Rychle jsem se otočil, až mi málem rupla krční páteř. Uviděl jsem blonďatého Wiliama.
„Co mi chcete? Proč mě tu držíte? Co se stalo? Proč….“ víc mi už nedovolil říci.
Během chvíle byl u mě a držel mě za obojek na krku.
„Nemáte dovoleno mluvit, detektive! Myslíte si, že vás nezabiji? Ale… To se ještě může stát…“ jeho oči se červeně zaleskly a on mě odpoutal od postele.
Řetězy mi však zůstaly a já se ocitl nad postelí. Jeho silný stisk mi drtil hrdlo a kůže z obojku se zarývala do jemné kůže na krku. Už jsem lapal po dechu a můj hrudník se přestal hýbat. Jen srdce stále tlouklo do rytmu.
„Williame! Pusť ho! Hned!“ ozval se naštvaný hlas od dveří místnosti.
Williamovo sevření povolilo a on mě pustil na zem. Tak tvrdě jsem dopadl, že jsem cítil ten náraz na mé kosti. Držel jsem se za krk a snažil se servat ten pitomý obojek, abych se mohl nadechnout. Jenže mě za něj vytáhl na nohy a otočil mě k přicházející postavě. Měla kapuci a z té vykukovaly jen jeho rty, které byly pokryty krví.
„Říkal jsem ti, že nemáš šahat na mé věci, Williame!“ říkal ještě hrubším hlasem, než William.
„Jen jsem si chtěl pohrát, nesáhl bych na něj… Vím, jaká jsou pravidla…“
„No, to vidím… Málem jsi ho uškrtil…“ říkal ten muž s kapucí a odebral si obojek od Williama.
Konečně jsem viděl do jeho očí. Byly čokoládové a lehce načervenalé… Tak krásné… Zadíval jsem se do nich a on si stáhl kapuci z hlavy… Sakra… To ne…
Stál naproti mně a přidržoval si mě za obojek, jak nějaké psisko. Přitáhl si mě k ústům a přičichl si ke mně…
„Ano, je to ona… A je to on…“ říkal Stephan.
Byl to on, ten muž, který se mi tolik líbil. Začal jsem se chvět a mému nahému tělu byla zima.
„Přiveď ji a hned… Musí se naučit poslouchat… Musí to vidět…“ rozkázal Williamovi a ten odešel pryč z místnosti.
„Varoval jsem tě, měl si mě poslechnout a neplést se do toho případu, ale ty mě neposloucháš a stále se vystavuješ nebezpečí. Pro tvoji smůlu… Budeš můj a podle toho se zařídím… Proč můj? Máš vzácnou krevní skupinu AB, moc takových není… Něco ti ukážu, dobře sleduj…“
William dotáhl ženu, která se dokonce snažila držet futer, ale bez šance. Ten široký úsměv Williama mě děsil. Když ji dotáhl až ke Stephanovi, žena se mu vytrhla z rukou a natiskla se na mé tělo. Vytáhla z kapsy nůž a držela mi ho u krku.
„Nikdo se nepřibližujte, nebo ho zabiji…“ říkala vylekaně a byla celá v šoku z toho, co se jí děje.
Viděl jsem, jak Stephanovi oči ztmavly a zaměřily se na její ruce, které mi obmotávala kolem mého těla. Jeho úsměv se rozšířil a jeho tesáky se děsivě leskly. Uchopil její ruku s nožem a přitáhl si jí k sobě. Mě vrazil Williamovi do náručí. Ten si se mnou sedl na zem a držel mě před sebou. Chytil mě jednou rukou za čelo a druhou mi dal křížem přes hruď. Nohy mě chytil těmi svými a já byl jak ve svěráku.
„Dobře ho drž! Chci, aby viděl vše, je ti to jasné, Wille?“ ten jen kývnul hlavou a ještě pevněji mě stiskl.
Co mám vidět? Co se to tu děje? Kdo? Co jsou? Kdo je ta dívka?
„Kdo je ta dívka…“ vyhrkl jsem ze sebe.
„Ta tam byla s Břitvou a pomáhala mu s jeho oběťmi, je to jeho sestřenice… Trošku si s ní pohraji, dívej se na to, co tě čeká, když mě nebudeš poslouchat Sio!“ říkal děsivě hlubokým hlasem a já viděl, jak s dívkou usedá na zem.
Nebránila se mu, jak kdyby byla něčím nadopovaná. Její tělo se podvolovalo jeho sevření a on jí jen nahnul tak, aby se dostal na její hrdlo.
„Jsi si jistý, Stephane? Víš, že jsi tolika krve dlouho nepil. Klidně mu to ukážu, mohl by si zase vypustit své staré já a to není dobré…“ až mě zaskočilo, jak se William bojí o Stephana. Nebo se bojí jeho?
Jaké staré Já Stephan schovává? A co se tu děje? Nechci tu být a dívat se na to, co jsem viděl, když umíral Břitva… Tehdy jsem mohl své oči schovat do dlaní, ale teď? Sakra….
„Nestarej se o to, já vím, kde mám hranici…“ poslední slova již zazněla u kůže té dívky.
Ještě víc zaklonil její hlavu a pomalu zajížděl špičáky do její pokožky, bylo slyšet, jak její kůže pod náporem zubů lupla. Začal polykat a místností se linul pach z její krve…
„Dívejte se, detektive, tohle je jen pro vás, je to váš trest… Jenže, tohle je jen začátek… Stephan se v týrání vyžívá...“ šeptal do mého ucha a já se klepal pod tíhou věcí, které se mají stát.
