Tenshi
„Já ani nikoho jiného nechci. Nikoho jiného než tebe nesnesu, vše ostatní je pro mě nechutné,” říkal jsem a dosedl, přitom jsem se spokojeně usmíval.
Ten pocit mnou projel jako nůž a já zasténal. Mé tělo se prohnulo tou slastí. Musel jsem se držet, abych na něj přímo nelehl, pořád jsem si říkal, že je zraněný. Stejně jsem nevydržel a opřel se rukama o jeho hruď. Musel jsem se nadzvedávat a zase sedat. Chtěl jsem víc, ale neuměl jsem vyvinout tu rychlost a tvrdost přírazů, které mi dopřával Yakedo. Mohl jsem jen pohybovat pánví dopředu a dozadu, naprosto jsem cítil ty pohyby ve mně. Opět jsem byl na hranici. Když jsem se nadzvedával a pak on do mě zase vnikal. Myslel jsem na to, že chci víc, že mi to nestačí. Byl jsem tak nenasytný. Pořád jsem se pohyboval, když jsem se k němu sklonil a začal ho líbat. Ale teď to bylo jiné. Vtahoval jsem jeho jazyk do mých úst, přejížděl jsem po něm tím mým. Hrál jsem si s jeho rty. Chtěl jsem ho celého do sebe vtáhnout. Nikdy bych netušil, že tohle může udělat nějaká droga. Byl jsem chamtivý, nenasytný, neukojitelný… Proto jsem se nemohl zastavit…
Yakedo
Ale, ale…. To teda vypustili krásné zvířátko.
Opravdu byl nenasytný a rychleji a rychleji se pohyboval a tak skvěle líbal. Na chvíli jsem dokonce přemýšlel nad tím, že si tu drogu koupím, protože tohle bylo naprosto skvělé. Trochu jsem zazdil tu bolest v boku, ale teď jsem byl na hranici já. Chytil jsem ho za zadek a začal na sebe tvrději přirážet a mnohem víc si ho nadzvedávat. Pár dalších pohybů stačilo k tomu, abych se udělal do jeho nitra a on na mou hruď. Musel jsem ho ze sebe opatrně sundat a položit vedle sebe. Můj bok začal krvácet a já uviděl jeho starostlivou tvář.
„To nic není, jen mě nechej chvíli odpočívat. Trochu jsem přecenil svoje síly. Už nikdy se o mě nestrachuj, jsem silný a přece démon, ne? Miluji tě ty můj andílku. Nelituješ toho stáhnutí do pekla za mnou?“
Tenshi
Rychle jsem oddechoval. Byl jsem vyčerpán, ale přesto jsem si okolo pasu hodil ručník.
„Vrátím se,” řekl jsem a odešel do kuchyně.
Vrátil jsem se s lékárničkou. Usedl jsem k jeho boku a ošetřil ho.
„I démon může být zničen, tak jako anděl. Mohou se zničit navzájem…” zamumlal jsem.
Pak jsem se na něj podíval a usmál se.
„I já tebe ďáble. To ty budeš litovat, až tě z toho pekla vyvedu do nebe. To je můj plán. Vzít tě sebou, tak jako ty jsi mě pozval do pekla. Hehe, anděl s křídly ďábla, to budu ale pekelný andílek…” říkal jsem už veselejším tónem.
Cítil jsem se lépe. A když jsem konečně ulehl k Yakedovi, cítil jsem se opět v bezpečí.
Yakedo
Přitáhl jsem si ho k sobě a pevně sevřel.
„Vím, že k tomu není správná chvíle, ale musím uznat, že tohle bylo naprosto skvělé. Co kdybychom, teda pokud budeš souhlasit, si drogu tu koupili… Jenom pro naše potěšení, nic jiného za tím nehledej. Co ty na to? Jo a jsem zraněný, nebij mě!“
Jemně jsem ho políbil do vlasů a vyčkával jeho odpověď.
Tenshi
„Haaah?!” řekl jsem překvapeně a posadil se.
Upřeně jsem se na něj zadíval. Opět jsem špulil rty. Zvedl jsem ruce a chytil jeho tváře. Začal jsem je všemožně natahovat.
„Hele, máš tušení, co se mnou ta droga dělá?! Moje tělo cítilo každý dotek na kůži, nemluvím o své nenasytnosti! A bylo mi neuvěřitelně horko! A představa, že by sis ji vzal ty… Wah, byl by si jak jelen v říji! Ah… To mě chceš takhle nemravně kazit? Hmpf, nebo ti nestačím já? Nenadopovaný tou hříšnou věci?” povzdechl jsem si a nechal jeho tváře, které z toho byly červené.
Odvrátil jsem hlavu a založil si ruce na hrudník.
„No… Pokud ti to udělá radost….” dodal jsem pak tiše s červenými tvářemi.
