ráno jsem vstala celá rozlámaná, protože jsem to včera na té zahradě trochu řpehnala. Ale když jsem přišla sem, hned se mi nálada zlešila p 10000000000% a moc ti za to děkuji :) :)
Jojo, Kenji se znovu projevil tak, jak je u něj zvykem. Prostě horká hlava. Možná mu chvíli potrvá, než se to odnaučí, ale kdo ví. Co se v mládí naučíš, ve stáří ti pak podrazí nohy :D Takže můžeme spíš počítat s tím, že to možná nebude v budoucnu už tak žhavé, ale něco z té horkokrevnosti mu zůstane. Jsem úplně viděla, jak mrsknul po Kiichim tu hadru a ta se mu omotala kolem hlavy. :D U toho sjem se celkem bavila. Jo, ale tebe Kenji naštval. :) Snad mu to v dalších kapitolách odpustíš. :) Je pravda, že ani hlavní hrdina by neměl být úplně dokonalý, je to přeci jen člověk, a jako člověk (nebo vlk) má i své horší stránky. Stejně jako Mareo vypadá jako ideální partner bez chyby, ale není to tak, vlastně něco málo o tom je zmíněno v další kapitole. :) A to mám na postavách v povídkách ráda... Člověk se s tím pak tak nějak víc ztotožní.
Abych pravdu řekla, tak zas mě osobně, v téhle kapitole přišlo chvíli líto Kiichiho. Zasloužil si konečně pořádně vysvětlit, jak to s Mareem a Kenjim je. Ale v momentě, kdy mu Mareo řekl, že se dal Kenjimu a taky se pak políbili, a Kiichi odešel pryč, aniž by něco řekl... Jo... Fakt mi ho bylo líto.
Jsem ráda, že se tobě (i ostatním) Manzo líbí. On je i moje oblíbená psostava. A začínám uvažovat nad tím, že i ona Katashi dostanou prostor. Od chvíle, dky jsem začala s těmi posledními třemi kapitolami, se mi totiž pořád v hlavě motá právě jejich příběh. A musím říct, že ho vidím dost jasně. Tak možná jednou... :)
Si tě přestavuji, jak sedíš v koutečku, objímáš kolena a houpeš se... Hi hi hi. Další taková dobrá představa pro zlepšení nálady. Ach... myslím že dnešní den opravdu nezačal špatně, jen doufám, že tak vydrží až do večera. A když ne, tak se vrátím sem, přečtu si komentík a bude mi zase fajn. Jsi prostě skvělá. :)
Budu se snažit neskončit s povídkami. Je pravda, že občas mě přepadné blbá nálada, občas nějaká ta depka (jo, starosti běžného života), no a blíží se podzim, kdy to bude ještě o něco horší. Ale já se v těch chvílích buď odmlčím, nebo si tady prostě postěžuji, jak na mě všichni kašlou... Ale stejně za pár hodin už zase sedím a píšu. :)
PS: by mě zajímalo, (fakt jsem zvědavá) - kam všude a jak jsi mé postavy nacpala. :) Fakt že jo :)
A ještě jednou děkuji za krásný komentář, a nevadí, že není pokaždé, protože se vždycky objevíš nečekaně a o to větší radost s něj mám :)