Čím víc pil, tím dívce víc zakláněl hlavu. Její krev se linula do jeho úst a pramínek krve se svezl i po její hladké pokožce k jeho prstům, kterými jí držel v záklonu. Stále jí zakláněl, dalším a dalším douškem se její krk dostával do neskutečné polohy. Najednou začala kůže praskat a odchlípla se od místa vpichu. Kolem Stephanových zubů se udělala dlouhá prasklina. Jenže opět žádná známka krve. Najednou začal křupat krk a obratel po obratli se praskání přemisťovalo dolů po páteři. Bylo slyšet křupání a drolení kostí , jak o sebe dřely a drtily se pod náporem síly, kterou Stephan vynakládal, aby oddělil hlavu od těla. Již přemístil ruce tak, že jedna jí držela pod sanicí a druhá za rameno. Tím mohl víc tlačit, aby její páteř praskala…
Snažil jsem se dostat ze sevření jeho bratra, ale ten nepovolil ani o milimetr a já se musel dívat na tu bestiální podívanou.
Nyní se od jejího krku oddělila hlava a vysela jen na kousku kůže… Stephan stále pil a její tělo se scvrkávalo. Tělo se měnilo na sušené maso a zbyla jen kůže, která obalovala kosti. Stephan odtrhl hlavu od těla a tělo zahodil do rohu místnosti.
S hlavou v ruce, kterou držel za vlasy, došel ke mně a přidřepl. Nasměroval ji očima ke mně a zlověstně se usmíval. Po rtech mu ještě stékala kapka krve, která se jich nechtěla pustit. On ji olízl, jak mlsný kocour smetanu a stále se na mě díval pohledem, který jasně říkal, že tohle se může stát i mě.
„Podívej se, tohle se ti stane, když mě nebudeš poslouchat a stále budeš dělat věci, které ti zakazuji. Hlídal jsem tě, kdybys neodešel se svým bratrem tak zbrkle, tak bych tě ochránil. Ale ty neposloucháš a musel si rychle domů. Nebyl jsem tam dostatečně rychle a on tě unesl. Stopování jeho krve bylo taky zdlouhavé. Kdybych nepřišel včas, vnikl by do tebe… Do tebe… Jsi můj… Nikdo se tě nebude dotýkat… Slyšíš?“ říkal s tím hrubým podtónem, který mi zatemňoval mysl.
Napřáhl se a mrskl její hlavu na její tělo, které leželo opodál. Otočil se zpět ke mně a William povolil sevření. Nechal mě sedět a sám se zvedl.
„Můžeš jít a postarej se o to sušené maso, jako vždy spálit a zakopat. Uvidíme se později, až to tu dodělám,“ řekl a neuhnul na něj ani jednou pohledem, sledoval jen mě.
„Bav se dobře, bratře a ty detektive, doufám, že to přežiješ,“ usmál se a zmizel za dveřmi.
Ve chvíli, kdy bouchly dveře, se Stephan přemístil ke mně a chytil mě kolem pasu. Pevně sevřel mé boky a mrskl se mnou na postel. Hned byl nade mnou a upřeně se díval do mých očí.
„Bojíš se mě?“ ptal se a jeho prsty putovaly po mé holé pokožce na hrudi.
„Ano, ale ne o sebe, na mě nezáleží…“ nebylo to nepříjemné, jen se mi neustále vybavovala ta scéna, kterou mě před chvílí obdaroval.
„Měl bys mít strach jen o sebe, to ty tu jsi teď pode mnou… Ale chápu, rodina je důležitá… Já mám jen bratra a ten mi stačí… Spíš bych byl radši, kdyby nebyl, ale někdy se hodí…“ jeho prsty se přemístily na moji bradavku a zmáčkly mi jí mezi sebou.
Zakňučel jsem a on se pobaveně znovu zasmál a ještě víc ji skřípl. Bolelo to, ale elektrizující pocit mi ovládl tělo. Zachvěl jsem se a on se nahnul k mému uchu, aby mi do něj následně zašeptal: „ Tyhle reakce jsou tak vzrušující, jsi člověk a ta krev v tvých žilách je sladká. Tohle bude dlouhá noc, měl by ses na ní připravit. O rodinu se neboj, William se postará o její bezpečí, má to rozkazem…“ znovu se usmál, jeho tichý smích mi rezonoval v hlavě.
Jazykem mi sjel na boltec a mírně si s ním pohrával a žmoulal v ústech tam, jak když cucá bonbón. Jemně ho skousnul a následně pustil. Ten pocit, kdy vám stojí všechny chlupy na rukou, se mi rozlil do těla a spoutal mě v mírné křeči. Jeho jazyk již klouzal po mé pokožce mezi uchem a krkem. Vrátil se zpět k mé sanici a po tvrdých rysech přejížděl drsnými chuťovými polštářky. Dostal se k mým ústům a olízl můj vrchní ret, potom jej mírně vtáhl do svých úst a tím mé rty pootevřel. Jazyk již zamířil do mých úst a přejel po tom mém. Začal se v mých ústech pohybovat rychle a klouzal po všem, co měl jeho jazyk v dosahu. Začal jsem mu to oplácet a hladil jeho jazyk tak, jak jsem to nejlépe uměl.
Tenhle upír bude má smrt. Proč mě nechce zabít? Proč mi dělá tohle? Jsem jiný než ostatní?
Zaklonil mi hlavu a jeho jazyk přejel na mou krční tepnu, olízl jí a jeho špičáky mi poškrábaly pokožku. Ucítil jsem, jak se mi na krk natiskly jeho rty a následně i jeho špičáky. Mírně se zabodávaly do mé pokožky.
Takže už je to tu, budu jeden z těch mrtvých a můj vlastní bratr to bude vyšetřovat. Zavřel jsem oči a očekával příchod smrti, která chladnou rukou přejížděla po mém těle.