Yakedo
„Ty malý hříšníku… Líbilo se ti to, co? A hlavně si jí vezmeme oba, tím pádem to bude velmi zábavné. Jo měl by si zítra ráno jet za svými lidmi a ukázat, že jsi naživu. Já s tebou v tomto stavu nemůžu, pojede s tebou Atari. Mihari nemůže, má zábavnou práci… Nedokončil jsi ty dokumenty, zítra je musíš udělat a odevzdat na radě. Neboj, tam už budu. Ale teď… Jdeme spát…“
Pevně jsem ho sevřel a usnul jak miminko. Když jsem se probudil, byl už pryč.
Tenshi
Hah, tolik papírování, mluvení a hluku, no prostě všeho. Jednali jsme, probírali, učili mě, seznamovali s dalšími záležitostmi. Už mi z toho šla hlava kolem, protože od rána jsem nedělal nic jiného.
Konečně se vše uklidnilo a já byl ve svém pokoji. Bylo toho ještě tolik, co se musím naučit. Položil jsem si hlavu na stůl a zvedl jsem náhrdelník od své matky. Točil jsem si s ním před očima a přemýšlel. Bude to náročné a je to něco jiného… Připadám si jako ryba v poušti. Moc z toho neznám, ale oni ve mě věří, tak jako můj otec, a nemohu je zklamat. Předal mi to a já splním jeho přání. I Yakedo určitě ve mě věří.
Musím se o to pokusit, musím to dát, ale pro teď… si odpočinu…
Usnul jsem.
Yakedo
Osprchoval jsem se a převázal zranění, bylo mnohem lepší než včera a stehy držely na svém místě. Stejně jsem byl neklidný, že je Tenshi sám a tak jsem se rozhodl ho navštívit. Asi rok jsem neseděl na své Hondě 1000, vytáhl jsem ji z garáže a oblékl si černou, koženou, motorkářskou bundu a boty. Vzal jsem si jen džíny a tmavě modré tričko. Nastartoval jsem a užíval si tu cestu. Dorazil jsem k jeho domu a vešel dovnitř. Atari mě přivítal, i Tenshiho muži se poklonili. Lehce jsem se uklonil i já. Vešel jsem k Tenshimu do pokoje a přistoupil k jeho stolu. Vypadal tak roztomile, když spal.
Jen velmi tiše jsem mu zašeptal do ucha: „Takhle pracuješ, Tenshi?“
Tenshi
Málem jsem vyletěl z kůže. Vyskočil jsem a mrkavě se díval na něj.
Juuu… Kůže…
Zase vypadal tak dobře. Zívl jsem a pokukoval po něm.
„Už zase mě lekáš… Navíc ano, pracuje… Přemýšlel jsem,” vymluvil jsem se a začal skládat do kupičky papíry.
„Ehm… Copak tě sem přivedlo? Nemáš odpočívat a léčit se?”
Yakedo
„Mám, ale nebyl jsem nějak ve své kůži bez tvého tepla. Co si zajít někam na jídlo? Nebo mi hodláš u sebe doma něco uvařit? Je hezké říkat u tebe doma…. Jsem u svého snoubence na návštěvě, to je dobrý…“
Políbil jsem ho na tvář.
„Zvládáš to?“
Tenshi
Zrudl jsem. Sakra… Nějak mi tahle situace přišla až moc šťastná na to, aby byla pravda. Byl jsem tak plný toho pocitu. Podíval jsem se na něj a láskyplně se usmál.
Myslím, že mi pukne hrudník.
„Uvaříme! A co myslíš tím, jestli to zvládám? Myslíš tenhle svět? No, budu si muset zvyknout. A jestli myslíš tvou přítomnost, tak jsem z ní úplně paf. Ale jinak vše v poho… ” říkal jsem veselým tónem.
Asi jsem se praštil do hlavy, nebo co. Ale když tohle všechno bylo tak…
Zasmál jsem se a popadl ho za ruku a táhl do kuchyně.
„Hahah, hele nezbláznil jsem se, jen se cítím tak nějak zvláštně, jako v nějakém snu. Takže asi proto to divné chování.”
Yakedo
Rozcuchal jsem mu vlasy a velmi něžně ho políbil.
„Nepřipadá mi to jako divné chování. Připadal ti můj polibek jako sen? Vidíš, jsem reálný a to až moc. Nechceš se po jídle projet na motorce do sídla rady a poté někam na projížďku? A copak mi uvaříš?“
Tenshi
Zasmál jsem se.
„Určitě!” řekl jsem a pak se zamyslel.
„Projet na motorce? Whoa… Nikdy jsem na tom neseděl, ale s tebou to klidně zkusím,” řekl jsem s úsměvem.
Podíval jsem se do ledničky. Zarazil jsem se. Vůbec nevím, co Yakedo rád jí, krom laktózy nevím, na co má alergii… Moje dobrá nálada byla ta tam.
Podíval jsem se na něj a zahanbeně se zeptal: „Co vůbec rád jíš? A… Máš kromě laktózy ještě na něco alergii?…”
Yakedo
Usmál jsem se a znovu ho políbil.
„Ne, jen na laktózu. A jinak sním všechno, nejsem vybíravý, když to bude od tebe, bude to dobré…“
Objal jsem ho a nahnul hlavu na stranu.
„Dáš mi pusinku?“
Tenshi
Lehce jsem zrudl a povzdechl si. Právě mi připadal jako roztomilé dítě.
