Ten chlad z jeho doteků se prokousával do mé pokožky a mé tělo tuhlo. Špičáky již prošly mou kůží se znatelným křupnutím na povrchu pokožky. Cítil jsem, jak se má krev stahovala z celého těla jen do jediného místa, do místa, ze kterého mi odcházel život…
Bezbranně jsem ležel na posteli a zhluboka oddechoval. Každý nádech a výdech, pro mě znamenal ještě vteřinu života. Každým příjmem kyslíku do mých průdušek, se mé tělo zachvělo, jak kdyby plakalo nad tím, co mě čeká. Nebyl jsem hysterický, nebo se nesnažil bránit.
Proč taky? Já šel tam, kde na mě čekali moji milovaní. Slíbil mi, že se mé rodině nic nestane a to mi stačí. Ať si vezme tohle tělo, které je stejně už dávno prázdné… Alespoň je to někdo tak krásný.
Cítil jsem, jak jeho první nasání mé krve, bolí víc, než když mi železný hřebík projel chodidlem.
Čekal jsem, jak ze mě udělá stejně sušenou mrtvolu, jako ze všech. Mé tělo bylo jak ve svěrací kazajce, nedokázal jsem ničím hnout, jen pocity a doteky, které mi dával, ty v tuto chvíli ovládaly mé nitro.
Náhle stáhl tesáky z mého hrdla a olízl zbytek krve. Jak kdyby mě něco opustilo, najednou to nebylo a já se cítil být prázdný. Co jsem to ztratil?
Ucítil jsem přísun teplé tekutiny do mých úst… Horké a mírně sladké… Byla tuhá a těžká na spolknutí… Snažil jsem se jí převalit přes jazyk a opravdu jí spolknout, ale vynutil jsem si jen dávící reflex. Najednou mi Stephan uchopil hlavou a prudce s ní trhl dozadu, tím ji zaklonil tak, abych to nevyplivnul.
„Spolkni to! Hned! Je to má krev. Jinak ti ten krček zlomím,“ znovu jeho hrubý hlas mi rozkazoval a jeho prsty drtily k sobě mé rty.
S nechutí a odporem jsem to spolkl. Ucítil jsem, jak se mi tělem rozlévá zvláštní pocit, jak kdyby mé tělo bylo paralyzováno a zároveň se vznášelo nad zemí. Otevřel jsem oči a konečně na něj pohlédl.
„Tak… Teď jsi připraven na noc se mnou,“ řekl již klidnějším tónem.
Stále jsem nedokázal hnout ani jednou končetinou. Bylo to hrozné, dívat se na svou krev na jeho rtech a nechápat, co po mě chce? Po jeho tváři se rozlil ten nejděsivější úsměv, ani to nebyl úsměv, spíš škleb a jeho ruce pustily mé rty.
Jeho konečky prstů se začaly pohybovat po mé tváři, od čela dolů k očím, přes oči k nosu. Jemně přejely po každém milimetru mé pokožku, u rtů se zastavily a mírně pootevřely má ústa. Prvně jen lehce přejely prsty po červené linii mých rtů a potom se jich dotkly jeho rty… Byly studené a chladily ty mé rozpálené, které přímo volaly po jeho polibku. Nechápal jsem své chování, a proč tohle dělám? Nejsem na chlapy, ale nemohl jsem se bránit a chtěl jsem vůbec vzdorovat?
Jeho jazyk pomalu přejížděl po mém rtu a vnikal do mých úst. Chytil mě za bradu a více je rozevřel. Nyní se již ladně pohyboval po mém jazyku a místy tu ostrou špičku zaryl po jeho prostředku. Líbal tak dobře a jeho chuť byla mírně nahořklá, jak mandle. Ale bylo to tak příjemné.
Vyjel jazykem ven z mých úst a po bradě přejel na krk. Tak se moc nezdržoval, snad z toho důvodu, že by se znovu zakousl.
