíli nervózně přecházel tam a zpět.
Nikdy se s tím nesmířím. Nejspíš se to nikdy nenaučím ignorovat. Padám zpět do své deprese způsobné tím, jak odlišný od ostatních obyvatel jsem.
Otevřel jsem horní šuplík komody. Oblékl jsem si rukavice, abych skryl své kresby, které mi tak nedobrovolně byly určeny a přes oko si nasadil pásku.
Zhluboka jsem se nadechl.
Ano. Tak se cítím o něco lépe. Aspoň to ostatní nenutí se dívat a prohlížet si mě jak nějakou zrůdu.
Když jsem se víc uklidnil, vyšel jsem z pokoje znovu ven.
Kane
„Stáhni si košili a nakousni zápěstí, aby tvoje krev skápla na jeho tělo."
Udělal jsem, co chtěl a díval jsem se, jak se mu na těle tvoří menší obrazce z mé krve.
Akio mě chytil za ruku a já cítil, jak mi z přívěšku na krku vyšlehly provazce, které se spojily v jedno s jeho modrými řetězy. Zabodly se do Dannova těla a pomalu se proplétaly každým jeho orgánem. Spravovaly poničené orgány a dávaly mu další naději na přežití. Nějak mě to ale vysilovalo, a když se vynořily z jeho těla, cítil jsem velikou slabost.
Podíval jsem se před sebe a spatřil, jak se Dannovi oči otvírají a on se mě snažil zachytit při pádu na postel vedle něj. Položil mě na ní a sám vstal, jako kdyby mu nikdy nic nebylo. Nějak jsem přestal kolem sebe vnímat ten šum a usnul jsem jak špalek.
„Byl na to ještě slabý, Akio."
„Ale jiná možnost nebyla, Danno by umřel a my ho potřebujeme. Byl přeci s Belialem nějakou tu chvíli. Jsi ochoten nám pomoci?"
Slyšel jsem Akia, jak domlouvá Surimu a i jeho prosbu. Nevím proč, ale nějak jsem doufal, že jsem to nedělal zbytečně.
„Jsem a udělám vše..."
Dál jsem je nevnímal a už jen spal.
Nikko
Už o dost klidnější jsem se procházel po zámecké zahradě. Sledoval jsem běžný shon a přemýšlel nad tím, jak to se mnou a s Kanem bude dál. Nejspíš bychom měli oficiálně Kaneho představit jako mého partnera a Ely by měla udělat to samé, aby se předešlo různým nedorozuměním.
Ani jsem si to neuvědomil, ale prošel jsem skoro celou zahradu a najednou jsem stál u lavičky, kde jsem často sedával. Lavička za rozrostlým zimolezem, kde se mě Kane poprvé dotkl víc než přátelsky. Začal jsem se usmívat nad tou vzpomínkou a už jsem se chtěl na tu lavičku posadit, když mě náhle něco srazilo a já tvrdě dopadl břichem na její tvrdou desku. Obličej jsem si odřel o její dřevěný povrch a jen jsem stihl heknout a snažil se popadnout dech.
Někdo mi zaklekl záda, jednu ruku mi zkroutil dozadu a silně stiskl krk, že jsem ani hlavu nemohl otočit.
„Zrůda jako jsi ty, tu nemá co dělat. A už vůbec ne vládnout. Jsi na živu jen proto, že tvůj otec Tomoko je vlk. Král. Jen proto, vás tu trpíme. Protože ty, tvá sestra i ten zatracený upír jste jen pijavice, které vysávají naší zem. Měj se na pozoru, princátko. Nikdy nevíš, kdo ti stojí za zády," zavrčel někdo hrozivým hlasem u mého ucha. „Jsi aspoň k něčemu dobrý?“
Cítil jsem, jak se jeho noha tlačí mezi má stehna. Začal jsem sebou škubat, chtěl jsem se bránit, ale držel mě pevně, že jsem se pohnul s bídou o kousíček a jen si víc odřel tvář o lavičku. Kaneho znamení na mých zádech se náhle začalo zahřívat, a to horko se mi začalo rozlézat po těle jako brnění. Útočník sebou trochu trhnul, ale ani tak mě nepustil.
„Jsi k ničemu. Ani pro tohle nejsi dobrý. Který blázen by se chtěl křížit s takovou zrůdou?“ zachechtal se znovu. „Oči… tvé oči vypovídají o všem. Sám nevíš, co jsi. My jsme čistí vlci a někdo takový nebude prznit náš rod. Měj se na pozoru!“
Sevření na mém krku povolilo. Já však ani nestačil otočit hlavu, když jsem dostal tvrdou ránu do zátylku a vše kolem mne zmizelo.