Hehe, vždy mi umí zlepšit náladu…
Postavil jsem se na špičky a dal mu pusu na nos a pak se usmál.
„Tak, co říkáš na biftek ve slanině s brambory a salátem?”
Yakedo
„Fajn, už se těším.“
Přešel jsem ke stolu a sundal si bundu. Přehodil jsem jí přes židli a prohrábl si vlasy.
„Abych tě nerušil při vaření, půjdu za muži do pokoje. Něco potřebuji projednat. Potom pro mě dojdi. Děkuji Tenshi.“
Odešel jsem do pokoje.
Tenshi
Ah… Odešel… Popravdě jsem chtěl, aby mi pomohl s vařením a tak… Ochutnat jídlo… Škádlit mě… Uwah! Na co to myslím!
Poplácal jsem se po tvářích, abych se vzpamatoval.
Má svoji práci! Je v Yakuze! Je zraněný! Takže je jasné, že něco takového zůstane jen ve filmech.
Vyhrnul jsem si rukávy a nandal si zástěru. Nejspíše byla od matky, byla bílá s krajkami na kraji. Nevadilo mi to, spíše jsem byl rád, že mám něco dalšího po ní. Začal jsem škrábat brambory, pak jsem si připravil maso, než se brambory uvaří, a ještě jsem krájel zeleninu. Vše probíhalo v pohodě, jen když jsem konečně chtěl naložené maso usmažit, nemohl jsem najít olej. Všude jsem hledal a šmejdil, už jsem se chtěl jít zeptat, když jsem ho uviděl nahoře na skříňce.
Uh… Vysoko… Balancoval jsem na špičkách, abych ho dostal, skoro jsem ho měl, ale… Akorát jsem ho na sebe vylil. Sakra! Moje oblečení bylo úplně… Proolejované?? Aaah. Zamračil jsem se na tu spoušť a šel na všechny čtyři. Začal jsem se země uklízet ten olej.
To je mi ale spoušť…
Yakedo
Uslyšel jsem ránu a vlítnul do kuchyně za ním. Byl na všech čtyřech a byl celý od oleje. Velmi potichu jsem zamknul dveře a došel k němu. Ta zástěra… Sakra, to bylo hodně… Vzal jsem ho a vysadil na kuchyňskou linku. V rychlosti jsem mu sundal kalhoty a trenky a ten olej pomalu roztíral do jeho těla.
Jemně jsem se dotýkal té jemné pokožky a začal ho krouživými pohyby vtírat do jeho penisu. Druhou rukou jsem kroužil kolem jeho dírky. Jeho ústa jsem začal plenit mými polibky. Polibky plné vášně a mého vzrušení.
„Copak se tohle dělá zraněnému?“
Mirari x Tashiro
Mihari
On se mě dotknul… Mě? Vždyť jsem mu udělal tohle. No nic. Viděl jsem jeho ustrašenou tvář a zvedl si jeho bradu ke své tváři.
„Jen jsem viděl, jak se klepeš… Já mám taky své zkušenosti a nejsou zrovna hezké… Proč o tobě tolik vím? Protože se mi stalo něco podobného… Jenže já ochraňoval to, co je pro mě nejdůležitější… Proto nechápu, proč jim to děláš… Nejspíš tvá další otázka bude, proč to o tobě vím, že? Jednoduše, tvé tělo je pokryto asi pěti hlubokými jizvami na bokách. Teď jsi hodně silný, takže ti to někdo udělal jako dítěti. Někdo komu jsi důvěřoval a nejspíš i miloval, jinak by to takhle nedopadlo. Můžu ti ukázat i proč, o tomhle svinstvu vím,“ sundal jsem si vestu a odhalil svoje pořezaná záda.
Jizva míjela jizvu a stávaly se obrazcem, který skoro zakrýval mé tetování.
„Tak asi tak, teď ani nevím, jestli ti chci ublížit. A ani jsem si tě předtím nechtěl vzít, ale stalo se a teď mi to zbytečně motá hlavu,“ přitáhl jsem si ho blíž k sobě a olízl mu rty.
Potom jsem je na chvíli malinko spojil se svými a zase se oddálil.
„Dojdu ti pro něco k pití. Co by si chtěl?“
Tashiro
Hah…. Něco podobného… Ochraňovat… Já nikdy neměl co ochraňovat. A jak jako myslí, že neví, zda mi chce ublížit… Opravdu si se mnou hraje? A co měla znamenat ta pusa?! Opravdu se mu mohlo stát něco podobného, jako mě? Jak se ale s tím vypořádal?
Nechápavě jsem se na něj díval.
Tak teď už nevím, co si mám myslet. Nejspíše mi dá do toho pití další drogy, ale i tak by si našel jiný způsob, jak je do mě dostat. Stejně si může se mnou dělat, co se mu zachce. Co je sakra zač ten nabušenec?! Nenávidím ho… Dělá mi tolik věcí… Ale… Radši než tohle zacházení bych bral to před tím… To bolí fyzicky, ale tohle chování, mě mučí uvnitř.