Přejel po klíční kosti a místa, která jeho jazyk dráždil, přímo mrazila. Jak kdyby používal led, ale mé tělo hořelo touhou, hned každé z těch míst, zahořelo touhou. Mým tělem projel elektrizující pocit a já znovu prudce zaklonil hlavu, když mě kousl do bradavky a mé tělo se zachvělo. Potom jí jazykem obkroužil a vcucl tak moc, že to zabolelo a já zasténal. Pustil ji zpět na své místo na mém těle a znovu si s ní pohrával jazykem. Potom jsem přesunul k druhé a tu jen laskal a pohrával si s ní, jak s nějakým sladkým lízátkem. Zhluboka jsem oddechoval, když jsem ucítil to pnutí v mém rozkroku a nedokázal ho zastavit.
Uviděl to a ihned se na můj klín natisklo jeho koleno a přitlačilo mé vzrušení výš, tím vyvolal další hlasité zasténání. Uslyšel jsem jen jeho démonský smích a ucítil, jak se pohybuje jazykem níže k mému pupíku, jen ho obkroužil a již pevně uchopil můj penis, tak pevně, že jeho nehty se zakously do jemné kůžičky.
Ve svém nitru jsem se vzpíral, bránil, vztekal, kousal. Cokoli, co bych mohl udělat, ale nešlo to. Jen jsem zasténal a smutně sykl…
Jeho jazyk se dotkl mé špičky, tu olízl a potom vcucl do svých úst, hrubě a nesmlouvavě, jako by říkal, ty si můj a vše na tobě, mi patří…
Celé mé vzrušení již bylo v jeho ústech a on mi promnul kulky a s každou zvlášť si pohrával prsty.
Začal zajíždět a vyjíždět ze svých úst a tím mě již ovládl zcela. Neměl jsem potuchy o okolním světě, v hlavě se objevila jen tma a mé tělo hořelo, jak nejprudší plamen.
Ucítil jsem něco vlhkého na mém otvoru, a jak se to dostává tlakem do mého nitra. Sebral jsem všechny síly, co jsem měl a zakřičel: „Ne…“
Jenže jsem si jen vysloužil jeho hrubý smích a ještě větší tlak do mého zadku.
Bylo to vlhké a studené, ale jeho péče o mé vzrušení, tu bolest tlumila. Uslyšel jsem zašustění, jak se posunul níže po posteli, a mé nohy se ocitly ne vzduchu… Opřel si je o ramena a dál si pohrával s mým naběhlým penisem, který mě naprosto neposlouchal. Ucítil jsem ještě větší tlak a snažil se nekřičet, abych mu neudělal radost.
Potom najednou vše povolilo, jako kdyby se dotkl místa, o kterém nevím ani já a já už necítil nepříjemný tlak, ale ještě větší vzrušení z jeho doteků. Vše se ve mně míchalo a já jen slastně zavíral oči. Proč se dávám tomuhle démonovi, jsem jak jeho hračka.
Náhle mě opustily jeho prsty, které se jak hadi pohybovaly v mém nitru a on propustil mé vzrušení ze svých úst. Chvíli se nic nedělo, jen bylo slyšet, jak na zem dopadá oblečení a cinkání pásku. Uklidnil jsem se a doufal, že tímto to skončilo, omyl.
Zacinkání mých řetězů a prudké přitáhnutí mých nohou, naznačovalo, že tohle byl jen začátek.
Jeho rozkrok a pulzující vzrušení, se mi natlačily mezi půlky a já se cítil bezbranný a ztracený. Nohy mi jen volně spustil kolem jeho těla a jedna jeho ruka mě uchopila za bok a více si mé tělo přitáhla… Ležel jsem na zádech a od beder bylo již vše v jeho moci.
Něco si vynutilo hrubý vstup a razilo si to hrubě cestu mým tělem. Již byl celý v mém těle a já se chvěl… Už jsem ani nevěděl, zda od vzrušení, nebo od nových pocitů, které mi dával.
Začal se pohybovat a jeho tělo pleskalo o to mé, jak kdybych byl hadrová panenka.
Byl čím dál víc rychlejší a i jeho pohyby na mém penisu, byly rychlé a prudké. Sténal jsem a již si plně užíval jeho laskání, kterým mě utěšoval.
Bolelo to, ale přinášelo mi to i uspokojení. Mé tělo se zaplavilo přívalem horka, které jako horká láva zaplavilo mou hlavu.
