Chtěla jsem si vše, co jsem si dneska přečetla, uležet v hlavě a napsat hodnotný komentík třeba zítra, ale ty sem zase narveš další díl a já se na něj tak těším, že prostě nemůžu počkat do zítřka. (Ne, že by mi to vadilo, naopak mám radost, že jsi teď tak aktivní, takže se neopovažuj nyní ubrat na rychlosti. XD) Tak musím odpovědět teď, ať to pak nemám pomíchaný s tím dalším dílem a komentář by k tomuhle pak neměl takovou cenu. :)
Prvně se vrátím k tomu předešlému dílu. Přiznám se, že jsem to přečetla jen k té části, než se ozval Mareo s tím, že chce mluvit s Kenjim. Pak jsem ten telefon hodila na postel, schoulila se do kouta, půl hodiny se houpala, abych se uklidnila, 5x prošla celý dům a nakonec se vrátila ke svému mobilu, který se během mého šílení vybil. Nakonec jsem se k tomu dostala až za tři čtyři dny tehdy, když si přidala další díl. :D
Úplně jsem myslela, že se Kenji neudrží a dá mu další ránu ještě horší než tu na bojišti. A Manzo nádherně překvapil, jak se Kenjiho zastal. Sice jsem to tak trochu čekala, ale prostě potěšilo. :D No, nakonec jsem zůstala vyradostněná s tím, že se usmířili. :D
No a když Kenjiho ovládla touha a svalil Marea pod sebe, opakovala jsem si s Marem, aby to Kenji nedělal TAM. Úplně jsem viděla, jak v tom nejlepším vejde dovnitř Manzo a nebo ten Katashi. Pak teda usnuli a já se modlila, aby hned odešli. Ale - pozdě. XD XD XD Ale smála jsem se víc, jak oni. Normálně jsem dostala hysterický smích. XD XD Manza jede... :D
No a konečně k tomuto dílu. I když minulý díl skončil tak uspokojivě, tento tak vůbec nezačal. Sice jsem měla chuť Kiichimu zlámat nějaké kosti, ale potom jsem dostala celkem vztek na Kenjiho. Je sice horká krev a všichni to víme, ale tentokrát si to mohl fakt odpustit. Já jsem si spíš řekla, aby se Kenji zvedl a prostě Mareovi ta záda umyl sám. Zavřel by tím Kiichimu hubu a cokoliv by se pak stalo, měl by prostě za vinu už jen Kiichi. No, ale Kenji se k tomu hned musel postavit, jak je zvyklý, hned po hlavě. Nenasralo by mě to, kdyby u toho nebyl právě Mareo a neslíbil před pár hodinami, že si s ním promluví. Ale Kenji to musel úplně posrat. No, Kiichi začal, ale Kenji to měl utnout. :D Tak jsem dostala ze sebe ten vztek. Určitě je to poprvé v povídce, co se na něj zlobím, ale prostě to tak je. :D :D
No, co dál. Asi to, že mám radost společně s Kenjim, že Mareo dal přednost jemu před rodiči. Musím říct, že tehdy, jak se s Mareovim otcem "prali" o ten cop, že mi bylo strašně smutno kvůli oběma. A tak se trochu těším, až se před rodičema ukáže, ačkoliv o tom Kenjimu řekne jen pár slovy. :D :D
Hej, hej, Katashi se mi líbí. To jak nádherně trucoval a Kenji to nechápal. ^-^ Mám úplně husí kůži z toho, jak se těším, jak to nakonec bude. Ten konec mě úplně odrovnal a jen kvůli němu si tvou stránku hlídám každých pět minut. :)
Tady to utnu, protože jsem napsala dost a nechci to zase celý zamotat. (No a ještě se těším na 29, takže čím dřív to tady ukončím, tím dřív to začnu tam. XD)
Sice nezanechávám komentáře u každého dílu, ale těším se na každý další a stránku mám hned v záložkách, abych se k ní dostala hned. Tím chci říct, že ačkoliv nenapíšu kdykoliv můj názor nebo pocity z přečtení, tak tu stále máš jednu oddanou dušičku, která se těší na tvé povídky a umřela by, kdyby se ti třeba něco stalo a skončila bys se psaním. Takže AŤ TĚ ANI NENAPADNE KONČIT. :D Vždycky mě svýma povídkama potěšíš, při čtení se klepu vzrušením a ve své hlavě tvé postavy neustále rvu tam, kam nepatří. XD XD Konec, konec, konec Hendy. Děkuji za další díl a já už jdu prostě číst dál. :D