Podezíravě jsem si ho prohlížel. Dokonce mi dával na výběr???
„No… Nevím…” jak mám vědět, co chci pít.
Když mi udělal takové věci, někdo by očekával, že se ke mně bude chovat jako ke hračce a ne… Nevím…
Mihari
„Fajn, něco ti donesu.“
Vstal jsem a ještě mu rozcuchal vlasy. Odešel jsem do kuchyně a do mixéru naházel ovoce, mléko, med a udělal mu koktejl. Dodá mu sílu.
Ani nevím, jestli mu chci ještě něco udělat, jeho chování a to tělo mě mate. Dokonce mi začalo bušit srdce, když jsem ho málem políbil. Co to se mnou sakra udělal? Je to tím, že nejspíš zažil to, co já? Nejsou to hezké vzpomínky a je mi z toho zle. Asi proto mu už nechci ubližovat. No tak Mihari, vzchop se…
Došel jsem k němu a podal mu velikou skleničku s koktejlem.
„Neboj, nic jsem do toho nedal. Můžu to udělat i jinak. Pokud to budu chtít udělat, bude zajímavější to dělat za tvého vědomí,“ usmál jsem se a vrazil mu skleničku do ruky.
Tashiro
Díval jsem se na koktejl a pak na něj. On se usmál? Divnéééééé…
Za mého vědomí Huh… Doufám, že mu je jasné, že za mého vědomí, se budu bránit jako tygr.
Díval jsem se na sklenku.
„Uhm… Dík,” zamumlal jsem skoro neslyšně a pak se napil.
„Ah… Je to dobré…” zamumlal jsem si spíše pro sebe.
Byl to jeden z mých zlozvyků. Vše jsem vypil a zůstal koukat na prázdnou sklenku.
Proč… Já toho chlapa nechápu! Naprosto a úplně! Nevím, zda být naštvaný, smutný nebo zraněný.
Měl jsem prostě v hlavě prázdno a koukl jsem po něm.
„Proč, se teď chováš takhle? Máš nějaký ďábelsky plán a tohle do něj patří?”
Hah, pořád jsem čekal, kdy mě zase spoutá a bude pokračovat.
Co jiného… Ale já už ani nevěděl, co od něj čekat… Ale pokud bude pořád takový, tak to nedám.
Mihari
Prokřupal jsem si krk a upřeně se na něj podíval.
„Přesně tak!…. Hahahahaha… Jsi hlupák… Copak nemůžu mít soucit s někým, jako jsi ty? Vlastně si myslím, že jsem tě už trochu potrestal a žít sám se sebou, musí být pro tebe dost veliký trest. Nehledě na to, že jsme ti zrušili kompletní obchodování s lidmi. Mé dvojče je machr přes obchodování a ekonomiku. Má v palci polovinu Yakuzi, takže máš smůlu. Pokaždé, když to znova zkusíš, tak to zkusím i já,“ zarazil jsem se a znovu si nechal jeho slova projít hlavou.
„Měl jsem tedy pravdu v tom, co se ti stalo?“ pomalu jsem mu přejel po rtech a zbytek koktejlu mu setřel z úst.
Potom jsem ho slízl ze svého prstu.
Tashiro
Hah… Nechci, aby se mě dotýkal. Proč bych mu to měl říkat? Proč by měl cítit soucit zrovna se mnou…
Sklopil jsem pohled a podíval se na sklenici.
„Ten obchod mi je ukradený.”
Jakpak by ne… Pokud by se tohle pořád opakovalo a nemluvě o tom, že teď by mi to už nic nepřineslo. No, ve chvíli kdy jsem se dostal do jeho rukou, mi bylo jasné, že o vše přijdu… Co se týká trestu, žít se vzpomínkami je horší trest… Proč bych mu to měl říkat…
„Dalo… By se říct… Až na to, že… ”
Že mě to prováděli oni… Ti co se nazývají rodiče… Proč bych to měl říkat…
Pohled jsem upíral do sklenice a přemýšlel. Co se změní tím, že mu řeknu pravdu. Jen ji využije proti mně. Proč to vůbec chce vědět?
Mihari
Hlasitě jsem si oddechl a znovu ho za bradu zvedl k sobě, upřeně ho mé tmavě zelené oči probodávaly a četly v něm jako v knížce.
Přiblížil jsem se k jeho uchu a svým hrubým hlasem mu zašeptal: „Až na co?“
Tashiro
Rozbušilo se mi srdce a já cítil, jak mě polilo horko. Co to sakra?! Ucukl jsem od něj. V životě jsem se nečervenal a teď.
Co je tohle k čertu za reakci na jeho hlas?! Štve mě! Ten chlap mě normálně štve! Od první chvíle ho nenávidím!
„Proč to chceš vědět? Na co ti to bude? Na to, aby si mi to pak předhazoval? To fakt nepotřebuji, to už za tebe dělají mé sny a má hlava sama!”
Proč se vůbec tak bojím mu to říct? Zkoumavě jsem ho pozoroval.