Stoupající orgasmus již zcela ovládl vše, co mě dělalo člověkem a já vypustil své sperma na jeho břicho. Nedokázal jsem se na něj podívat a on stále pokračoval v přirážení.
Silný příraz a jeho hlasité zasténání mě přímo proletělo ušima. Konečně jsem slyšel jeho krásný hlas, který se mi tolik líbil, při našem prvním setkání… Vše, co bylo uvnitř jeho, nyní zaplnilo mé nitro a jeho urostlé tělo spadlo na to mé.
Nevycházel ven, ani nechtěl. Držel stále můj bok a pevně ho svíral. Jen jeho druhá ruka se přemístila k mým rtům a jemně po nich přejížděla.
Z mého těla odpadávala ta lehkost a já ucítil, jak se mohu znovu pohnout… Mohl jsem znovu hýbat končetinami a pěvně jsem sevřel ruku v pěst, ta rychle vyrazila přede mě a má pěst se zabořila do jeho tváře. Jeho výraz se změnil a tesáky se mu znova prodloužily.
„Proč? Proč si mě nezabil? To si myslíš, že po tomhle ještě dokážu žít? Že mi ze mě samotného není špatně? Proč…“ jeho dlaň mi přistála na ústech a pevně zatlačila do matrace.
„Mlč! Říkal jsem ti, že budeš můj partner. Ještě jednou zkusíš něco takového a já ti ty ruce zlámu. Musí ti stačit, že jsem ti tě vybral z desetitisíců adeptů, co víc chceš? Se mnou se budeš mít dobře,“ říkal klidným tónem a promnul si tvář, do které jsem ho udeřil.
„Takže… Takže jsem upír?“ zeptal jsem se nechápavě.
„Ještě ne… Chci vědět, že jsi na to připravený. Můj bratr již selhal, špatně si vybral a byl uspěchaný. Já tuhle šanci nepromarním. Jste tak křehcí, umíráte brzy a nejste připraveni... Ale ty jsi jiný. Máš v sobě sílu a prázdnotu, nemáš co ztratit. Ke všemu tvá krev, je velmi vzácná a její síla, ti pomůže povstat.“
„Nechci… Já tohle nechci.“
„Neptal jsem se tě a ty jinou možnost už nemáš,“ v té chvíli se rozrazily dveře a do místnosti vešel William a držel mladého kluka pod krkem.
„Večeře bráško, já už si dal, dáš si taky? Je to jen nějaký mladý feťák, nebude ho škoda,“ řekl William a vhodil hnědovlasého kluka do místnosti.
Ten z posledních sil zabránil tomu, aby nedopadl tváří na beton. Ucítil jsem jen závan, a jak jeho tělo opustilo to mé. Během chvíle mé oči spatřily, jak z mladého kluka odchází život a jeho oči bělají.
Z jeho hrdla se linul zvuk, který mě vháněl slzy do očí. Hluboký, jak když někdo chroptí a v temné noci, jej potkáte na ulici, jak z posledních sil, dopíjí láhev vína. Jak když se zavírají dveře a panty nesedí v drážce. Stejný, jako když jezdíte nehty po tabuli. Jeho tváře se propadaly. Postavu mu halilo Stephanovo nahé tělo, k jeho krku se skláněla jeho hlava.
Stále jsem se díval, i když jsem nemusel, chtěl jsem to vidět. To, co budu nejspíš jednou dělat já.
Jeho tváře se propadávali a z očí se ztratily panenky, jen bělmo se ukazovalo v celé kráse, ale i v tom se objevily červené, popraskané žilky.
Ruka, kterou se držel Stephanových zad, jen bezvládně padla podél jeho těla a on za stálého chroptění umíral.
Byl slyšet ten zvuk, jak se Stephan odtrhl od jeho kůže a se šustěním jeho pokožky, která v sobě již neměla nic živého, se jeho tělo svezlo k zemi.
Tohle budu já? Ještě s krvavými rty se Stephan přemístil opět nade mě a zarazil mě do madrace.
„Tak co? Budeš už hodný? Nebo chceš dopadnout jako on?“