Mihari
„Ty máš ze mě strach? Tak silný a mocný Yakuza, má strach z gorily jako jsem já? Nepotřebuji to obrátit proti tobě, co bych z toho měl. Nepovažuji to za dobrý způsob trestu. Jen mě to zajímá, toť vše. Tak jak?“
Znovu jsem ho k sobě přitáhl a tentokrát velmi pevně sevřel jeho ruce, aby se nemohl pohnout a znova mu zašeptal do ucha: „Tak jak to bylo?“
Tashiro
K čertu s ním! Nenáviděl jsem ten jeho hluboký hlas! Odvrátil jsem hlavu.
„Nemám strach!” zamumlal jsem.
Jen mě nehorázně štve tvůj hlas. Teda celý ty mě štveš.
Povzdechl jsem si.
„Byl jsem hračkou svých rodičů. Otec si užíval, matka to pozorovala a po případě se přidala, když jsem neposlechl a bránil se. Mohl si na mém těle vidět následky…. Prej jsem byl jen na to… V mých 17 je odvezli do blázince. Je toho mnoho, co mi udělali… Tak, už jsi spokojený?! ” říkal jsem naštvaně, přesto, jsem nezabránil bolesti ve své hrudi, když jsem o tom mluvil.
Mihari
„Jsme si dost podobní. Jen já byl nucen být nahoře a brát si „hračky“, které si vodil strýček, který se tím způsobem uspokojoval. Přitom mi je zapisoval do zad. Bylo mi 12, když mí rodiče umřeli, tak si nás vzal strýc. Ale byl to úchyl a chtěl Atariho, to jsem mu nedovolil a on mě potrestal a trestal do 16 let, potom mě z toho hnusu vytáhl Yakedo. Asi proto mě štve to, co jsi mu udělal. Ale chápu tvé pohnutky. Nejspíš zastáváš pravidlo zub za zub, co? Ale tím tě to nepřestane bolet, to ti je doufám jasné. Musíš se tomu postavit jako chlap, ne jako bábovka. Musíš být hrdý na to, co jsi dokázal, ne na to, co jsi pohnojil. Tvoji rodiče byli hovada, ale ty takový nemusíš být, můžeš si vybrat.“
Tashiro
Koukl jsem na něj a pozoroval ho.
„Jako chlap… Huh?… A to je jak? A být hrdý na to, co jsem dokázal? Jo dokázal jsem se dostat až sem a to jen při pomyšlení na to, že jednou budu dost silný na to, abych se jich už navždy zbavil. Jen jsem dělal to, co si lidi zasloužili… Žil jsem v nenávisti. Chceš po mně, abych byl hodný? Něco jako Tenshi? Hah. To určitě! Ten je věčně hodný až mě to štve, vůbec nemá ponětí o tomto světě! Sakra, moc dobře vím, že to nepřestane bolet! Nikdy to nepřestane… Jak by si mohl chápat… Ty jsi měl někoho. Já ani něco takového neznám. Byl jsem vychován, jak jsem byl. Přizpůsobil jsem se peklu. Navíc… Sám jsi to udělal, sám jsi mě potrestal a teď mi říkáš tohle,” vůbec jsem nevěděl co si o tom myslet.
Mihari
Tenshiho jméno mě popudilo.
„Neříkej jeho jméno! Nebo mě znova naštveš a to přece nechceš?! A řekni mi jediný důvod, proč si chtěl ublížit zrovna jemu. Vzhlížel k tobě, měl tě rád, důvěřoval ti a ty? Uděláš mu to stejné, co oni tobě. Řekni mi, koho jsi tím trestal? Je hodný, až je blbý, ale Yakedo ho miluje a celkem dlouho, takže ho nech být! A hlavně by ses měl omluvit. Hodný a ty? Víš vůbec, co to slovo znamená? A jsi blbec, protože to byl trest za Yakedu. A já jsem blbec, že jsem šel do tebe, měly to být jen hračky. Ty ses svých rodičů už zbavil, teď jsi silný a ne slaboch. Kdy se konečně přestaneš litovat? Jo měl, já chránil své slabé, citlivé dvojče, protože jsem nechtěl být slabý.“
Tashiro
„Sebe….” zamumlal jsem.
Celý život… Můj život není nic jiného než jeden velký trest.
„Řekni, jak mám vědět, co to slovo znamená, když jsem ho nepoznal?” zavrtěl jsem hlavou.
„Nelituji sebe, ale lituju toho života, který byl zmařen. Proč jsem se teda vůbec narodil? Nebylo to zbytečné? Zbytečně zmařené,” uchechtl jsem se.
Pak jsem se zamračil.
Je blbec, protože šel do mě? Nebyla to snad část trestu??? Nechápu to. Nechápu vůbec nic… A chci to chápat… Ah, proč ten nabušenec… Sakra.
Mihari
„Je správné, že aspoň chápeš, koho trestáš. Tím slovem myslíš lásku? Vysvětlit ti to, já nedokážu, na tohle je lepší Atari. Ale můžu ti ukázat něhu, když budu chtít,“ lehce jsem ho pleskl po tváři.
„Už nikdy neříkej, že tvůj život je bezcenný a že ses neměl narodit. To je blbost. Každý má, svůj úděl na tomto světe, jsi hlupák, pokud si nevážíš sám sebe.“
Povalil jsem ho na postel a pomalu mu přejížděl prsty po jeho tváři dolů na jeho krk. Políbil jsem ho. Tentokrát můj jazyk vnikl do jeho úst a otíral se o ten jeho.
Tashiro
Normálně jsem líbal i jiné, líbal jsem mnoho lidí, ale tohle bylo tak nějak jiné… Nakonec jsem odvrátil hlavu.
„Tím slovem jsem myslel vše, hodný, dobrý, laskavý, něžný bla, bla, bla. Je jich hodně. A nechci, aby si mi ji ukazoval! Nejen, že ti vůbec nevěřím, ale… Nevěděl bych, co pak s ní,” mumlal jsem naštvaně.
Chystá se mi to snad znovu udělat?! Nechci zas tu bolest!
Bojovně jsem se mu podíval do očí.
„Čeho si mám na sobě vážit? A pokud se mě chystáš znovu potrestat, měl by si mě svázat, protože se budu bránit.”
Snad si nemyslí, že si něco takového nechám dělat dobrovolně?! Já se sakra nepodvolím. A ne zrovna jemu!
Saky x Atari
Saky
Tak tohle bylo nefér. No dobře, dráždil jsem Tenshiho, ale nezasloužil jsem si, aby mě ta gorila Atari, vyhodil za límec ze dveří. Vyhodil… No vlastně vynesl a dal mi kázání o tom, jak se mám chovat. Nemám ho rád.
Odkráčel jsem domů a vyvztekal se na boxovacím pytli. Zazvonil telefon a na druhé straně telefonu se ozval můj otec. No dobře, flákal jsem učení a trochu jsem propadal z ekonomiky. Má prý pro mě učitele a mám se za ním stavit.
Převlékl jsem se a nasedl do auta. Řidič mě dovezl k otcově firmě a já zamířil do jeho kanceláře. Tohle se mi vůbec nelíbilo… Byl jsem naštvaný a v šoku, když jsem uviděl Atariho.
„To nemyslíš vážně, tati. Že ne?“
„Tak to teda myslím, a budeš na něj milý, jinak má povoleno tě svázat a nalít ti to do hlavy. Jsi jenom malý rozmazlený kluk a mě došla trpělivost. Takže běž!“
Atari
No, zrovna dvakrát mě netěšilo, že budu doučovat rozmazleného kluka, ale byla to práce. Navíc, bylo mi ho tak trochu líto. Uklonil jsem se jeho otci. Pak jsem ho popadl za rameno a odvedl do další místnosti. Pustil jsem ho a opřel se o stůl. Přísně jsem se na něj díval.
„Ber to takhle. Čím dřív se to naučíš, tím dřív se mě zbavíš. I já tebe. Teď mi řekni, zda jsi líný se to naučit, anebo jsi fakt tak hloupý?” to jen, abych věděl jakou metodu učení vybrat.
Saky
„Blbečku, myslíš si, že kdyby mi to šlo, že bych se vůbec nechal od tebe doučovat? Prostě mi to nejde a basta. Hold nejsem génius jako ty.“
Hodil jsem po něm naštvaný pohled a celkem vzdorovitě hodil učebnice na stůl.
Atari
„Jak zajímavé, když mi blbeček řekne, že jsem blbeček. Řeknu ti to tak, pokud nezměníš svůj přístup, tak se opravdu nic nenaučíš a blbeček opravdu budeš. Nesmíš si říkat, že nejsi génius, nebo že to nezvládneš, musíš si říct, že to dáš a máš na to. Nikdo není blbcem, blbcem se staneš, tak jako géniem. Jen musíš mít tu vůli. Pokud si myslíš, že já se s těmi znalostmi narodil, tak se mýlíš,” řekl jsem přísně a posadil ho.
Postavil jsem se za něj a rukou se opřel o stůl vedle učebnic. Podíval jsem se na sešity.
„No, teď mi řekni, co nechápeš, nerozumíš tomu, nebo ti nejde,” říkal jsem nad jeho hlavou.
Saky
Byl jsem naštvaný za jeho další přednášku. Ale pozoroval jsem jeho černé delší vlasy, jak mu sjely po krku a jeho modro šedé až fialové oči. Byl obrovský. Tyhle gorily kolem sebe měl Yakedo vždy. Byli mu naprosto věrní. Yakedo… Sakra… Tolik jsem ho chtěl, ale on mě už ne.
Co kdybych si našel jinou oběť a trochu si s ní pohrál. Uvidíme, kdo se objeví. Zatím míním trápit tohohle neandrtálce.
Nadzvedl jsem první učebnici a praštil ho s ní o hlavu.
„Všechno!“
Atari
Popadl jsem ho za ruku, ve které měl učebnici. Trhl jsem s ní a on se postavil. Prudce jsem ho otočil a povalil na stůl. Teď jsem jednou rukou uvěznil obě jeho ruce nad hlavou, jeho nohy jsem uvěznil těmi svými. Druhou rukou jsem mu odebral učebnici a dal mu ji pod bradu. Zvedl jsem mu obličej tak, aby se mi musel koukat do očí. Byl jsem skloněný nad ním a moje oči ho propalovaly.
„Měl by sis uvědomit, s kým mluvíš a taky jak se máš chovat. Nezapomeň, co mi dovolil tvůj otec. Myslím, že moc dobře víš, že nemám jediný problém ti něco udělat. Takže bych ti radil, aby ses choval alespoň přiměřeně, když slušně to neumíš. A schovej si ten ztrápený obličej, Yakedo není jediný na světě,” řekl jsem přísně a zároveň mile.
Pustil jsem ho a zarazil do židle. Opřel jsem se o stůl a byl naproti němu. Učebnici jsem měl připravenou v ruce, kdyby zlobil. Tyhle knihy mají mnoho využití.
„Tak tedy od začátku… Řekni, co si myslíš, že je ekonomika? Definuj mi ji,” moje oči pozorovaly, každý jeho pohyb.
Zkoumaly ho a propalovaly. Hmmm….
Saky
Zmetek jeden, kdo si sakra myslí, že je? Ale ta jeho blízkost, no sakra… A to jak jednoduše mě zvedl a přišpendlil. Jak to, že je tak nechutně silný? No počkej.
Jeho pohled jsem mu opětoval a vzdorovitě odpověděl.
„Co já vím? Na to mám gorilu, jako jsi ty, aby mi to vysvětlila, ne? A co ty o mě a Yakedovi víš? To je moje věc! Chceš ho snad nahradit? To ani omylem, ty ošklivý opičáku.“
Atari
Ten kluk si nedá říct a já nemám trpělivosti na rozdávání. Přisunul jsem si ho. Rukou jsem se opřel vedle jeho hlavy a přiblížil jsem se. Kraj učebnice mu přistála pod krkem.
„Změn svůj přístup! Jinak školu nikdy neuděláš. Gorilu jako já máš, protože jsi blbec. A co o vás vím? Docela dost, nezapomínej, že jsem jeho ochranka a spravuji jeho finanční obchody. Jo jasně, pokud je to tvoje věc, tak ať nezasahuje do učení, jinak se to stává mou věcí. Taky, opravdu nemíním být otravovaný takovým rozmazleným spratkem,” pak jsem se sklonil jeho uchu.
„Varuji tě naposledy. Začni se chovat!” řekl jsem výhrůžně a moje oči potemněly, když jsem se podíval do těch jeho.
Saky
Přimáčkl jsem se víc na tu učebnici a vryl si její listy do kůže.
„Nevyhrožuj! Nebo co?“
Atari
„Hah, opravdu nevíš, s kým si zahráváš…” povzdechl jsem si otráveně a v rychlosti než stačil vůbec postřehnout, mu učebnice přeletěla přes hlavu a dostal pohlavek.
Učebnice se pak hřbetem vrátila na své místo na jeho krku a zatlačila ho do opěradla.
„První upomínka, čím víc bude tvoje chování takové, tím budu přitvrzovat,” na obličeji se mi rozlil úsměv, ale tenhle dával jasně najevo, že to nebude nic pěkného.
„Nejsem sadista, na to je odborník můj bráška, ale nedělá mi problém, ti tu učebnici narvat do zadku. Takže se přestaň chovat jako namyšlené stupidní děcko, nebo ti ji tam opravdu narvu. Stačí ti to říct takhle, nebo by si prosil ještě v jiném jazyce?”
Saky
„Pffff, hahahaha… Tak do zadku? No já ti nevím, na vážný vztah se ještě necítím,“ pobaveně jsem se na něj podíval a propaloval ho pohledem.
„Nějak moc si o sobě myslíš, Atari. Opravdu si myslíš, že tě budu poslouchat? Není šance! Můžeš v kterémkoliv jazyce, všechny ovládám. Jen ta Ekonomika nic moc. Ale to jsou jen zbytečná čísla, nedávající smysl. Proto tě to baví, že?“ rozepnul jsem si první knoflíček u košile a rozvázal kravatu.
Odhalil jsem svůj krk a pomalu si po něm přejel rukou.
„Trochu horko, ne? S čím se ještě vytasíš? Jinak nezájem!“
Atari
To jako fakt? Ten kluk si dělá srandu?
Zaklonil jsem hlavu a rozesmál se. Jak naivní je… Pak jsem upřel pohled do jeho očí a ďábelsky jsem se usmál.
„Máš pravdu… Je tu horko,” přetáhl jsem si přes hlavu triko.
Prokřupal jsem si prsty a krk. Pak jsem s úsměvem na něj pohlédl.
„Ekonomie je věda, která zkoumá finanční chování subjektů, které se ekonomicky projevují, tím chci říct, že to, že máš skoro vše, co si zamaneš, že máš prachy a za co chodit do školy, můžeš poděkovat ekonomii. Bez těch zbytečných čísel, by si byl nejspíše někde pod mostem, alespoň by si nebyl takový rozmazlený fracek. Ekonomika se stará o určitý řád mezi penězi. Stará se o to jak vydělávat peníze, jak nejlépe je dostat, jak nejlépe je využít, aby si měl zisk, ” vysvětlil jsem mu.
Pak jsem zvědavě naklonil hlavu.
„Teď mi to můžeš říct v hebrejštině, když tak dobře ovládáš jazyky. A jo, pokračuj, a vážný vztah s tou učebnici mít budeš!” řekl jsem mile a usmál se.
Saky
Usmál jsem se a spustil: “כלכלה היא מדע זה בוחן את התנהגות הכספיים של ישויות, אשר מבחינה כלכלית, כלומר, יש בערך כל מה שאתה רוצה, יש לך את הכסף ואת מה ללכת לבית הספר, אתה יכול להודות. הכלכלה, בלי המספרים מיותרים היה כנראה איפשהו מתחת לגשר, לפחות את לא כזאת פרחחית מפונקת. הכלכלה של הסדר בין הכסף. זה אכפת איך להרוויח כסף, הדרך הטובה ביותר להגיע אליהם, הדרך הטובה ביותר להשתמש בהם, אז אתה צריך להרוויח…. ”
Nadechl jsem se a znova vzpurně dodal: „Takhle ti to stačí?“
Měl sakra dobré tělo, mnohem hezčí než Yakedo.
Sakra… Na co to myslím?
„Abys s tou učebnicí neměl bližší vztah ty!“
Pozoroval jsem ho a upřeně se na něj díval. Líbila se mi ta hra svalů. Když se ke mně přiblížil, jedním prstem jsem mu přejel po jeho svalech na břiše.
„A na kolik se ceníš ty, cukrouši?“
Atari
Popadl jsem ho za prst.
„Nedotýkat!” řekl jsem přísně.
Moje tělo na jeho dotyk zareagovalo divně. Odfrkl jsem si.
„Dostatečně a na tvůj překlad Impsun,” řekl jsem latinsky, můj nejoblíbenější jazyk.
Pak jsem se pousmál.
„Doufám, že si definici zapamatuješ. Taky, co se týká vztahu s učebnicí, já ho na rozdíl od tebe nepotřebuji,” pustil jsem ho a sám jsem se posadil na stůl.
Jednu nohu jsem pokrčil a dal ji nahoru, pak jsem si o ní položil ruku s učebnicí.
„Takže, když víš o čem to je, tak by si měl vědět základní pojmy, jako je fyzická a právnická osoba. Deflace, inflace, divize, valuty, DPH, HDP, HNP, podnik, podnikatel, poptávka, nabídka, peníze, služby, statky a pár dalších věcí… Pak tě naučím ekonomické subjekty, sektory a systémy. Pak se uvidí,” řekl jsem mu něco jako rozvrh.
Nelíbil se mi ten jeho hladový pohled na mě. Připadalo mi to, jako bych měl mít taky hlad….
Saky
Ten jeho zákaz… Byl mnohem zábavnější, než jsem si myslel.
„Nějaký stydlivý, ne? Už si ji nepamatuji. Jo a zbytek nezájem. Opruz….“
Atari
„Zřejmě neznáš ani ostatní pojmy, když nevíš, jak vypadá stydlivost. A pokud si to nepamatuješ, tak to udělám tak, že už to nikdy z té své hlavičky nedostaneš. Mám za úkol tě to naučit a mám povolené všechny metody, je jen na tobě, kterou si vybereš,” řekl jsem.
Ďábelsky jsem se usmál, když jsem pomyslel na metodu, kterou bych použil. Olízl jsem si rty a mé tělo se napjalo.
Saky
„Hmm… Tak to by mě teda zajímalo, jaké metody mě k tomu donutí? Protože jsi strašně nudný a mně se chce spát,“ na protest jsem si lehnul na stůl a zavřel oči.
Atari
No dobře, ten spratek si prostě nedá říct.
Sundal jsem mu kravatu, popadl ho za ruce a kravatou je přivázal k noze stolu. Rozepnul jsem mu košili.
„Jak chceš,” řekl jsem.
Sedl jsem si vedle jeho ležícího těla a konečky prstů jsem přejížděl po jeho ruce.
„Začneme! Fyzická osoba, může být kdokoliv, je to vlastně člověk,” teď jsem přejížděl přes jeho hruď a bradavky.
„Právnická osoba jsou skupiny lidí, kteří jsou zapsány do obchodního rejstříku,” teď jsem byl u jeho břicha.
„Deflace je snižování cen. Inflace je zas naopak jejich zdražování a vždy se to bere za celý rok a týká se to všech cen celkově,” zastavil jsem se u lemu jeho kalhot.
Upřeně jsem se celou dobu na něj díval.
„Pokud ti to pořád připadá nudné a nezapamatuješ si to, tak přitvrdíme.”
Saky
Tak tohle… Jak si dovoluje… A tohle mi dělá…. Sakra… To je tolik… Já ho snad… Bože, chci víc… Já mu to dám pěkně sežrat. Pokud si myslí, že tohle mě donutí couvnout, tak se šeredně mílí.
„Ahhh… Nudááááááááááááá….“